Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

39.

Ahoj!!

,,Pořád to zní jako žárlivost, ale nemusíš se bát, je jen jedna osoba, kterou bych chtěl okouzlit a ani jedna z nich to není. Ta dotyčná osoba to totiž nevidí." řekl jsem a věnoval mu bolestný úsměv. Jen jsem zkoušel jeho reakci, ale ta zůstavala stejná. Pořád ten stejný chladný Yaku. Jako by to vůbec nevěděl...jako by vůbec neviděl, že jen jeho chci okouzlit. Jak moc najevo to mám jště dát.

,,To zní jako zlomené srdíčko...koho se snažíš okouzlit, mohl bych ti pomoc?" optal jsem se schválně. Měl jsem menší domněnku, ale nepřišlo mi to reálné. 

,,Tak právě TY mi s tím pomoc nemůže, ale to neřeš. Nebudeme se tu zabývat vztahy, spíš mi řekni, co máš v plánu o prázdninách." změnil jsem téma. 

,,Zatím nemám žádné plány a ty?" optal jsem se nazpátek. Úplně mi vypadlo, že mají nějaké prázdniny být. Dívky už se sem hrnuly se svou hotovou prací. Pokládaly to před nás na stůl a culily se u toho tak, že se mi dělalo špatně, jak sladce to mělo působit. Odkašlal jsem si, abych tohle šílenství zastavil. Najednou všechny pohlédly na mě. 

,,Děkujeme, můžeme rovnou zaplatit?" optal jsem se a sledoval Yakuovo podrážděný výraz. Možná si neuvědomoval, že mé srdce prahne po tom jeho, ale očividně mu vadilo, když jsem byl středem pozornost. Protože to, jak se na ně díval, bylo ještě strašidelnější, než se kdy díval na mě. Nevím, jestli jsem zkoušel já jeho nebo on mě. Proč jeho chování nikdy nedává smysl? 

,,To je na účet podniku, už nebudeme rušit." řekly dívky a vytratily se. 

,,Vidíš, měl jsem pravdu. A mám pocit, že tohle enbude jediný podnik, kde se ti tohle stane. Zajímalo by mě proč jsi tak oblíbený a proč toho někdy nevyužiješ a chceš se bavit právě se mnou?" 

,,Víš, i když ti přijde, že bych kolem sebe mohl mít hromadu lidí, nebyli by to přátelé. I tak bych se cítil osaměle, kvůli tomu, že by se se mnou bavili kvůli vzhledu, i když netuším, co na mě vidí nebo kvůli tomu, že nejsem jako ostatní a podobně. I v Rusku jsem to zažíval a tady to zažívat nechci. Chci mít přátelé, kteří mi řeknou, co dělám špatně a co dobře a ne ty co mi odkývají vše, jen kvůli tomu, že jsou mnou okouzleni. Takový přátelé, jako máš ty. Chápeš?" snažil jsem se mu vysvětlit svou situaci a také mírně zastřít to, že mě holky nikdy nebraly. 

Dostal mě. Musel být hrozně osamnělý, jestli potkal jen takové lidi. Najednou jsem měl tendenci ho obejmout a také jsem to udělal. 
,,Neboj, takový nebudu." pošeptal jsem a odtáhl se od něj. 

,,To vím, když ses mě snažil odhánět každou sekundou. Došlo mi, že si tvé přátelství budu muset vybojovat a povedlo se...no i když z velké části za to může Kuroo. Jen nevím, co budu dělat, až odejdeš...zůstane tam jen Kenma a pár dalších členů." 

,,Myslím, že tvé stalkerské schopnosti si s tím poradí. Navíc nikdo neříkal, že naše přátelství skončí, až půjdu na univerzitu." 

Snad to přátelství jednou přeroste ve vztah, pomyslel jsem si. 
,,Smím se na něco zeptat?" 

,,Už se stalo, ale ptej se dál." řekl jsem se smíchem. 

,,Proč jsi nechtěl zapomenout na to, co se stalo?" optal jsem se a doufal, že odpoví. 

Možná jsem vedle něj seděl už moc dlouho. Cítil jsem se omámeně a můj mozek nechtěl přemýšlet, za to srdce chtělo konat v jednom kuse...ovšem samé šílenosti. Sotva jsem se držel.
,,Protože to byl můj první polibek a byl zcela dokonalý a i když jsem to zkoušel, na tohle se zapomenout nedalo a teď si říkám, že bych měl zmizet, neboť jsem řekl příliš..." 

Pokračování příště...