Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

1.

Tak a máme tu první díl. Nečekejte na začátku ždné zázraky :D Jo a není to úplně podle anime. 

Vítám vás, já jsem Lev Haiba a je mi patnáct let. Jak bych to řekl, jsem napůl Rus a napůl Japonec. Mé oči jsou zelené a vlasy světle šedé. Také jsem dost vysoký. Mám starší sestru Alisu. no a dál bych to nijak nerozmazával, neboť mě poznáte v příběhu. 

Chyběl týden do konce školního roku. Byl jsem natěšený z toho, že budou prázdniny, jenže pak matka přišla s tím, že se otec bude chtít zase odštěhovat. Už jsem si myslel, že to skončilo, ale bohužel. Nesnášel jsem to. Pro otce byla práce život a my jako bychom snad ani neexistovali. vím, že to dělal kvůli tomu, abychom se měli co nejlíp, ale to bych raději zůstal na jednom místě a neměl nic. Když už jsme se měli stěhovat, chtěl jsem, aby to bylo naposled. Nikoho už to nebavilo. Řekl jsem o tom matce a ta souhlasila. Měli jsme v plánu jet někam k moři i s otcem, kde jsme mu také chtěli sdělit náš názor. 

--------------------------------------------------

Byl poslední den školy, se spolužáky jsme se dohodli, že si někam sedneme a pokecáme. Taky jsem jim chtěl oznámit tu smutnou zprávu. Sedli jsme si do jedné kavárny a když jsme si objednali, řekl jsem jim, že se musím odstěhovat. Byli smutní snad víc, než já. 

,,Co si bez tebe počneme?" 

,,Taky nevím, co si bez vás počnu. Byli jste jako moje rodina." 

,,A ty naše, vždyť kvůli tobě jsme založili volejbalový tým a jen díky tobě jsem vyhráli, teď jsme úplně nahraní, nemůžeš nějak přemluvit rodiče?" 

,,Asi ne. Řekl jsem, že když už se máme stěhovat tak ať je to naposled. Ani nevím, kam se vůbec budeme stěhovat. No budete mi chybět." 

,,Ty nám taky, ale tak můžeme si aspoň psát, tak ne že se nám neozveš." 

,,Nebojte se, budu vám psát každý den a už bych měl asi jít. Musím si sbalit, neboť zítra jedeme na dovolenou." řekl jsem a když jsem vstal, všechny jsem je objal. Také jsem nezapomněl na naši poslední společnou fotku. S těžkým srdcem jsem odcházel pryč. 

Když jsem přišel domů, najedl jsem se, dal si rychlou sprchu a poté si šel balit. Celkem jsem se těšil na přijemně hřející slunce a aspoň mě to tolik nenutilo myslet na stěhování. Zbytek dne jsem strávil na telefonu, kde jsem koukal na volejbalové videa. Nakonec jsem u toho usnul. Druhý den ráno jsem se probudil s tím, že nemám žádnou baterku a kdyby mě matka nevzbudila, snad bych ani nevstal. Vyjeli jsme autem k letišti. Z otcovo přítomnosti jsem byl otrávený. 

-------------------------------------------

Konečně jsem dorazili do hotelu. V letadle jsem vůbec nemohl zabrat, a tak jsem byl unavený. Nehleděl jsem na cestu a na chodbě do někoho narazil. Ani jsem se na něj nepodíval, jen jsem se omluvil. Zaslechl jsem za sebou syknutí. Neměl jsem ani sílu na to nějak zareagovat. Pokračoval jsem k mému pokoji. Jediná výhoda byla, že jsem byl na pokoji sám.

Pokračování příště...