Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

46.

Ahoj!!

Věnováno natalka339 :3 

,,Ty zmetku! Dej mi jeden důvod, proč tě nemám na místě zabít." řekl jsem spíš pro sebe a sledoval, jak jeho tělo mizí z chodby. Stiskl jsem ruce v pěst a šel také do kuchyně. Proč tu vlastně není táta? Určitě by celou tuhle maškarádu zarazil. Jen co mě zahlédla matka, hned mě zaúkolovala. Vypadám snad jako servírka? Přesto jsem udělal, co chtěla. Pořád lepší přežít hodinu nebo dvě přetvařováním, jaký úžasný vztah mezi sebou máme, než jí poslouchat týden, jak mi vyčítá, co všechno jsem pokazil. Když bylo jídlo na stole, přemýšlel jsem, kam si sednout...vedle Leva nebo Alisy. Lev asi bude lepší...doufám. 

Všichni jsme si popřáli dobrou chuť a pustili se do jídla. Naše matky mezi sebou začaly debatovat, a tak jsem využil situace.
,,Pořád naštvaný?" šeptl jsem a culil se na něj. 

,,Zkus se zeptat mé vidličky, třeba ti odpoví..." řekl jsem a též se usmíval, aby si nikdo nevšiml toho napětí mezi námi. 

,,Ale no tak drahoušku, přece by ses nechoval tak neukázněně." provokoval jsem jej a rukou pod stolem stiskl jeho stehno. Páni ten jeho výraz byl k nezaplacení. Asi mě vážně chtěl zabít. Věnoval jsem mu úsměv. 

,,Ještě jednou na mě sáhneš během večeře a dozvíš se, co si o tom myslí moje vidlička. Snad jsi mi dostatečně rozuměl." sykl jsem na něj, a přesto si uchovával takovou hlasitost, aby to nedolehlo k jiným uším. 

,,Před pár hodinami jsi mě za to chtěl zlíbat a teď na mě bereš vidličku, jsi tak zábavný Yaku. Pomalu si připadám jako Pán a paní Smithovi jen oni měli vražednější zbraně."

Dal jsem si dlaně k sobě a přiložil si k nim hlavu. Bože, já vím, že jsem otravný a pořád tě žádám o ochranu před tou čarodějnicí, mou matkou, ale prosím tě ještě jednou, smiluj se nade mnou a ochraňuj mě před tímhle ďáblem vtěleného do přerostlého šestnáctiletého kluka. 

,,Myslím, že ti modlení moc nepomáhá, když jsem stále tady. Myslím, že ta vidlička by byla přeci jen účinější." 

Jakmile to dořekl, prolétlo mi hlavou hned několik scénářů, jak do něj bodám vidličku a nejen vidličku. Díky aspoň za to, že si moje matka tak dobře rozuměla s tou Levovo, že nám nevěnovali ždánou pozornost. Ovšem jeho sestra nás doslova zkoumala. Usmála se na Leva a poté sjela pohldem na mě. Najednou ukázala na svůj krk a následně si přiložila prst ke rtům, jako by mi ukazovala, že mám být potichu. Pohlédl jsem na Leva, abych zjistil, co tím jeho "úžasná" sestra myslí, jenže jeho reakci jsem nechápal ještě více. Doslova ji probodával pohledem. 
,,Leve, o co tady sakra jde?" optal jsem se zmateně. Asi jsem idiot, ale nechápal jsem to. 

,,Zlatíčko, asi by sis měl zapnout i ty zbývající knoflíčky, možná jsem to odpoledne trochu přehnal..." řekl jsem tiše. Za tohle mě vážně zabije. 

Pak mi to všechno došlo. 
,,Zabiju tě, hned teď!" řekl jsem ostře.zapl jsem si dva poslední knoflíčky u košile a otočil se na svou nic netušící matku. Nasadil jsem andělský úsměv. 
,,Mami, vidím, že jste celkem dost zabrané do konverzace, a tak se chvi zeptat, jestli byste nás mohli omluvit. Potřebujeme se s Levem kouknout na ten projekt do školy, takže půjdeme ke mně do pokoje. Nevadí to?" byl jsem tak milý, jak jen to šlo. Jo stal se ze mě rozený anděl. 

,,Samozřejmě, že ne." 

,,Děkujeme." poděkoval jsem i za Leva. Následně jsem jej chytil za ruku a táhl ke mně do pokoje. Jenže jakmile se zavřely dveře,cítil jsem jeho rty na těch svých. Chtěl jsem něco namítnout, avšak využil toho a začal mě líbat. Opět jsem byl zcela ozbrojen. 

,,Vždycky mě tak rozpálíš, když jsi naštvaný." hlesl jsem a snažil se popadnout dech. 

Pokračování příště...