Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

70.

Ahoj!!

Tohle znělo až moc dobře a vůbec mi nevadilo toho využít...i když jsme byli uprostřed hřiště, kam mohl každou chvíli někdo přijít a vidět nás. Sice by to možná nedělalo dobrotu, ale na druhou stranu to bylo celkem vzrušující. Víte, jak to myslím. Navíc už nebylo cesty zpět, když rukama opět mapoval mé tělo. Také jsem zajel rukama pod triko a snažil se získat nadvládu nad jeho ústy. Avšak on bojoval jako o život. Nechtěl, abych vyhrál a dělal proto všechno. Fajn, v tom případě si získám jeho tělo. Přesunul jsem se z jeho rtů na jeho krk. Začal jsem jej sázet polibky a poslouchal, jak z jeho úst vycházejí tiché steny.

,,Hlavně ahh nekousej..." šeptal jsem. Užíval jsem si, jak laská můj krk. Rukama jsem sjel na ty pevné půlky a pořádně je stiskl. 
,,Zdá se mi to, nebo ti opravdu začíná být horko..." řekl jsem a roloval mu triko nahoru. 

,,Počkat jen mě?" optal jsem se nazpět a pomohl mu se sundaváním mého trička.

,,Ano, zatím jen tobě." odpověděl jsem mu a díval se na tu nádheru. 

,,Jsi docela vyčůraný, nemyslíš?"

,,Ne, jen plním své slovo. Říkal jsem sto sladkých polibků, ale pokud vím, neřekl jsem kam." nadšeně jsem mu sdělil svou odpověď. Začal jsem odpočítávat polibky. 

Spustila se mi husí kůže po celém těle. Když došel k padesátému a velice dlouhému polibku, kterým si označil můj krk, nevydržel jsem to a povalil ho na zem. Na kratičkou chvíli jsem v jeho očích mihl strach. Avšak chvilku na to mi věnoval vítězný úsměv. Přesně tohle chtěl. Zapřel jsem si lokty o zem těsně vedle jeho hlavy a sklonil se pro svůj další sladký polibek. Své nohy mi obmotal kolem pasu, přičemž svůj rozkrok natiskl na ten můj. Neudržel jsem se a z mých úst unikl tichý sten. Hlavně ať už se nehýbe, jinak budu mít problém a to velký problém. 

Líbilo se mi, jak nebezpečný směr to začalo nabírat. Jednou rukou jsem mu vjel do vlasů a druhou přejížděl po jeho nahé hrudi. Jen lehce jsem kroužil boky tak, aby to nebylo vidět. Podle Levovo vášnivého líbání, kde dával jasné najevo, že on je tady šéf,to bohatě stačilo. Sem tam mu unikl tichý sten. Byl jsem připraven podniknout další krok, i když jsme byli venku, uprostřed hřiště. Tím jsem neměl na mysli se s ním vyspat, i když by to bylo dost vzrušující, jen jsem chtěl ručně vypomoci. Sjel jsem až na jeho podbřišek a prsty už jsem pronikal pod lem jeho kraťasů. Když v tom vystartoval jako Lev, co zaútočil na svou kořist a mou ruku hned držel ve svých spárech.

,,Myslím, že by to pro dnešek stačilo. Sice mě představa dělat takové věci láká, ale nebudu riskovat, že půjde kolem někdo kdo by to řekl tvojí mámě."

On vážně věděl, jak zkazit náladu, když zmínil mojí matku. Musel jsem mu to nějak vrátit.
,,Nebo možná to jak si vysoký je možná kompenzace něčeho malého tam dole. A teď se jen bojíš, abych na to nepřišel." 

,,Dobrej vtip, Yaku." na chvíli jsem se odmlčel a ruku, kterou jsem mu držel, jsem přiložil na můj rozkrok.
,,Bát by ses měl ty a věř mi, budeš rád, když se ti bude vejít do ruky. Teď bychom měli jít." pošeptal jsem. Právě jsem si prodělal menší srdeční zástavu. Možná chtěl, abych přesně tohle udělal, ale jeho výraz za to stál...i když se mi teď chvíli bude chodit nepohodlně. Zvedl jsem se a oblékl si triko. Podal jsem mu ruku. Neochotně ji přijal, ale ani po zvednutí se na nohy, ji nepustil. Asi jsem ho naštval.
,,Jsi naštvaný?" musel jsem se ujistit.

,,To ani ne. Spíš si říkám, proč vždycky všechno skončí v tom nejlepším?"

,,Promiň, slibuji, že budeme pokračovat příště..."

Pokračování příště...