Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

88.

Ahoj!!

Leželi jsme vedle sebe v posteli a velice zaujatě pozorovali strop. Lev se stále neměl ke slovům, což u něj bylo velice zvláštní, když jindy mluvil pořád a nešlo ho zastavit. 
,,Neříkej, že tě moje matka vyvedla až tak z míry svými dotazy, že teď nebudeš mluvit." popichoval jsem jej. 

,,Ne jen přemýšlím. Co plánuješ dělat po střední? Tedy je mi jasné, že nejspíš půjdeš na univerzitu, ale otázka je kam? Nebude to moc daleko, že ne?" začal jsem se jej vyptávat a bál se jeho odpovědi. 

,,Nemusíš se bát, tak lehce se mě nezbavíš. Vyberu si nějakou univerzitu poblíž. Budu se snažit kvůli tobě dospět rychleji, abych nám mezitím, než vyjdeš střední, zařídil útulný byt, kde budeš chtít strávit zbytek svého života se mnou po boku." řekl jsem zasněně. Otočil jsem se k němu a políbil jej na tvář. 

,,Ach...ty jsi tááák roztomilý. Miluji tě každým okamžikem čím dál tím víc. Vezmeme se spolu někdy a pořídíme si nějaké děti?" 

,,Zase tolik nepředbíhej. Určitě se spolu někdy vezmeme, ale děti. Mám jedno vedle sebe, další nepotřebuji." pověděl jsem a když jsem uviděl jeho našpulené tváře, začal jsem se smát. Představa budoucnosti s ním se mi opravdu zamlouvala. 

,,To od tebe nebylo hezký..." 

,,Jen jsem žertoval. Jednou si možná nějké pořídíme, i když nevím, jak to chceš udělat. Myslím, že nám by dítě jen tak někdo nesvěřil a musel bych ho vychovávat já, aby nebylo tak sebestředné po svém druhém otci." 

,,tebe vážně baví mě provokovat, že? Možná se to obejde bez dětí. V kombinaci s námi by to byla malá jaderná bomba." 

Oba jsme se začali hlasitě smát. Bože, myslel jsem, že umřu. Ach jo. To byl prostě Lev.  Ale je pravdou, že by to možná nebylo tak hrozné, jak jsem popisoval. Snažil bych se být tím nejlepším otcem a stejně tak určitě i Lev. Jo nakonec bychom byli vynikající rodiče, ale teď není zapotřebí si s tím lámat hlavu. Převalil jsem se na něj a hleděl do těch krásných smaragdů. 
,,Opravdu hrozně moc tě miluji a byl bych ti to schopný říkat každou chvíli..." hlesl jsem a žadonil o polibek. 

Věnoval jsem mu jeden vleklý polibek.
,,Cítím to naprosto stejně. Až s tebou jsem pocítil opravdové štěstí. Miluji tě, Morisuke." 

Umsál jsem se a opět spojil naše rty. Rukou jsem mu zajel pod triko a přejížděl po jeho břišních svalech. 
,,Taky bych teď nejradši pocítil opravdové štěstí...ale spíš v sobě." šeptl jsem a kolenem se hjemně otřel o jeho přirození. Tiše zasténal. 

,,Vážně chceš kazit takovou romantickou chvilku touhou na sex?" optal jsem se jej na oko překvapeně, ale v duchu už mi kolem hlavy poskakovali malí čertíci. 

,,Kazit?" zopakoval jsem po něm. ,,Kdepak, chci ji jen utvrdit a neříkej, že nechceš, protože jedna část tvého těla říká opak." 

,,A to ti nevadí, že jsou dole rodiče, co když sem přijde tvoje máma a uvidí nás?" 

,,Že by se nám tu někdo bál? No jestli jsem přijde, pak už se nebude muset na nic ptát, když už to uvidím. Přestaň hledat důvody proč to nedělat a konečně si mě vem!" mírně jsem mu přikázal. 

,,Jak myslíš, když tak to byl tvůj nápad." řekl jsem se smíchem a převalil ho pod sebe. 

,,Myslím, že tomu nikdy neuvěří, když vypadám jako oběť." 

,,Už mlč." ukončil jsem tuto konverzaci a začal jej vášnivě líbat. 

Pokračování příště...