69.

427 120 23
                                    

Ahoj!!


Odnesl jsem si ho až na hřiště a teprv tam ho postavil na nohy. Ještě že jsem vzal batoh, ve kterém jsem měl míč, jinak bychom trénovali asi kameny, co jsme potkali po cestě, a to by rozhodně příjemné nebylo. Samozřejmě jsme si před tréninkem dal menší rozcivčku v Yakuovo stylu: ,,Chyť mě, jesttli to dokážeš." Začali jsme s tréninkem. Děsným tréninkem. Tak jako se Yaku snažil držet zpět, jsem se já zlepšoval. Tím chci říct, že ani jednomu z nás to nešlo tak, jak jsme očekávali. Tedy Yaku na tom byl o dost líp, fakt se snažil a nekřičel, až tak tolik. Ale když jsem viděl, jak neschopný jsem, ani nemusel. Nevím, co to se mnou bylo, ale byl jsem ještě neschopnější než na našem posledním hromadném tréninku. Nechápu, jak jsem si mohl myslet, že budu někdy esem, když budu rád, že se vůbec účastním nějakého zápasu. Po necelých dvou hodinách mučení nás samotných jsme to vzdali. Seděli jsme vedle sebe uprostřed prázdného hřiště a vydýchávali předchozí vyčerpání. 

,,Nemá to cenu, nikdy se nezlepším." hlesl jsem, když jsem konečně mohl normálně dýchat. Omotal jsem mu ruce kolem  pasu a přisunul si ho zády ke mně. Následně jsem si opřel hlavu o tu jeho. Jenže moc dlouho opřená nezůstala, když se Yaku rozhozeně kymácel ze strany na stranu. 

,,Co sakra? Tohle jsi vážně řekl ty? Ty? Lev Haiba...jeden z největších egoistů, co znám...ten Lev, který se nevzdává bez boje. Nevěřím vlastním uším, kdo tě praštil do hlavy, že to chceš vzdát po jednom dnu? Sice bych řekl, že jsem dokonale přísný učitel, ale ani to ti nepomůže, abys hned všechno uměl první den. Chce to čas, trpělivost, snahu a především tvé ego. Leve, ty to zvládneš, tak už takhle přede mnou nemluv." obořil jsem se na něj z toho šoku, jež mi způsobil jeho slovy. 

,,Ne Yaku, myslím, že to tentokrát nezvládnu. Navíc moje ego se vytratilo poté, co jsem tak minimálně desetkrát pokazil jednu a tu samou věc." mluvil jsem tiše a tiskl ho na sebe víc. 

,,Ach Leve, víš kolik dřiny to stálo mě? Jak jsem říkal, chce to trpělivost a když už ji mám já, měj ji také, společně to zvládnem. Takhle mě vůbec nepřitahuješ, věř si trochu a věř mým slovům. Když řeknu, že to zvládneš, tak se tak i stane." řekl jsem rozhodně. Stočil jsem hlavu k němu, abych ho mohl políbit. Následně jsem se otočil celý a nohama objal jeho pas. 

,,Začínáš znít přesvědčivě." řekl jsem hravě a vrátil mu polibek. Miloval jsem ho.
,,Ale jak si tím můžeš být tak jistý?" 

,,Vážně se ptáš, podívej se na nás, díky své vytrvalosti a nevzdávání se jsi dokázal obměkčit srdce někoho tak neústupného a tvrdohlavého, jako jsem já. Což bylo samo o sobě nemožné, ale tys zto zvládl i přesto všechno, co jsem dělal a jak jsem se k tobě choval, tak mi neříkej, že za pár dní nebudeš vynikat i v tomhle. Také nezapomínej, že pořád umíš skvěle smečovat." 

,,Děkuji, jsem rád za to, že tě mám...odměna asi nebude co?" optal jsem se, neboť jsem si vzpomněl, co říkal, když jsme se loučili. 

,,Máš na mysli těch sto sladkých polibků, z nichž jsem ti dal už tak tři minimálně? Nevím, jestli ti dnes ještě nějaký dám, přeci jen...říkal jsi, že mi vynahradíš to, jak jsi mě ani neobjal a já stále čekám, takže jestli chceš, můžeme to spojit." řekl jsem a začal jej vášnivě líbat, přičemž jsem mu rukama vjel pod triko. Byl stále horký ze všeho toho trénování. Také jsem začínal být horký...spíš rozpálený touhou po něm. Cítil jsem, jak se mírně usmál a pak převzal nadvládu. 

Pokračování příště...

Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat