Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

13.

Ahoj!!

Yakuovo "vnitřní hlas" 

Věnováno CaptainLevi_ děkuji za všechny ty hlasy <3

Celý jeden den jsem byl bez něj. Když jsem si myslel, že šílím kvůli tomu, že je tak blízko mě, spletl jsem se. Teď jsem šílel z opačného důvodu a to podstatně víc. Byl jsem sice s rodiči a tentokrát dobrovolně, ale už teď jsem věděl, že jsem udělal největší chybu svého života. Ležel jsem v posteli a přemýšlel, co by tak celý den mohl Lev beze mě dělat. Jo, určitě se vyhříval na pláži a úžíval si sluníčko a všem vystavoval svou nahou hruď a já tam nebyl. 

No tak hlavně, že jsi zmínil jeho nahou hruď, která se ti objeví pokaždé, když zavřeš oči. Ještě dva dny zpátky si ho div nezabil pohledem a teď by ses na něj...teda pardon na jeho hruď koukal pořád, že?

Nemá být můj vnitřní hlas na mé straně? Pomyslel jsem si. A proč už se zase ozývá?

Proč bych měl být na tvé straně, když mě večně neposloucháš? 

Sklapni! A nechtěl jsem sledovat jen jeho hruď, ale vidět ten překrásný úsměv a ty smaragdově zelené oči. 

Jasně, to ti tak budu věřit. Už aspoň víš, co to znaměná? 

Co znamená co?

Proč nikdy nechápeš to, co ti říkám, když jsme vlastně jeden...
Třeba to, proč na něj myslíš teď pořád myslíš? Proč se cítíš tak divně, když nejsi s ním? Proč ti vadí, když ho objímá vlastní sestra? 

Jak to mám vědět, to ty jsi přeci ten chytrej, tak buď tak laskav a řekni mi to. 

Ten tón se mi moc nelíbí, takže až jindy. Měj se. 

Co? Počkat, to jako vážně? Vážně se najednou přestaneš ozývat, zorvna, když bys mi mohl říct jednu užitečnou věc. 

Užitečné věci ti říkám pořád...jen ty je neposloucháš, možná bys měl začít a pak ti to snad dojde a teď mě nech chvíli vydechnout. nevím, jestli je otravnější Lev nebo ty...

Jak si přeješ. Vzal jsem si sluchátka a pustil si hudbu. Takový klid. Ano, není nad to aspoň na chvilku pořádně vypnout a trochu se odreagovat. Nakonec jsem takhle i usnul. 

-------------------------------------------------

Když jsem opět otevřel oči, bylo ráno. Šel jsem se umýt a upravit. Dnes jsem s rodičemi být nemusel, což bylo jedině dobře. Chtěl jsem jej vidět. Převlékl jsem se a na nic dalšího nečekal. Otevřel jsem dveře od svého pokoje a hlavou z nich nakoukl, jestli není někdo jiný na chodbě. Vzduch byl čistý, a tak jsem přeběhlů naproti a zaklepal na Levovo dveře. ,,Je otevřeno." zaslechl jsem jeho hlas. Vzal jsem tedy za kliku a rychle proklouzl dovnitř. Opřel jsem se o dveře a s úlevou vydechl. 

,,To ses sem snažil vplížit bez povšimnutí?" optal jsem se ho a nechápal, proč se chová tak divně. byl jsem rád, že ho vidím. Včerejší den bez něj byla nuda. 

Pohlédl jsem na něj a spatřil onu nahou hruď, o které jsem se bavil sám se sebou. To zní fakt úžasně. Jak jsems e na něj díval, úplně mi vypadlo, na co se ptal. Najednou přes sebe přehodil triko a já se pomalu vzpamatovával. 
,,Co jsi říkal?"

,,Jen, že tě rád vidím, jaký byl den s rodiči?" 

,,No bez te...teda nebylo to tak hrozné, jak jsem očekával, ale raději bych den strávil podobně jako předevčírem." Odpověděl jsem. To bylo těsné, málem jsem řekl něco, čeho bych potom mohl litovat. 

,,Tak nějak chápu, rád bych ti dopřál podobný den, ale dnes musím jít s rodiči já, ovšem pokud chceš můžeš se stavit." řekl jsem a mile se na něj usmál. Snad to nepochopí nijak špatně. I když podle jeho výrazu...

Pokračování příště...