Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

47.

Ahoj!!

Stále jsem se vydýchával a snažil se pobrat, o co tu vlastně jde. Chtěl jsem něco udělat, ale co? Úplně mi to vypadlo. 

,,Pořád mě chceš zabít?" optal jsem se jej a nevinně se usmál. 

,,Díky za připomenutí." řekl jsem a vzpomněl si na to, proč jsem byl tak vytočený. Jo vážně bych ho měl zabít. 
,,Kdy jsem ti dovolil, aby sis mě značkoval, co kdyby to někdo viděl, co bych asi tak řekl? Pochybuji, že by má matka spolka výmluvu, že z Shingeki no Kyojin utekl titán a snažil se mě sníst." 

,,No dovol, zase tak vysoký nejsem a ošklivý už vůbec. Viděl jsi, jak vypadají a stejně mě s nimi srovnáváš?" 

,,Fajn beru zpět, ale nedělej takové věci, aniž bych o tom předem nevěděl..." 

,,Já sám jsem nevěděl, že jsem něco takového udělal, jinak bych tě aspoň varoval. Ale když ses na mě odpoledne tak vrhl, bylo těžké se ovládat." 

,,Já na tebe, na to si nevzpomínám, podle mě to bylo naopak." řekl jsem a stočil pohled do strany. 

,,Vážně, tak proč uhýbáš pohledem?" 

,,Nějak se na tebe nechci dívat." 

,,Jo jasně...už tě asi nebaví zvedat hlavu pořád nahoru, ale víš co se říká, aspoň si nemusíš klekat." 

Dýchej, dýchej Yaku! Zabiju tě. Dobře dělat si srandu z mojí výšky je jedna věc, ale dělat si srandu z mojí výšky spojenou se sexuálním podtextem je ta druhá a dost nepřijatelná věc. 
,,Nemyslím si, že k tomu dojde, když tě dřív vykastruju, měl bys začít zdrhat." 

,,Už jsem ti říkal, jak moc po tobě hořím touhou, když jsi naštvaný? Možná bys měl zdrhat ty." řekl jsem s úsměvem a cyhtil ho pod pažemi. Byl tak lehoučký. 
,,Teď už mi neutečeš a vím, že bys mi nikdy tolik neublížil, protože tohle..." odmlčel jsem se na chvílůi a ukázal na své rty. ,,...máš rád a já ti slibuji, že ještě budeš prosit, abych nepřestával." řekl jsem sebevědomě. Opřel jsem ho zády o dvěře a hlavou se naklonil k němu, abych znovu pocítit jeho rty. Jak jsem si myslel, neprotestoval. 

Omotal jsem mu nohy kolem pasu a zavřel oči. Opět jsme se začali líbat. Měl pravdu, nikdy bych mu neublížil, rozhodně ne tímhle způsobem. Miloval jsem jeho rty a miloval jsem je ještě víc, když byly sepjaty s těmi mými. A jeho sebevědomost mě celkem vzrušovala. jen pochybuji o tom, že bych ho někdy prosil, aby nepřestával. To on bude prosit mě, protože já se jen tak nevzdám.
,,Uvidíme, kdo koho bude prosit jako první." řekl jsem, když se naše rty rozpojily. 

,,Ty mě." odpověděl jsem sebejistě a znovu jsem si přivlastnil jeho rty. Rukama jsem mu povytáhl zastčenou košili a zajel pod ní. prsty jsem si mapoval každý milimetr, abych si jej už navždy uchoval v paměti. Přemýšlel jsem, jestli ho namám položit na postel a sundat z něj ten oblek, jak jsem slíbil, jenže mé myšlenky přerušila klika od dveří, která se začala hýbat. 

,,Kdo to zase je?" šeptl jsem a odpoutal se od Leva. 
,,Vteřinku, převlékám se." řekl jsem, aby to nevypadalo divně. Netušil jsem, kdo za těmi dveřmi je, ale nestál jsem o to, aby mě někdo viděl s Levem, jak jsme pomalu v sobě.

Pokračování příště...