Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

27

Ahoj!!

Snažil jsem se být v pohodě a nedat nic najevo. Jen jsem přežil těch pár zbývajících dnů a čekal, až začne škola. Tam s ním snad budu moc mluvit. Tak nějak jsem tušil, že za to může ten polibek...ale nikdo přeci neříkal, že spolu hned musíme začít chodit. Ne že bych tedy nechtěl. Ale jestli si tohle nepřeje...přeci to neznamená, že se spolu přestaneme bavit ne? 

Tak jo, nastal první den školy. Vstal jsem z postele a pořádně se protáhl. Poté jsem šel navštívit koupelny, abych se upravil a vypadal nějak k světu. Oblékl jsem si školní uniformu a vzal si sebou nějaké věci, co by se mohli hodit. Snad mě na té škole budou mít rádi. Podíval jsem se do zrcadla, které mám na dveřích skříně, abych se přesvědčil, že vypadám dobře. Jo řekl bych, že to stačí. Poté jsem se uráčil vyjít z domu. Cestou jsem viděl několik lidí ve stejné uniformě. Všichni si mě prohlíželi s vykulenýma očima. Snad nevypadám tak zvláštně ne? Prozatím jsem to nijak neřešil a pokračoval dál. Došel jsem ke škole, kde skupinky holek šílely z vysokého černovlasého kluka. Ten je však odbyl mávnutím ruky a nevinným úsměvem a pak se rozutekl za Kanmou, který prošel dvěřmi budovy. Podle vyprávění to musel být Kuroo. Chudinky, pomyslel jsem si a pokračoval dál. Jenže najednou se jejich oči upřely na mě. 

-------------------------------------------

Stál jsem za stromem, který byl jen kousek od vchododvých dveří a sledoval okolní žáky. Nešmíroval jsem, fakt ne. Jen jsem se snažil zjistit, jestli Lev říkal pravdu s tím, že se hlásí na tuhle školu. Zatím jsem viděl našeho malého závisláka s konzolí v ruce, poté nadšený dav holek a obět jménem Kuroo, který stejně utíkal za Kenmou a najednou jsem ho opravdu zahlédl. Myslel jsem si, že na škole máme jen jednu celebritu, ale s tím, jak na něj zírali...div jim oči nevypadly, jsem zjistil opak. To jste ho ještě neviděli v obleku a už tak šílíte z toho, že má na sobě jenom uniformu, vždyť tak hezký není, ne? 

Hah, mám odpovědět za tebe? Protože sám víš...

Ty se do toho nepleť! Nenechal jsem se rozhodit ani svým podvědomím a jen dál sledoval situaci. Celkem mi vadilo, ajk se na něj všichni lepili, ale momentálně jsem před ním chtěl utéct. Takže jsem využil jeho zaneprázdnosti a nenápadně proklouzl do školy. U skříněk se mi podařilo spatřit Kuroovo opětovné odmítnutí od Kenmy. 
,,Nebuď tak skleslý, jako bys ho neznal. Je to přeci Kenma." řekl jsem a malinko se vyžíval v jeho utrpení. 

,,Počkat, on tu snad někdo mluvil? Nikoho tu totiž nevidím."  vrátil mi to. 

S hranou naštvaností jsem se na něj podíval. On mě tím urazit nemohl. U něj jsem byl celkem zvyklý, ale zkusil by to někdo jiný a dostane pořádný kopanec. 

,,Jak bylo o prázdninách?"

,,Ani mi nemluv...poznal jsem jednoho otravnějšího a dokonce i vyššího člověka, než jsi ty. Doufám, že když začala škola, budu mít konečně klid."

,,To zní zajímavě, kdo by mohl být horší než já..."

,,Napůl Rus, který má tak dlouhý paže, že mu prostě neutečeš. No nechci o něm mluvit. Sundal pro Kenmu kočku ze stromu. Jinak ohledně našeho malého nahrávače, pokud se mu chceš přiblížit, jdeš na to špatně..."

,,Od kdy mi dáváš rady?" překvapeně se optal

,,Od tá doby, co vypadáš, že jsi v koncích víc a víc. Nezapomeň, že je chytrý a jen tak si nepustí někoho k tělu. Tak buď aspoň jeden den jako Kenma a použij mozek a nachytej ho na to, co má nejradši. Hračka."

,,Hračka? No v mém případě to určitě zase nějak pohnojím." řekl se smíchem a společně jsme namířil si to do třídy. 

Pokračování příště...