Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

40.

Ahoj!!

Chvíli jsem se zahleděl do těch smaragdových očí a snažil se nějak přemluvit sebe, abych neutíkal. Jenže čím víc jsem se na něj díval, tím víc jsem chtěl dělat ty šílené věci. A když jsem si to představil, musel jsem zdrhnout. Koutkem oka jsem prozkoumal okolí a snažil se anjít nejrychlejší cestu k úniku. Jenže ždáná rychlá cesta nebyla, když ten prevít vybral místo u zdi, ve které byla zasazena dřevěná deska jako stů a přelejzat sedačku se mi taky nechtělo. Jít skrz něj bylo příliš riskantní. Jak se říká "risk je zisk" , pomyslel jsem si a vystřelil jsem nohu tak, že ho přelezu. 

Jakmile jsem spatřil jeho nohu, kterou mě chtěl přelézt, mé myšlenky začaly  křičet. NE! NE! NE! NE! NE! Tohle se nesmí opakovat. Nesmí zase utéct. A to jsme se ani nepolíbili. Trochu jsem svou nohou cukl a rovnou s tím vzal i tu jeho a dopadlo to tak, jak si Yaku rozhodně nepřál. Ale momentálně na mě seděl a já si prostě nemohl odpustit vítězný úsměv. 
,,Kam si myslíš, že jdeš?" pošeptal jsem mu do ucha. 

,,Proč jen musíš být tak vysoký a proč to muselo dopadnout zrovna takhle?" zasyčel jsem nazpátek. Bože jsem fakt idiot, raději jsem měl přelézt sedačku. Tohle bylo tak trapný a vůbec se mi nelíbilo, že jsme tak blízko u sebe. 

,,Co by za to dali ostatní, kdyby mohli být na tvém místě a ty si stále stěžuješ..." šeptal jsem dál. Nechtěl jsem ho pouštět popravdě jsem chtěl něco jiného, ale to by bylo až moc. 

,,No to si děláš srandu, takže mám být vděčný, že jsi mě na sebe stáhl, jako by ses mě chystal přefiknout na místě, kde vůbec nikdo není a vůbec nikdo nemá zájem sledovat tuhle frašku. Díky Leve, jsem ti vděčný za to, že mě takhle spařilo tolik lidí. Snad to...." nestačil jsem to doříct, protože jsem ucítil jeho měkké rty na těch mých. Bylo to stejně dokonalé jako předtím a já chtěl víc, ale on to utnul. Když se odtáhl, oneměl jsem úžasem a jen mrkal. 

,,Lidi mi říkají, že jsem otravný, ale měli by si poslechnout tebe, dnes jsi tak ukecaný, že jsem tě na chvíli musel zastavit, než bys ze sebe vymluvil duši." řekl jsem a jen doufal, že mi nepřilítne facka, neboť tohle byl pořád Yaku a jeho horkokrevnost byla zrádná, ale jaksi byl stále v šoku. Opatrně jsem ho ze sebe sundal a postavil na zem. Neboť lidi na nás divně zírali a já opravdu nestál o to, aby se kvůli tomu naštval. Poté jsem se sám zvedl, vzal ho za ruku a začal utíkat pryč. 

Skončilo to. Zase jsem vnímal a začal si uvědomovat určité věci. Ale co mi v mysli utkvělo nejvíce bylo to, že měl políbil ZNOVU! Už po druhé mi vzal můj polibek. Nejen první, ale teĎ i druhý. Nemyslí si o sobě moc, že si dělá, co se mu zachce? 
,,Byl jsem naštvaný, že jsi mi vzal můj první polibek a ty to uděláš po druhé bez toho, aniž bys mě nějak varoval?" zuřil jsem. 

Ajéje, je to tu! Zde leží Prosím o pozornost. Lev haiba, jenž byl zabit v pouhých šestnácti letech láskou svého života za to, že mu ukradl ne jeden polibek, ale dva. Dopustil se hrozných činů a byl spravědlivě potrestán...odpusťme mu jeho hříchy a ať nyní odpočívá v pokoji, Ámen! Takto o mně budou jistě mluvit na pohřbu. přesto jsem nechtěl, aby odešel naštvaný. 
,,Promiň Yaku, ale nemohl jsem se spokojit jak ty říkáš s jedním a proto jsem ti ukradl další a kdybych mohl, ukradnu ti všechny tvé polibky, protože tě miluji..." 

Pokračování příště...