Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

86.

Ahoj!!

,,Hádal bych se s tebou rád, že to není pravda, ale na to jsem příliš unavený." řekl jsem a díval se na jeho roztomilou tvář. Jak jsem mu to mohl udělat? Jak jsem mu mohl vzít jeho nevinnost? Jsem hrozný sobec.

Obrátil jsem k němu pohled a luštil jeho výraz. Jako by snad něčeho litoval. Doufám, že ne toho, co se stalo před chvílí, protože já rozhodně nelitoval a kdybych nebyl tak vyčerpaný, chtěl bych víc. Neboť jeho dotyků a polibků se nejde nabažit. 
,,Copak se děje, že tvůj obličej říká "udělal jsem něco hodně špatného" a mě zas něco říká, že je to spojené se mnou..." hlesl jsem. 

,,Jen si říkám, jsetli jsem tě příliš nezkazil...nelituješ toho, že jsi mě poznal?" optal jsem se. Už teď jsem věděl, že bylo hloupé se ptát na něco takového a ještě po sexu. A jeho zamračený obličej to jen potvrzoval. Omluvně jsem se na něj zadíval. 

,,Tak za prvé zkažený jsem byl už dávno, moje podvědomí by ti o tom mohlo vyprávět a za druhé...nelituju, že jsem tě poznal. Spíš lituji toho, jak jsem se k tobě choval. Takže jsem vděčný, že ses nenechal odradit a bojoval o mě dál." řekl jsem a políbil jej na rty. 

,,Tebe bych se nikdy nevzdal. Nepřesuneme se do stanu. Začíná být celkem chladno a já jsem vážně nějaký unavený." pověděl jsem a na potvrzení svých slov jsem zývnul. 

,,Nečekal bych, že tě zmůže jeden sex, myslel jsem, že toho vydržíš víc..." škádlil jsem ho. 

Rozhodně jsem ho zkazil. Ale jestli to nevadí jemu, nevadí to ani mě. 
,,Co že jsi to řekl? Nejsem vůbec unavený..." 

,,Jestli teda nejsi unavený, pojď mi to ukázat dovnitř." pobídl jsem ho a prudce se zvedl ze země, což byla chyba. Mé pozadí se ozvalo, ale nebylo to až tak hrozné na to, jaké jsou jeho rozměry. Na tváři měl škodolibý úsměv. Vyplázl jsem na něj jazyk a rychle zalezl do stanu, který byl vystlaný spacáky a dekami. Rouhodně jsem neměl v úmyslu být Nechal jsem stan osvětlovat tlumeným světlem telefonu a čekal na svého dlouhána. 

Neotálel jsem dlouho. Vzal jsem naše obleční a i sním si vlezl si do stanu za ním. Lehl jsem si vedle něj na bok. Byl zvláštní. Sice byl malý ale svou povahou byl daleko větší než já a všechny co znám. Možná proto jsem jej tak miloval. 

,,Mám snad něco na tváři, že na mě pořád tak koukáš?" optal jsem se jej. Jeho pohled mě nutil do úsměvu. Propletl jsem si s ním prsty. Tak hrozně moc jsem jej miloval a pomyšlení na to, že nás rozdělí nějaká univerzita, bylo hrozné. 

,,Ne, jen jsi hrozně roztomilý. Vím, že to slyšíš nerad, ale kromě toho všeho, co je na tobě úžasného, jsi prostě k sežrání." hlesl jsem a nevinně se na něj usmál. 

,,Myslím, že od tebe mi takový řeči nevadí." odvětil jsem a natiskl se na jeho nahé tělo. Rukou jsem mu jezdil po zádech a sem tam jsem cítil lehké šrámy, které byly jistě ode mě. Napodobil mě a nakonec přes nás přehodil deku. 

,,Myslím, že bychom dnešek mohli zakončit mazlením. Na to jak jsi malý, jsi mě dnes zmohl." řekl jsem se smíchem a políbil jej na nafouklé tváře. 

,,Nevím, jestli tě za tohle nechám spát." oznámil jsem mu s propalujícím pohledem. Následně jsem se celou vahou převalil na něj a začal jej jemně kousat do krku. Tiše vzdychal a u toho si pohrával s mými vlasy. 

Pokračování příště...