Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

18.

Ahoj!!

Věnováno viky-sama <3 

,,Yaku, počkej!" křikl jsem na něj a stále držel v ruce jeho telefon. Hned na to se otočil a místo toho, aby si vzal svůj mobil, mě objal. Seděl jsem na posteli a nechal se jím objímat. Byl jsem v šoku. Nenapadlo by mě, že to někdy udělá sám od sebe, ale rozhodně jsem se za to nezlobil. Po chvilce se odtáhl. 

,Promiň, zapomněl jsem, jak moc rád se loučíš objetím." snažil jsem se nějak obhájit svůj spontánní čin. Jednou v životě jsem udělal to, co mi říkalo srdce a ne mysl. 

,,Tohle jsem tak úplně nemyslel, ale děkuji za krásné objetí. Na. Nechtěl jsem, aby sis tu zapomněl ten telefon." řekl jsem s úsměvem a cítil, jak mé tváře rudnou. 

,,No vidíš, zase bych zapomněl. Co bych bez tebe dělal? Napíšu ti." řekl jsem a úsměv mu oplatil. Poté jsem šel pryč. 

Nevím, jestli to, co říkal, myslel vážně, ale pro mě to i tak dost znamenalo. Nejspíš jsem se do něj vážně zamiloval. 

-----------------------------------------------

Wooow! Yaku, já normálně nestačím "zírat" . Tohle jsem od tebe rozhodně nečekal. Vážně si za jednu jedinou noc strávenou s Levem dospěl? Nebo je to jen chvilkové a zase se mu začneš vyhýbat? Já doufám, že ne, protože jsi teď na opravdu dobré cestě. 

Děkuji za důvěru. Ale nemusíš se bát, už nebudu utíkat. Uvědomil jsem si, že nám moc času nezbývá. Nechci to promarnit tím, že se budu chovat jako malé dítě. Navíc včerejšek se mi opravdu líbil. Už se vedle něj necítím tak nesvůj. Popravdě je mi s ním skvěle.

Když to tak "slyším" , vypadá to, že mě za chvíli nebudeš potřebovat. Jen do toho! Fandím ti a jsem na tebe pyšný, Yaku. 

Usmál jsem se pro sebe  a vešel do svého pokoje. Když jsem na posteli spatřil svou matku, vykřikl jsem leknutím. Ó náš všemohoucí Pane, prosím slituj se nad mou stále ještě nevinnou duší a opatruj mě před tímto nekončícím zlem. Pomodlil jsem se v duchu a nasadil ten nejnevinnější úsměv. 
,,Ahoj matko, co tu děláš?" optal jsem se i s mým krásným úsměvem. 

,,Přišla jsem zkontrolovat svého syna, který o sobě nedá vědět. Také mu sdělit, že bych dnes večer ráda poznala jeho nového kamaráda. Tedy pokud není vymyšlený." 

,,Kde jsem asi teď byl? A proč bych si ho měl vymýšlet," 

,,Protože si někdy říkám, že jsi schopný všeho, jen abys nemusel trávit čas se svou matkou. A jeho jméno zní už tak dost divně..." 

,,To už přeháníš! Trávil bych s tebou víc času, kdyby ses mi nesnažila pořád někoho dohazovat. A Lev rozhodně není vymyšlený." 

,,Fajn, už to teda dělat nebudu a když už máš ten telefon v ruce, mohl bys příště aspoň odepsat." 

,,Nechal jsem si ho u Leva svého nového "imaginárního kamaráda" a zjistil jsem to až ráno, jinak bych ti odepsal. A jestli chceš poznat Leva, buď milá a nevystraš ho hned první den, ano? Chtěl bych si s ním ještě popovídat, než se vrátíme." řekl jsem. Možná to bylo trochu troufalé, ale už mě vážně štvala. Vypadám na to, že bych si myusel vymýšlet kamarády? Sem tam je využiju, to přiznávám, ale nevymýšlím si jejich existenci. 

,,Yaku?!" 

,,Ano matko?" 

,,Teď to zase přeháníš ty, nemyslíš?"

,,Začala sis..." odpověděl jsem a ona po vyslechnutí těchto slov odešla. Dobře tak jsem to opravdu přehnal, ale stejně tak i ona. Vážně doufám, že bude milá a nezasype ho hned miliony otázek, jak to má ráda. Jednou tohle zkusila na Kurooa. Na to jak je výřečný, to sice snesl, ale už k nám jen tak nešel, pokud nemusel a když se takhle začala vyptávat Kenmy, málem utekl. 

Pokračování příště...