Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

79.

Ahoj!!

Zůstali jsme s tátou ještě hoďku a pak si zalezli ke mně do pokoje. Jakmile jsem za námi zavřel dveře. Skočil mi kolem krku a své nohy mi jako vždy omotal kolem pasu. Pořádně jsem jej k sobě natiskl a věnoval mu polibek. 
,,Co říkáš na mého otce?" optal jsem se a přesunul se s ním k posteli. 

,,No že bychom ho asi neměli řešit, když se chystáme do postele. Ještě si ho budu představovat místo tebe..." škádlil jsem ho. 

,,Co prosím?" vyhrkl jsem ublíženě. Pochopil jsem správně, že teď složil lichotku mému otci? To snad ne! Že si dělá srandu?

,,To byl samozřejmě jen vtip, ale musím uznat, že vím, po kom vypadáš tak dobře." 

,,Tohle nevypadá, jako bys chtěl říct..."ne tvůj otec se mi nelíbí, nemusíš se bát" , jestli chceš můžeš jít za ním dolů." řekl jsem na oko naštvaně a sundal ho ze sebe. 

,,Ty jsi tak strašně sladký, i když žárlíš na svého otce. Myslím, že raději zůstanu tady, přeci jen jsem na ty mladší a ty jsi rozhodně hezčí." řekl jsem a znova se k němu začal lísat. 

,,Fajn, to už mě možná přesvědčilo..." stále jsem hrál uraženého. Ve skutečnosti jsem se na něj zlobit nemohl snad ani kdyby to myslel vážně. Tak moc jsem ho miloval. 

,,Leve, snad si nemyslíš, že bych byl něčeho takového schopný, tátu ti dělat fakt nechci." 

,,Bože, tohle vyznělo tak nebo tak divně...raději změníme téma. Můžeš tu být celý víkend?" 

,,Vlastně můžu...pod jednou podmínkou, o které jsem ti zapomněl říct. Mamka chtěla..." ani mě to nenechal dopovědět a hned začal šílet. 

,,Cože jsi to řekl? Mamka? Od kdy ji nazýváš tak mile? Nemáš horečku?" překvapeně jsem vyhrkl. Nikdy ji přede mnou takhle nenazval a dával jí jen otřesné přezdívky, až mi jeho matky bylo kolikrát líto. 

,,No dobrý, tak se zase uklidníme...prostě jsem na ni změnil názor. Náhodou se sama nabídla, že pokud bude tvůj otec proti, promluví si s ním. Začala se teď chovat normálně a záleží jí na tom, co chci já a c mě dělá šťastného. Jo a tou podmínkou je, že se máme zítra dostavit na oběd. Takže se asi vrátím dolů a pokecám si s Viktorem." řekl jsem s nevinným úsměvem. 

S Viktorem, tak na to zapomeň, žádný pokec s Viktorem!!!
,,Ne, ty rozhodně nikam nejdeš, řeknu mu to sám...tebe teď čeká trest." oznámil jsem hravě a povalil ho na postel. Otáčel jsem hlavu ze strany na stranu a přemýšlel jsem, co na něj použít. 
,,Co bych ti tak mohl provést?" optal jsem se, když se mé oči zastavily na jeho zarudlém obličeji.

,,Nevím, ale už to moc prodlužuješ. Měl by sis trochu pohnout, než sem někdo přijde a přistihne tě u činu." řekl jsem se smíchem. Asi ten trest myslel vážně. 

,,Máš pravdu. Už asi vím." řekl jsem a zvedl se z postele. Navštívil jsem Alisy pokoj a vzal z něj dva šátky. Poté jsem se vrátil. Stále ležel v posteli, kam by taky chodil. Jedním jsem mu svázal ruce nad hlavou k posteli a druhým jsem mu zakryl oči.

,,Neříkej, že jsi to vzal Alise?" optal jsem se s pobavením.

,,No spíš vypůjčil, má jich dost. Musím se ujistit, že nedojde k rozhovoru s Viktorem."

,,Už toho nech." řekl jsem a snažil se přestat smát. Což se taky brzy stalo, když jsem ucítil jak mi jeho rty roluje triko nahoru. Začal líbat mou odhalenou kůži a já místo smíchu jen slastně vzdychal. Ovšem ne na dlouho. Alisyn smích se rozezněl po celém domě. Snažil jsem se ho zastavit s tím, že by sem mohla přijít, ale tomu zrovna dvakrát nevěřil. Jenže ona přišla a bez zaklepání. To že jsem nic neviděl mi aspoň zabránilo, cítit tak velký stud.

,,Leve, děláš si ze mě srandu? To sis nemohl vzít aspoň pouta, co mám v šuplíku a co a ním jako děláš, ho chceš mučit nebo co?"

,,Co sakra, ty máš pouta? A nauč se klepat!"

Pokračování příště...