Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

8.

Ahoj!!

Věnováno Prolive87 <3 

Stál jsem na chodbě a zrovna dvakrát nevnímal okolí. Pak jsem si vzpomněl, že jsem si zapomněl v pokoji telefon. Otočil jsem se tedy a zahlédl Yakua, který najednou zamrzl na místě a nedokončil svůj pohyb. Co to? Chtěl se mi snad vyhnout? Když jsem si ho tak prohlížel, asi tohle nebyl jeho styl oblečení, kterým by se chtěl chlubit, i když by rozhodně mohl. Neboť mé srdce začalo vynechávat údery. Byl tak krásný a roztomilý zároveň. Vsadím se, že by se mnou teď souhlasili všichni. 
,,Yaku?" hlesl jsem tiše omámen tou dokonalostí. 

Narovnal jsem se a nasadil svůj obvyklý výraz. Proč jsem si jen vůbec mysle, že by si mě zrovna Lev nevšiml? Mám fakt smůlu. Díval se na mě vykulenýma očima, což mě v tomto případě to nutilo do úsměvu, jelikož vypadal celkem vtipně. Počkat, proč se tak vlastně díval, to v tom vypadám tak moc jinak? 
,,Leve?" napodobil jsem jej a čekal, co dalšího z něj vyleze. 

,,Vážně ses mi chtěl vyhnout nebo se mi to jen zdálo?" optal jsem se a naklonil se hlavou víc k němu, abych se mu mohl zpříma dívat do očí. 

On se vždy tak rád lidem míchá do jejich osobního prostoru. Cítil jsem se z něj trochu nesvůj.
,,To se ti určitě jen zdálo..." dostal jsem ze sebe a snažil si zachovat klid. Ach ty oči. o nich se mi jistě bude i zdát. 

,,Proč mám pocit, že lžeš?" optal jsem se znovu a ještě víc se přiblížil. ,,Jestli to je kvůli tomu obleku, nemusíš se schovávat, sluší ti." řekl jsem a usmál se. 

Tak krásně voněl. Byl jsem z něj úplně mimo a to jen kvůli tomu, že byl tak blízko. Odstoupil jsem o krok dozadu, abych se jím nenechal polapit úplně. Odkašlal jsem si, abych přehlušil všechny ty divné myšlenky, co se draly na povrch.
,,Nemám tyhle věci, ale má matka to po mně očividně vyžaduje. A děkuji. Příště se ti tedy vyhýbat nebudu." 

,,To jsem jedině rád." 

,,Jinak tak trochu jsem se na tebe vymluvil, abych zítra nemusel zkoumat památky, takže tě moje matka bude chtít později poznat a teď už musím. Zatím." řekl jsem a rychlou chůzí došel k pokoji rodičů, ze kterého zrovna vyšli ven. Díky za to, že neví, jak lev vypadá, ještě by chtěli, aby šel s námi. 

----------------------------------------------------------

Sledoval jsem jej, jak mi utíká. Pozvedl jsem koutky nahoru. Nečekal jsem, že ho moje blízkost rozhodí. Najednou vyšli ven jeho rodiče. Matka se na něj pyšně usmála a pohladila ho po tváři, on však dal její ruku jemně pryč. Zajímalo by mě, jestli by mi udělal to samé. 

,,No vidíš, jak ti to sluší. Jsi kouzelný, třeba tím okouzlíš nějakou slečnu." najednou řekla a Yaku se na ni zakřenil. 

,,Tak o tohle ti šlo. Vždyť víš, že holky ani vztahy s nima mě nezajímají a určitě bych si kvůli nim nebral oblek každý den. Navíc jsem moc malý..." měl celkem podrážděný tón. 

Raději jsem dál neposlouchal a šel do svého pokoje pro telefon, na který jsem předtím zapomněl. Následně jsem šel za sestrou. Zaklepal jsem jí na dveře a čekal až mi otevře. Sedl jsem si k ní na postel a koukal do telefonu. jen nevím, proč jsem z hlavy nemohl dostat Yakuovo slova, co věnoval své matce. Nezajímal se o holky ani o vztahy, protože je tak malý a nevěří si, nebo protože prostě nemá rád holky? Kéž by to bylo to druhé. Přestal jsem myslet a věnoval pozornost své sestře, která se na mě zamyšleně dívala. Když jsem ji tak viděl, napadl mě jeden způsob, jak to zjistit. 

Pokračování příště...

S láskou Vaše Tsukki <3