Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

45.

Ahoj!! Jestli víte, co se říká o asiatech a jejich partií, tento človíček to zcela popírá :DDDD 

Věnováno AnimeKiki_official za to, že nemá ráda už i mě :D (ne dělám si srandu :3) a za to, že mě její komentáře vždy pobaví :P <3 

Jestli znamená polibek trest za to, že ho štvu, budu to dělat častěji. Pomyslel jsem si. Ještě jsem ho objal a poté se vydal pryč. Vzal jsem to dolů po schodech a přes kuchyň jsem to chtěl vzít na chodbu, avšak jeho matka mě zastavila.
,,Potřebujete něco?" optal jsem se překvapeně. 

,,Chtěla jsem se jen zeptat, jaké jídlo máte rádi a jestli ti ta večeře nevadí?" 

,,Myslím, že budeme rádi, když ochutnáme něco z Vaší kuchyně a rádi se necháme překvapit." 

,,Tak dobrá. Jinak jsem opravdu ráda, že tě zase vídím s Morisukem. On se od sebe snaží všechny odehnat a jen zkouší, jak dlouho to daná osoba vydrží." 

Nechápal jsem, jestli tím na něco naráží nebo ne, ale pak mě něco napadlo. Když jeho matka tak schvaluje mé přátelství s Yakuem, třeba nebude proti, kdybych tu chtěl přespat. 
,,Nebojte se, mě jen tak neodežene. A teď už spolu vycházíme normálně. Vadilo by Vám, kdybch tu dnes přespal? Potřeboval bych pomoc s jedním projektem do školy a nemám se na koho obrátit." 

,,Budu jedině ráda, ať ti pak jen ukáže, kde budeš spát." 

,,Dobře a teď mě omluvte, půjdu se připravit na výtečnou věčeři a sbalit si pár věcí." řekl jsem s úsměvem. Ona mě doslova zbožňovala. Yaku, mám pocit, že už se mě nezbavíš. 

-----------------------------------------------------------

Stál jsem před zrcadlem a prohlížel se. Vypadal jsem dobře, snad si to bude myslet i Yaku. Dal jsem an sebe trochu parfému, aby mi pomohl s jeho okouzlením a naposled se prohlédl v zrcadle. 

,,Leve, jsi horší než já, jak dlouho na tebe ještě máme čekat?" prskla po mně sestra. 

,,Jo a asi kvůli tomu jsem i oblíbenější." vrátil jsem jí to. ,,Jo a dnes nespím doma, takže mi zkus lézt do pokoje..." řekl jsem ještě a šel za mamkou. 

,,Nejdeš na to nějak rychle? Ještě před pár dny si se utápěl v depresích a teď už u něj spíš?" 

,,Na co zase myslíš? Nemám v plánu dělat nic nekalého a i kdyby ano, je to moje věc." 

,,Fajn, pak nebreč..." poučovala mě za cesty. 

Jen jsem nad tím protočil očima a šel dál. Ona má co mluvit, když se oblékla, jako by chtěla sbalit tak pět chlapů najednou. Mamka už na nás čekala v autě. Nasedli jsme do něj a vyrazili. Jako správný džentleman jsem ani tentokrát nezapomněl kytici. Vystoupil jsem z auta a otevřel mamce dveře. Poté jsem přiběhl ke dveřím a už mačkal zvonek. dveře se otevřely a v nich stál nabručený Yaku, kterému to i přes jeho výraz nesmírně slušelo. 

Představil jsem se jim a pozval je dál. Nechal jsem Levovo matku se sestrou jít napřed a Leva si na chvíli vzal stranou. Propaloval jsem ho očima. 
,,Až tu příště budeš chtít přespat, mohl by ses laskavě zeptat mě jako první?" řekl jsem podrážděně. 

Sklonil jsem se k němu a letmo jej políbil na krk. 
,,Mohl jsi třeba začít tím, taky ti to sluší. Říkal jsem ti, že ti z toho obleku pomůžu a tvá matka byla doslova nadšená, když jsem se jí na to ptal." šeptl jsem. 

Zhluboka jsem se nadechl a po chvíli vydechl, abych trochu zmírnil svůj vztek. 
,,Jo možná byla nadšená, protože nevěděla, že jí chceš zprznit syna a moc se neraduj ze svého plánu, nedám ti k jeho uskutečnění příležitost." řekl jsem ostře. 

,,To není zrovna moc hezké slovo a křivdíš mi. Měl jsem v plánu z tebe ten oblek jen sundat, na co ty to myslíš, Yaku?" řekl jsem s nevinným úsměvem a namířil si to do kuchyně. Za sebou jsem jen slyšel, jak náš malý protiva nadává. 

Pokračování příště...

S láskou Vaše Tsukki <3