Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

4.

Ahoj!!

Věnováno -akiyashi- <3 

Chvíli jsem jen tak stál před jeho dveřma a mrkal jako idiot. Co je tohle za kluka. Nevím proč, ale připomínal mi čivavu, byl malej a roztomilej, ale pohladit bych ho nechtěl. (toto přirovnání patří osůbce nahoře) Určitě by mě hned pokousal. Když jsem se konečně vzpamatoval, odnesl jsem sladkosti, které si nevzal, zpět do mého pokoje. Poté jsem si to mířil k rodičům. Chtěl jsem vědět, kdy to tátovi oznámíme a taky kam se vlastně máme stěhovat. Zaklepal jsem na dveře od jejich pokoje a čakl, než mi někdo otevře. Vykoukla na mě máma a měla takový zvláštní pohled. Nejspíš mu náš nápada oznámila. Vstoupil jsem dovnitř. 

,,Synu, víš co chce tvá matka udělat?" optal se mě a vypadal dost rozhozeně. 

,,Vím a nechce to jen mamka, ale i já se sestrou." odpověděl jsem. 

,,Takže ty taky chceš, aby se naše rodina rozdělila?" 

,,Mám-li být upřímný, jen ty nás rozděluješ, kvůli své práci. Ať už se přestěhujeme kamkoliv, sotva s námi trávíš víkendy a když už se mám stěhovat, chci aby to bylo naposled a je mi jedno, jestli to bude v blízkosti tvého bydliště nebo jinde. Jen už se nechci pořád loučit a ty přeci můžeš jezdit za námi, když budeš mít volno." 

,,Takže souhlasíš s tím, že se odstěhujete do Japonska?" vyřkl další otázku. 

Byl jsem překvapený z toho, co jsem slyšel. Nečekal jsem, že se matka někdy bude chtít vrátit do své rodné země. Možná proto nás od malička učila japonsky, abychom se na to byli připraveni. ,,No vlastně proč ne, rád poznám i matčiny prarodiče." odpověděl jsem, ale uvnitř sebe jsem měl určité pochybnosti. Poté jsem přistoupil k otci a objal ho. 
,,Nechceme tě opustit, chceme najít jen místo, kam se usadit a kde nás vždy najdeš, tak se hlavně nehádejte." 

,,Dobře synu. Nevyrazíme se tedy někam na výlet?" optal se s úsměvem. 

,,Budu jedině rád, ale odpoledne se chci jít podívat na pláž, bude tam jeden klučina, co má pokoj naproti." 

,,Už sis našel kamaráda? z matky nadšení jen sršelo. 

,,Ne, jen se mu snažím nějak omluvit za svou nepozornost a snad poté bychom se spolu mohli spřátelit." odpověděl jsem s nevinným úsměvem. 

-----------------------------------------------------

Náš výlet trval sotva dvě hodiny. Rodiče se totiž vůbec nehádali, jen si prý vyměňovali názory. Otrávili tím náladu nejen sobě, ale i nám. Sestra se zavřela v pokoji a já šel na pláž. procházel jsem se po teplém písku a přemýšlel jestli má prosba nebyla moc sobecká. Nechtěl jsem, aby se kvůli tomu rodiče hádali. A ano Japonsko je tam daleko, ale když je schopný cestovat kvůli práci po celé Zemi, může přeci i kvůli nám, no ne? Smutně jsem si povzdechl. Sledoval jsem, jak se mé nohy boří do písku a zanechávají v něm stopu. Najednou se přede mnou zjevil malý stín a já jen tak tak stihl zastavit, abych nenarazil do osoby, které patřil. 

,,Dáváš ty někdy pozor? Na to že jsi vysoký jako titán, nevidíš ani před sebe." prskl jsem po něm, když do mě málem narazil. Avšak jeho výraz byl stejný. Takový stejně smutný. Stalo se mu snad něco? nebo jsem to přehnal já? 

,,Promiň." hlesl jsem a podíval se na to malé roztomilé stvoření, které vypadalo, jako by mě opravdu chtělo pokousat. Avšak jeho chladný výraz se změnil na celkem milý. 

,,Stalo se něco?" optal jsem se ho, abych nevypadal jako necita.

,,Rodiče se hádají, tak jsem z toho celkem otrávený. Jak se vlastně jmenuješ?" 

,,Yaku Morisuke a ty?" 

,,To je japonské jméno? Já jsem Lev haiba." 

,,Uhádl jsi, jsem z Japonska. Ale ty máš opravdu zvláštní jméno..." 

,,To možná kvůli tomu, že se má matka jednoho dne zakoukala do Ruse. Jsem napůl Rus a napůl Japonec. Je to divný, že?" 

,,Divná je možná tvoje výška. nechceš si jít něco zahrát?" optal jsem se jej a ukázal na svůj volejbalový míč. Přeci jen jsem řekl, ať přijde na pláž, tak když už je tady, nemusím být tak chladný. 

,,Ty hraješ volejbal?" optal jsem se překvapeně. Už teď to vypadalo na super dovolenou. 

Pokračování příště...