Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

74.

Ahoj!! Dnes tu máme po dlouhé době pokračování obou příběhu tak si to pořádně užijte 😊♥️

Narovnal jsem se a polkl to. Co bych neudělal pro někoho, kdo mi ukradl srdce. Následně jsem se protáhl. Z toho, jak jsem byl skrčený, jsem měl stuhlé tělo. Usmál jsem se na něj. Tentokrát to byl on, kdo měl zarudlé tváře. 
,,Snad se ti to líbilo." hlesl jsem. I když podle jeho reakcí to muselo být dobré. Posunul jsem se po kolenou trochu blíž k němu. 

Cítil jsem se neskutečně trapně za to, jak to skončilo. nejraději bych se propadl do země. 
,,Bylo to úžasné." řekl jsem tiše a začal se dívat všude kolem, jen abych se nemusel dál dívat do jeho očí. Nakonec můj pohled spočinul na jeho chloubě. Proč jsem se musel ohlédnout zrovna tam. Nejen, že už tak měl dokonalé tělo, vzhled a podobně, ale on byl prostě celý dokonalý. Když jsem po jeho údu přejížděl ruku, nedokázal jsem odhadnout jeho velikost, ale když to teď vidím, raději bych to zapomněl.
,,Tohle do mě strkat nebude..." vyřkl jsem svou myšlenku nahlas. Ihned jsem si rukou zakryl ústa a doufal, že mě neslyšel. Pořád jsem se na díval na jeho přirození a zase se ponořil do svých myšlenek. Počkat, jak to vlastně bude? Nějak asi s jeho poměry zrovna nechci být ten, do koho se to bude strkat, ale pochybuji, že by o něco takového stál Lev. Na druhou stranu, jak bych to udělal já. Je tak hrozně vysoký...nedokážu si vybavit polohu, u kter by to šlo. Měl pravdu teď jsem se opravdu bál. Na sucho jsem polkl. Mám pocit, že budu mít závrať.

Chvilku jsem přemýšlel, co tím asi tak mohl myslet a když jsem viděl, jak můj úd neustále přitahuje jeho oči, pochopil jsem. Luskl jsem před ním prsty, abych ho vrátil opět na zem. 
,,Jsi v pořádku?" optal jsem se jej, on se však mému pohledu stále vyhýbal a neodpověděl. Začal jsem se smát. Náš malý agresivní protiva dostal strach. Sklonil jsem se k jeho uchu. 
,,Neboj se, až k tomu dojdeme, slibuji, že budu jemný a po chvilce bolest ani neucítíš." pošeptal jsem a skousl mu ušní lalůček. 

Vykulil jsem oči a úplně stuhl. Cítil jsem, jak mráz přejel přes celé mé tělo. Pomalinku jsem svýma očima vyhledal ty jeho. Nemohl jsem si nevšimnout toho pobavení v nich. Opět jsem těžce polkl. I kdyby s tím teď začal, nebránil bych se...ochromil jsem strachem. 

,,Morisuke, začínám mít o tebe vážně strach..." hlesl jsem. Možná jsem to trochu přehnal. 

,,Já o svoje pozadí taky." vypadlo z mých úst. 

Neudržel jsem se a začal jsem se smát. Hodil po mně vražedný pohled, což mě rozesmálo ještě víc. 
,,Promiň, když to znělo tak vtipně..." řekl jsem na obranu, ale jemu do smíchu zrovna nebylo. 

,,Děsně vtipný. Začínám pochybovat, jestli dovolím, aby k tomu někdy došlo a když ano, nevím, co je vtipné na tom, že s tvými rozměry to ucítím až v krku." vyhrkl jsem na něj. 

,,Prosím, už nemluv, začíná mě bolet břicho z toho smíchu."  nemohl jsem se přestat smát a on mi to pokaždé, co promluvil, jen stěžoval. Myslím, že po tomhle k tomu fakt nikdy nedojde.

,,Ty jsi vážně hroznej."  

,,Ne to ty, pokud si myslíš, že bych tě někdy plánoval ohrozit. Nikdy bych ti neublížil ani při tomhle ne a nikdy bych nezašel dál, pokud bys ty sám nechtěl, pamatuj si to." řekl jsem vážně a políbil jej na tvář. Následně jsem vstal a vytáhl ze skříně čisté oblečení. Odnesl jsem ho do koupelny a vrátil se pro Yakua, který dál nehybmě ležel v posteli. Vzal jsem ho do náruče a šel s ním zpět do koupelny. 

Pokračování příště...