Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

36.

Ahoj!!

Jeho odpovědí mě zcela zaskočil. A tohle jsem měl brát jako jak? Ne raději jsem se nechtěl ptát ani nic dalšího říkat. Bál jsem se, že bych mohl zkazit naši jednu z mála normálních konverzací. Místo toho jsem mu položil ruku kolem ramen a trochu víc ho k sobě natiskl. Když jsem na něj pohlédl, byl rudý a neodolatelný, avšak neodtáhl se.  Usmál jsem se pro sebe.
,,Yaku, nechtěl by sis někdy zopakovat naše sledování filmů?" optal jsem se a na chvíli se ztratil v těch krásných vzpomínkách. 

,,Klidně můžeme. Když už spolu mluvíme normálně, chci tě jen upozornit, že jestli to budeš přehánět a zase mě sledovat na každém kroku, budu tě ignorovat." varoval jsem jej. 

,,Neboj, budu se hlídat." řekl jsem a nevinně se na něj usmál. 

,,Rád bych se s tebou podíval kldině už dnes, ale jedeme na víkend k babičce, z čehož mám opravdu nesmírnou radost." řekl jsem s nechutí a tentokrát jsem vážně nelhal. Raději bych byl s Levem, než u babičky s dědou, kde není wi-fi kvůli tomu, jakj sou zastaralí. 

,,Nenutím tě hned, až budeš mít čas, stačí napsat...mohu tě jít doprovodit domů?" 

,,Máme stejnou cestu, tak proč ne?" nadhodil jsem s úsměvem. Proč jsem na tohle nepřišel už dřív. Cítil jsem se, jako bych se probral z mrtvých a začal zase žít. Byl jsem opravdu hlupák. Naštěstí ještě nebylo tak pozdě na to, abych to všechno stihl odčinit. 

----------------------------------------------------------

Nový týden a opět škola. S Yakuem jsme se sotva střetli. Proč nemůžu být starší a nemůžu s ním být ve třídě jako Kuroo. Záviděl jsem mu. Záviděl jsem Yakuovi, protože končil o dvě hodiny dřív a já s ním tak nemohl jít domů. Ještě k tomu jsme měli poslední dvě hodiny spojené s druháky. I když to byla jen výtvarka, štvalo mě to. protože ty lidi tam většinou nekreslí, jen na mě koukají a pořád si něco špitají a teď k tomu další lidi. Bezva! Fakt jsem se těšil. 

Vstoupil jsem do třídy a rozhlížel se kolem. Poté jsem spatřil Kenmu, jak na mě mává. Neváhal jsem a šel jsem za ním, i když jsem byl celkme překvapený. Sice jsme spolu párkrát mluvili, ale vím, že on nikdy nestál o pozornost druhých až na Kurooa. 
,,Co se stalo, že si Kenma žádá zrovna mou pozornost?" optal jsem se s nefalšovaným úsměvem.

,,Radši být s tebou, než s někým, koho neznám." řekl nezaujatě.

,,Vždyť to jsou tvoji spolužáci, jak můžeš říct, že je neznáš?" opět jsem byl překvapený.

,,Možná znám jejich jména, ale to neznamená, že je znám...i tebe znám víc, ale jestli chceš být radši se svými spolužáky, tak klidně běž..." 

,,Ne, to je dobrý, zůstanu raději s tebou...jsou moc otravní." řekl jsem a konečně si přisedl.

Se zvoněním na hodinu přišla učitelka a rovnou nám rozdala zadání, jak má dnešní malba vypadat. Neochotně jsem vzal do ruky papír, který byl víc strohý, než moje obvyklé odpovědi. Mít rád. Líbit. Milovat. Chtít...jen tyhle slova, nic víc. Ta učitelka se musela sjet před tím, než to vymyslela.
,,To vždy dostáváte tak zvláštní zadání?" optal se stejně zmatený Lev.

,,Ne."

,,Mohu se zeptat, co si pod těmi slovy mám představit?"

,,To je právě to. Nakresli něco nebo někoho, koho si pod těmi slovy představuješ. Každý má něco rád a já chci vědět co...příští týden vysvětlíte proč. Snad už tomu všichni rozumíte." vysvětlila mi učitelka.

,,Hmm tak dobře, už asi vím, koho nakreslit, co budeš kreslit ty?"

,,Nevím, nemám rád takové věci...vlastně nevím, jestli mám vůbec něco rád v tuhle chvíli."

,,Ale no tak, nebuď takový...navíc určitě se něco najde...nějaká hra nebo osoba, třeba Kuroo..." zkusil jsem nadhodit. On se však na mě nevraživě podíval, z čehož mi naskočila husí kůže. Dobře, hlavně klid jen jsem to zkusil, křičely mé myšlenky. 

Pokračování příště...