Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

28.

Ahoj!!

Tak jo první den školy byl za námi a mě se úspěšně podařilo vyhnout Levovi. Když jsem dorazil domů, pozdravil jsem matku a namířil si to rovnou do pokoje, kde jsem se převlékl. Poté jsem sešel zpět do kuchyně a posadil se ke stolu, kde jsme se s matkou naobědvali. Chvíli jsem tam ještě seděl a přemýšlel, jestli dělám dobře. Než na mou myšlenku stačilo odpovědět mé svědomí, matka ho přerušila. 

,,Děje se něco? Vypadáš ustaraně.." 

,,Ne, jen jsem nad něčím přemýšlel, ale to tě nemusí nijak zatěžovat." řekl jsem s úsměvem. 

,,Nad něčím nebo někým. Všimla jsem si, že jste si s Levem byli nakonec celkem blízcí a teď když tu není, vypadáš nabručenější..."

,,Problém je v tom, že on tu je a zrovna moc blízcí jsme si nebyli. 

,,A proč je to problém? Našel sis nového kamaráda a myslel sis, že se budete bavit jen přes prázdniny, protože tu své kamarády máš?" vůbec se nedržela zpátky. 

Uhodla jsi, řekl jsem si v duchu. 
,,Takhle to není." řekl jsem stroze. 

,,Měl bys na něj být milejší nezapomeň, že on tu nikoho kromě tebe nezná. Tak buď aspoň od té ochoty a pomož mu se aklimatizovat." 

,,Fajn. Budu milejší. A teď mě omluv, jdu se projít." řekl jsem a na nic dalšího nečekal. Prostě jsem šel ven. Nevěděl jsem, kam bych měl jít, abych zase nenatrefil na Leva jako posledně. Nakonec jsem nemusel přemýšlet dlouho, jelikož mi napsal Kuroo, jestli si nechci jít zahrát. Zamířil jsem na hřiště a naskytl se mi pohled, jak sedí na zemi a povídají si.
,,Kdybych věděl, že se tu budete takhle flákat, ani bych sem nepřišel." poškádlil jsem je.

,,Neflákáme se, jen jsme čekali na tebe až přijdeš, víš Yaku." prohodil Bokuto s úsměvem.

,,Počkat? On jsem přišel i Yaku? Vůbec jsem si ho nevšiml...to možná proto, že je tak malý." opět mi to vrátil Kuroo. 

,,To možná proto, že si všímáš jen toho svého koťátka." procedil jsem naštvaně.

,,Jak malý děti." neodpustil si svou poznámku ani Akaashi. 

Vyměnili jsme si pár názorů a když už jsem si myslel, že půjdeme hrát, objevil se tu Lev. 
,,Co ten tu sakra dělá?" prohodil jsem se zděšením v očích.

,,Když jsem vás tu tak viděl, řekl jsem si, jestli si nemůžu zahrát s vámi, mimochodem vaše škola je úžasná."

,,Co jsem komu udělal?" povzdechl jsem si.

Šel za mnou a zavěsil obě ruce kolem krku, avšak já je dal ihned pryč. Lev si smutně povzdechl. Za to Kuroo se z nějakého důvodu usmíval víc než předtím. No skvělý, když si toho všiml Kuroo, museli si toho všimnout i ostatní, nadával jsem v duchu. Začali jsme konečně hrát. 

Ve škole jsem na něj zrovna štěstí neměl, ale za to venku ano. A i když se zdál být opět otrávený z mé přítomnosti, přešlo ho to. Neboť když jsme začali hrát, stejně se sehrál raději se mnou než s Kenmou nebo Kurooem. Hráli jsem snad něco kolem dvou hodin a já už pociťoval značnou únavu. Ostatní na tom byli stejně, a tak jsem to zabalili a chystali se domů. Šel jsem za Yakuem. Ne že bych ho sledoval, ale jelikož bydlíme kousek od sebe, měli jsme stejnou cestu. 

,,To mě teď budeš sledovat i domů a co to vůbec mělo znamenat?" 

,,Tak za prvé nesleduji tě a za druhé...dřív ti nevadilo, když jsem tě takhle objímal." 

,,Jsi vážně otravný." 

,,A budu víc, dokud se nedozvím, proč se najednou chováš takhle. To se spolu prostě nemůžeme bavit normálně?"

,,Problém je v tom, že nevím, jestli se s tebou chci bavit normálně." 

,,Ne problém je očividně v něčem jiným a ty nechceš říct v čem, ale já to stejně zjistím."  řekl jsem odhodlaně. Můžeš mě odstrkovat, jak chceš, ale já se jen tak nevzdám.

Pokračování příště...

S láskou Vaše Tsukki <3