Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

26.

Ahoj!!

,,Co to do něj vjelo?" najednou řekl ten malinký vedle mě. 

,,Nejspíš za to můžu já a promiň, že jsem tě vylekal..." 

,,V pořádku, nakonec se ukázalo, že nejsi zlý ani titán." 

,,Titán?" řekl jsem spíš pro sebe a začal se smát. Pohlédl jsem na něj. Jeho tváře se chvíly červenaly. Ale nakonec se přidal ke mně a začal se také smát. Předal jsem mu kočku, pro kterou se snažil Yaku vylézt na strom. 
,,Tohle slýchám často, ale myslím, že titáni nejsou tak hezký a neumí hrát volejbal." plácl jsem. Jo Leve, ty víš, jak navázat konverzaci. Teď si ještě bude myslet, že jsi nějaký samolibý přerostlý idiot. 

,,To asi ne a místo toho, aby mi tu kočku dali, určitě by ji snědli a promiň. Jen si pořád nemůžu zvyknout, že jsou lidi o tolik vyšší než já a že jich je kolem mě spousta..." na chvíli se odmlčel a vypadalo to, jako by si jednoho znich chtěl vybavit. 
,,Jinak já jsem Kenma Kozume a ty jsi?" pokračoval. 

,,Lev Haiba...než se začneš ptát jsem na půl Rus a Napůl Japonec a před pár dny jsem se sem přistěhoval." také jsem se představil. Důkladně si mě prohlížel, že mi to nebylo nejpříjemnější. 
,,Divný že?" optal jsem se jej.

,,Ne ani ne a promiň, že jsem na tebe tak zíral. No a jak se ti vlastně líbí Japonsko?" 

,,Rozhodně je tu tepleji. Spíš se těším na školu, všechny školy tu mají volejbalový tým." 

,,Jo i ta naše. Na jakou jdeš?" 

,,Nekoma...nastupuji do prvního ročníku." odpověděl jsem mu a sledoval jeho překvapenost. 

,,Tak to tě tam rád uvidím, já jdu do druháku a patřím do týmu, jestli na mě zapůsobíš svými schopnostmi, mohl bych se přimluvit. Jen tak mimochodem, Yaku bude mít radost, až se tam objeví někdo vyšší než kapitán. Už teď tě upozorňuji, nezmiňuj se o jeho výšce, jestli nechceš schytat kopanec. Je sice malý, ale umí být tvrdý. Navíc jde do třeťáku." 

,,Děkuji za upozornění. Už teď si říkám, že se do toho týmu musím dostat, určitě zažiji spoustu zábavy." řekl jsem. Jak bych to nemohl nevědět. Já Yakua znám, ale jak jde vidět, on jim o mně nic neřekl. Což samo o sobě dost vypovídá. Nejspíš se nechtěl chlubit někým, kdo ho zničehonic začal líbat. Povzdechl jsem si. 

,,Děje se něco?" náhle se optal. 

,,Ne...jen možná mám celkem strach, jak mě lidi budou brát a jestli se vůbec dostanu do týmu. Ale tím se ty netrap. Rád jsem tě poznal a uvidíme se ve škole nebo při záchraně další kočky." zalhal jsem a usmál se na něj. Bál jsem se, že mě Yaku bude odmítat, což už se vlastně děje. Poté jsem se zvedl a namířil si to domů. 

Hlavou mi pořád vrtalo, co se děje s Yakuem. Nevěděl jsem, jestli je dobrý npápad mu psát, ale stejně jsem to udělal. 

--------

Me: 
Jen jsem se chtěl zeptat, jestli jsi v pořádku...

Yaku Morisuke:
Jsem, ale myslím, že když teď začne škola, možná bys měl začít žít nový život a zapomenout na mě. Nevím, zda budu mít tolik času jako na dovolené...

Me: 
Jak bych mohl, když jsem se přihlásil na tu samou školu. Udělalj sem něco špatně, že se se mnou najednou nechceš bavit. 

Yaku Morisuke: 
Ne ty ne, spíš já. Prostě dělejme, že se neznáme.

Me: 
Až když mi řekneš proč. Jestli si myslíš, že se na to dá tak jednoduše zapomenout, tak se pleteš...

Yaku Morisuke: 
...

Me:
Proč prostě neřekneš pravdu? 

Yaku Morisuke: 
Leve, prostě to nech být...mě nech být!!! 

Me:
I kdybych chtěl nemůžu. 

Yaku Morisuke:
...

--------

Myslel jsem, že se z těch třech teček zblázním. Měl jsem chuť do něčeho praštit, ale nakonec jsem to neudělal. Bolest, kterou jsem pociťoval by to sotva zmírnilo. 

Pokračování příště...

S láskou Vaše Tsukki <3