Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

53.

Ahoj!! I když ten text zní celkem depresivně, má to hrozně uklidňující instro :3

Věnováno ToJeMiUplneUPrdele <3 

Druhý den ráno mě probudil otravný zvuk rovnou dvou budíků. Sahal jsem po tom svém a doufal, že Lev brzy vypne jeho. Začal jsem se protahovat. Všechno mě bolelo a cítil jsem se na umření. Krásný začátek dne, pomyslel jsem si. Unaveně jsem si promnul oči a několikrát zamrkal, abych neviděl rozmazaně. Pohlédl jsem na Leva, který mi hned po ránu věnoval zářivý úsměv, který mé předchozí myšlenky promněnil v prach. Tak nakonec to asi nebyl tak špatný začátek. Ani nevím proč, ale omotal jsem mu ruce kolem krku a na malinkou chvíli jsem se na něj natiskl.

,,Dobré ráno, kocourku! Jak ses vyspal?" optal jsem se jej a políbil jej do vlasů. 

,,I když jsem celý polámaný, nejspíš dobře, usnul jsem tak rychle, že nevím jak a ty?" 

,,Já si nemůžu stěžovat. Vedle tebe se mi spí nejlíp." odpověděl jsem. 

,,Potřebuju si dát rychlou sprchu, počkáš tady?"

,,Rád bych čekal, ale nevím, jestli to pak stihneme. Ty si dej sprchu a já si mezitím opláchnu obličej, vyčistím zuby a převléknu se. Neboj, slibuji, že se nebudu dívat a hned jak budu hotový, odejdu." řekl jsem s úsmevěm a vstal z postele. 

,,Opravdu se nebudeš dívat?" 

,,Za co mě máš?" 

,,Fajn, tak malíček na to." řekl jsem a začal se smát, ale přesto jsem před něj nastavil malíček. 

Jen jsem s úsměvem na rtech kroutil hlavou a svým malíčkem potvrdil slib. Zase dělá cavyky, ale to že se mnou nechal líbat a byl při tom jen v trenkách mu nevadilo. Není toho zrovnamoc, co už bych neviděl, pomyslel jsem si.Vytáhl jsem z tašky školní uniformu a kartáček. 
,,Dovededeš mě do koupelny?" optal jsem se. 

Jen jsem přikývl. Také jsem si sebou vzal školní uniformu a namířil si to do koupelny. Následoval mě. Když jsme vešli, zavřel jsem rychle dveře. Přešel rovnou k umyvadlu a zapl vodu. Vypadalo to, že se nedíval. Bleskurychle jsem se svékl a ztratil se ve sprchovém koutu.  Pustil jsem na sebe vodu a nechal po sobě stékat vlažné kapky vody. Umyl jsem si vlasy a namydlil si tělo. Když jsem ze sebe smyl všechnu tu pěnu, všiml jsem si červených obtisků. Přesněji řečeno otisků zubů, které nemohl patřit nikomu jinému, než Levovi. Tohle na tréninku rozhodně nezakryju. Vypl jsem vodu. 

Vystrčil jsem hlavu ze sprchového koutu. Vzduch byl čistý. Vylezl jsem ven a usušil se. Poté jsem se oblékl do školní uniformy a vyčistil si zuby. Poté jsem se vrátil do pokoje, kde čekal už sbalený Lev. Vzal jsem si svou tašku a hodil si ji přes rameno. Věnoval jsem mu úsměv a rukou mu naznačil, ž můžeme vyrazit. Tak nějak jsem tušil, že ta čarodějnice bude dole a měl jsem pravdu. Potkali jsme ji v kuchyni. Ovšem dnes se obešla bez otázek. Jen nám podala zabalenou svačinu a dopúrovodila nás ke dveřím. To aby byl Lev u mě každý den, takhle tichá rána nezažívám často. 

,,Naše první společná cesta do školy." hlesl jsem. 

,,Už to tak vypadá. Jen prosím, nepoužívej přístě své zoubky na moje ruce. Všude mám tvé obtisky..." řekl jsem celkem v klidu. Nechtěl jsem kazit tu příjemnou atmosféru. 

,,Promiň, asi jsem se opět nechal trochu unést." řekl jsem omluvně. Divím se, že nevyvádí jako včera při večeři. Nebo to možná teprve přijde, ale snad ne. Kousek od školy jsme potkali náš oblíbený páreček. Kurooa s Kenmou. Když nás viděli vedle sebe, vykulili oči. Není to přeci tak fascinující ne? Tak proč ty přehnané reakce? 

Pokračování příště...