Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

63.

Ahoj!!

Opravdu jsem povečeřeli sami. I když jsme s matkou zrovna nevycházeli, mrzelo mě, že mi vztah s Levem nepřeje, ale na druhou stranu se kvůli ní nehodlám omezovat. Sedli jsme si s tátou do obýváku a pustili si film o zombie. Jmenovalo se to nějak "Train to Busan". Bylo to zajímavé, strašidelné a smutné zároveň a kvůli mému otci i na leknutí. Pokaždé, co se lekl vypískl a toho jsem se zase lekl já. Určitě z toho budu mít noční můry. 

-----------------------------------------------

Seděl jsem ve vlaku. Díval jsem se z okna. Všude byla policie a pronásledovala nějakého muže s divným chováním o zastávku dál to samé. Co jim je? ,Zrovna jsme mířili do tunelu. Měl jsem z toho divný pocit. Neměl jsem rád, když vlak pohltila naprostá tma a to lehké a problikávající osvětlení tomu zrovna nepomáhalo. Natiskl jsem k Levovi těsně před vjezdem do tunelu. Najednou světla začala problikávat než zhaslo úplně. Tunel byl snad nekonečný. Už jsem necítil jeho teplo ale jen mráz, který se mi rozběhl po zádech. Kde ten tunel končí? Snažil jsem se vyhrabat telefon z kapsy a když se mi to povedlo. Rozsvítil jsem display. Ovšem i telefon mě zradil a ukázal mi jen - vybitá baterie. Pak jsem to viděl jediný záblesk, na Levovo vystrašenou tvář. Oči se mu leskly od slz. Natahoval ke mně ruku, ale najednou zmizel ve tmě jako všechno ostatní. Srdce mi začalo tlouct jako o závod. 

,,Leve..." hlesl jsem a čekal na odpověď. Té se mi však nedostalo. Slyšel jsem jen divné sípání, jakési vrčenbí a děsivý křik lidí. Co se tu ksakru děje a proč světla najednou nefungují. Začal jsem panikařit. Světlo problesklo a já ho opět zahlédl. Ovšem na jeho rukou byly krvavé šřámy, jakoby ho napadla nějaká šelma, a v jeho očích se zračil ještě větší strach. Někdo se po něm začal neohrabaně sápat rukou. Světlo neustále problikávalo, a tak jsem viděl jen záblesky. Ale ta ruka jeho tělo objímala víc a víc. za ním se objevovala p něčo měnší žena, připadala mi povědomá. Druhou rukou jezdila po jeho břichu a trhaně sebou škubala ze strany na stranu, jako nějaký zombie. Byla celá od krve, ale pochybuji, že by to byla její krev. Něco říkala, ale přes ten sípot spojený s chraptěním a tou dálkou jsem nic nerozuměl. 

,,Yaaa-ku..." zaslechl jsem hlas svého přítele. Tp jediné bylo zřetelné. Najednou přestalo blikat světlo a já spatřil ty dva. Byla to moje matka jako nějaký šílený zombie celý od krve. Pomalu se blížila ke mně. Kousla ho do ramene a chutně přežvykovala jeho maso. Přiložil jsem si dlaň před ústa a s děsem na to hleděl. Chtěl jsem to zarazit, abych se na to nemusel dívat, ale nemohl jsem se pohnout. Zkoprněl jsem na místě. Snažil jsem se křičet, ale jakoby mě někdo držel pod krkem. Nevydal jsem ani hlásku.  Cítil jsem, jak mi po tváři stékají slzy. Aspoň na tohle jsem se zmohl. Už byla téměř přede mnou. Po jejích ústech stékala krev...JEHO krev. Přiložil mi ruku ruku na tvář a věnoval mi úsměv. Jak tohle mohl dokázat, když já nebyl ani schopný zakřičet, aby toho nechala. Chtěl něco říct...nevyšla z něj ani hláska. Ale já věděl, že řekl ty dvě slova. Dvě slova, která mě rozplakala ještě víc. 

,,Ty nejsi žádný gay!" křikla ta zrůda a zakousla se mu do krku. 

-----------------------------------------------

Najednou jsem se probudil. Byl jsem celý zpocený a zadýchaný. po tváři mi stékaly slzy. Setřel jsem si je a promnul si oči. Rozhlédl jsem se a když jsem všude kolem viděl své věci, uklidnil jsem se. Nestalo se to. Byl to jen sen, který ti připadal jen hrozně živý. Už se nemusíš bát Lev je  v pořádku.

Pokračování příště...

Snad se vám díl líbil 😊