Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

22.

Ahoj!!

Věnováno Ninakopal 😊♥️

Na to, co se stalo, jsem nenacházel slov. Co mě to vlastně popadlo a jak jsem se mu mohl tak rychle poddat? Rozhodně se mi to líbilo, ale když jsme se odtáhli kvůli nedostatku vzduchu, cítil jsem, jak se mi začínají potit ruce a hlava přestává logicky uvažovat. Uvědomil jsem si, co se vlastně stalo a nějak jsem nebyl schopen to přijmout. Musel jsem utéct. Vím, že vám budu připadat jako zbabělec, ale já se prostě nezmohl na nic jiného. Podíval jsem se na hodiny a poté zpět na Leva, který sám vypadal celkem šokovaně.
,,Promiň, ale už budu muset jít, než mě začne matka všude nahánět, napíšu ti." řekl jsem a ještě ho objal, aby to nevypadalo tak blbě. Poté jsem se rozeběhl zpět do hotelu. Možná jsem čekal, že se rozeběhne za mnou, ale asi byl stále v šoku. Pořád mi tak neuvěřitelně rychle tlouklo srdce. Co se to vlastně stalo? 

---------------------------------------------------

Zůstal jsem tam chvíli jen tak sedět a přemýšlel nad tím, jestli jsem to nějak nepokazil. Snad ne, přeci říkal, že napíše a také říkal, že odjíždí dřív než já. Neměl bych se tak strachovat. Uklidňoval jsem sám sebe. Koukal jsem na všechny ty krásné fotky, co jsme si pořídili a tu nejhezčí si dal jako tapetu. Poté jsem se pomalu vrátil do hotelu a šel si sbalit věci. 

Kolem šesté jsem čekal i s rodiči na letišti. Nevím proč, ale hrozně jsem se těšil. Sice jsem nevěděl, kdy přesně se budeme stěhovat, ale tak nějak jsem tušil, že to bude dříve, než skončí prázdniny. Snad bude mít Yaku radost, až mě zase uvidí. Možná bych mu taky mohl narovinu říct, co k němu cítím a nemluvit v hádankách. Jo to bode to první, co udělám až ho uvidím. Pomalu jsme se odebírali do letadla. Jakmile jsem se posadil, vzal jsem si sluchátka a pustil si hudbu. Po chvilce jsem usnul. 

Vzbudil jsem se pár minut před přistáním. Probudil jsem sestru vedle mě. Naštvaně se na mě zašklebila a já se na oplátku andělsky usmál. ,,No, co za chvíli přistanem, jestli chceš zůstat v letadle, klidně si spi dál." řekl jsem, když se nechtěla přestat mračit. 

,,Jeho si taky tak budil?" najednou začala. 

,,Co prosím? Vůbec netuším, o čem to mluvíš." hrál jsem hloupého.

,,Vím, že u tebe poslední dny přespával. Nejsem tak hloupá, jak vypadám. Taky vím, že se schovával pod postelí. Řekl jsi mu, že se stěhujeme do Tokya." 

,,Tak to hlavně neříkej před tátou a ne, nějak jsem se k tomu nedostal."

,,Jen tě chci upozornit, že až tě uvidí, nemusel by to být ten samý Yaku." 

,,Jak to myslíš?" nechápavě jsem se optal. 

,,Nezapomeň, že na dovolené jste byli jen vy dva, ale teď tu už to tak nebude. Má tam přátelé svůj tým, rodinu a mohl by se kvůli nim chovat jinak." 

,,Proč mi to vlastně říkáš, to kvůli tomu, že jsem tě vzbudil, nebo mě chceš jen vystrašit." 

,,Ne, kvůli tomu, že ses poprvé zamiloval a já nechci, abys byl smutný, kdyby to náhodou nevyšlo. Víš, jak jsem dopadla já. Jen ti chci říct, ať si dáváš pozor. Ale vím, že jsi můj úžasný bratr, který se jen tak nevzdá." 

,,Rozhodně se ho nevzdám, ať to stojí, co to stojí, to mi věř." 

,,Rozloučil ses s ním aspoň pořádně?" 

,,Jestli se počítá pořádný francouzský polibek, tak nejspíš ano." 

,,Ty-ty...ty ses s ním líbal? A co jeho reakce?" 

,,Jo, prostě byla to taková hloupá náhoda, kdy jsem si nejdřív dali hlavičku a pak jsme se začali líbat, ale on nic nenamítal a zapojil se. Jen pak musel odejít, neboť měl brzy odlétat."

,,Takže to vypadá, že by to opravdu mohlo vyjít, blahopřeji." 

,,Taky v to doufám." řekl jsem s úsměvem a snažil se zahnat všechny pochyby zpět. 

Pokračování příště...