Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

62.

Ahoj!! Na tomhle teď ujíždím :D 

Ještě chvíli jsme jen tak polehávali a sumívali se jeden na druhého. Poté nám jeho mamka přinesla občerstvení v podobě toustů a sklenice džusu. Začali jsme jíst a u toho projížděli vtipné videa s kočkama v naší volejbalové skupině, u kterých jsem se vážně nasmáli. Následně jsme odložili talíře a pak mě napadlo, proč neudělat něco užitečného. Vyzkoušel jsem Leva z látky na jeho zítřejší test. Nemohl bych odejít, aniž bych věděl, že je opravdu naučený. Také jsem se chtěl vyvarovat části, kdy jeho neúspěch u testu bude svádět na mě tak jako posledně kvůli tomu, že mě nemohl dostat z hlavy. 

Blížilo se k sedmé hodině. Nechtěl jsem jít domů, ale kdybych zmeškal věčeři, teda jestli se ta uražená homofóbka rozhodla uvařit, naštval bych ji ještě víc a otec by jistě byl zklamaný. Rozloučil jsem se s Levovo matkou a nechal se vyprovodit Levem před dům. Usmál jsem se na něj a stoupl si na špičky. Samozřejmě mi vyšel vstříc a trochu se sklonil, abych jej mohl políbit. 
,,Uvidíme se zítra ve škole. Nevím, jestli budu na telefonu, takže...dobře se vyspi." 

,,Ty taky a dřžím palce, aby to vše dobře dopadlo." 

,,Děkuji a Leve...miluji tě." hlesl jsem a nechal své tváře zčervenat. Poté jsem se otočil zády k němu a dal se na cestu. Po pár minutách jsem stál před prahem našeho domu. Vůbec se mi tam nechtělo, ale nemůžu se jí vyhýbat věčně a ona mě taky ne. Přistoupil jsem blíž ke dveřím a natiskl na ně ucho, abych zjistil, jestli se hádají nebo ne. Ovšem žádný hluk jsem neslyšel. Odemkl jsem si dveře a vešel dovnitř. Vyzul jsem si boty a následně pokračoval do kuchyně. Jo matka se urazila, a tak se vaření ujal otec. Jelikož je věčně v práci, pochybuji, že by s tím měl nějaké zkušenosti. 

,,Jsem zpět, kde je máma?" optal jsem se. 

,,Nejspíš si šla postěžovat babičce. Nejsem takový kuchař jako tvá máma, ale snad ti čína bude stačit." 

,,Nechce to rovnou vytroubit všem, i když to by neudělal, takovou ostudu by si nemohla dovolit. Takže dnes večeříme nesjpíš sami?" 

,,Chce to čas, ale brzy to pochopí. No aspoň se v klidu navečeříš." 

,,Chceš s tím pomoc?" 

,,Jen se předveď, ty můj chlapáku. Jsem za tebe rád." 

,,Díky tati, tvé podpory si vážím. Proč je máma tak naštvaná?" 

,,Nevím, možná jako každá matka prostě jen touží po vnoučatech a všichni naši známý už je mají nebo jsou na cestě a taky vždy se držela těch hloupých zásad, co je normální a co ne." 

,,Skvělé, takže podle ní, nejsem normální." na chvíli jsem se odmlčel. Umyl jsem si ruce a převzal rukojeť pánve a začal míchat směs. ,,Jaktože ty to bereš tak v klidu?" 

,,Jsi přeci můj syn a v dnešní době je to normální a s těmi schůzkami, kdy se tě snažila seznámit se všemi možnými dívkami jsem byl také unavený a i když jsem se jí to snažil vysvětlit, tak to bylo marný. Navíc svůj protějšek by sis měl vybrat ty a ne někdo jiný. Víš, že bych s tvou matkou nikdy nebyl, nebýt mé neodbytnosti. Babička byla proti našemu vztahu, protože jí domluvila sňatek s někým jiným. Ale naštěstí ani její souzený nebyl zaslepený těmihle starými zvykya nakonec jsme tvou matku přesvědčili. Ale právě kvůli tomu si myslím, že to brzy přijme...jen hlavně neutíkej z domu ani nic podobného, slib mi to." 

,,Nemusíš se bát." řekl jsem a usmál se na něj. 

Pokračování příště...