Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

67.

Ahoj!!

Věnováno sklepy <3 

Když zazvonilo, na nic jsem nečekal a sbalil si věci. Vyběhl jsem před školu, kde na mě čekala Alisa. Nechtěl jsem se s ní příliš ukazovat, abychom nenalákali tolik pozornosti, a tak jsem ji vzal taštičku z ruky. 
,,Díky, ale teď bys raději měla jít, nechci na nás přilákat pozornost." řekl jsem a nevinně se na ni usmál. Ovšem má sestra to zjevně nepochopila. Ublíženě se na mě podívala a připravovala se na svou řeč. 

,,Tak já obětuji svůj volný čas, abych sem přišla a přinesla ti tu hloupost a ty na mě takhle, stydíš se snad za svou, pokud vím, starší sestru?"

,,Promiň, je to tak jak říkám." odpověděl jsem. 

,,Už jsem zapomněla, že tady je z tebe celebrita. Tak já mizím, řekni mamce, že se vrátím k večeru." řekla s úsměvem. 

Co ta náhlá změna? Následně mě objala a dala mi pusu na tvář. Dobře, něco jí výrazně zlepšilo náladu, neboť ona tohle jen tak neudělá. 

,,Přeci jen jsem upoutala něčí pozornost. Pozdravuj ho." špitla a s úsměvem na rtech odešla. 

Otočil jsem se a spatřil Yakua. Nejdřív měl takový ten podezíravý a zamračený pohled, kdy se snažil zhodnotit, o co šlo. avšak několik vteřin na to měl zvednuté koutky do úsměvu. 

,,Co tu dělala Alisa?" optal jsem se, když jsem k němu došel. 

,,Požádal jsem ji, aby mi přinesla takovou maličkost, která ti snad pomůže s tvým problémem." odpověděl jsem a vtiskl mu taštičku do ruky. 

Co? Já mám snad nějaký problém. Jako jo dalo by se říct, že jeden mám, ale jestli si myslí, že nějakou věcí dokáže zahnat tu touhu po něm a po jeho dokonalém těle. Na to neexistuje žádná pomoc. Pobídl mě, abych se podíval, co je uvnitř a nakonec jsem pochopil. Lapač snů a nějaký talisman...nejspíš. A já zase myslel na hlouposti, ještě že jsem to neřekl nahlas. 
,,To jsi nemusel." řekl jsem s úsměvem. 

,,Ale ano musel, sám bych nemohl klidně spát, když bych věděl, že ty taky ne."

,,To je tak sladký, že bych tě nejraději láskou snědl." odvětil jsem a v ruce třel přijemně hladký povrch různobarevného kamene připevněného na provázek z kůže.
,,Co to vlastně je? Působí to tak nějak...magicky." 

Když jsem byl před dvěma lety na dovolené v egyptě, nějak jsem sešel z cesty a došel do staého a opuštěného chrámu, kde jsem potkal milou starří paní. Říkala, že bývala v minulých životech kněžka a sloužila nejvyšším. Věnovala mi ten talisman, aby mě ochránila před vším zlýým a já našel cestu zpět. Vážně jsem ji našel. Tak snad pomůže i tobě." 

,,Když jsi mi ho věnoval ty, určitě ano, ještě jednou mockrát děkuji." řekl jsem a stoupl si na špičky. Vyšel mi vstříc a sehl se ke mně, abych mohl spojit naše rty v polibek.

Pokračování příště...