Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

33.

Ahoj!!

Když jsem viděl, jak nám z dálky mává společně s Kurooem, myslel jsem si, že budu mít šanci si s ním promluvit. Ti dva odešli, aby nám nechali prostor, ale k čemu to bylo? Naprosto k ničemu. Chvíli jsme tam stáli a dívali se jeden na druhého. Pozdravil mě, já jeho a to bylo vše. Nějak jsem nenacházel slov. Neboť ať už jsem v poslední době řekl cokoliv, naštvalo ho to. Ovšem zase jsem tam nechtěl stát v tichosti. A když jsem se konečně odhodlal promluvit, vzal nohy na ramena. Prostě utekl. Vážně jsem tak nesnesitelný, že kvůli tomu musí utíkat, aniž by něco řekl? Bolelo to snad ještě víc. Šel jsem domů se slzama v očích a snažil se trochu uklidnit, než si někdo všimne, že se mnou není něco v pořádku. 

------------------------------------------------------

Jo já vím jsem naprostý idiot. Neměl jsem takhle zdrhnout. Zítra ve škole bych se mu měl omluvit a promluvit si s ním, ale dokážu to vůbec? 

Byl bych opravdu šťastný, kdybys tohle udělal a přestal se chovat jako idiot. A i když to nerad přiznávám, mám pocit, že to nedokážeš. Nedokážeš to, dokud nepřijmeš své city. Nemusíš je opětovat, ale taky se nemusíš chovat jako úplný magor. 

Já vím, já vím. Jenže já se vždy tak rychle naštvu a pak říkám věci, co vlastně ani říct nechci. Bojím se. Bojím se, že když ho pustím do svého světa, nakonec mi ublíží. 

Já to chápu, ale tobě nevadí, že ubližiješ ty jemu. Slyšel jsi ho. Odstěhoval se do Tokya kvůli tobě, začal chodit na stejnou školu, aby ti mohl být na blízku. Myslí to vážně a s tebou to sotva hne, protož ty se bojíš, že ON ublíží tobě. Říkám jsi jestli já jsem ty, neboť mi přijde, že jsme rozdílní. Měl by sis jít lehnout.

-------------------------------------------------------

Dnes jsem vypadal příšerně, ale co se dalo čekat, když jsem nemohl usnout. Popravdě se mi nechtělo ani do školy, ale vyhýbat se mu by bylo ještě bolestivější. Během vyučování jsem ho nepotkal, tak nějak jsem si oddechl, jenže dnes byl trénink a tam jistě bude, když tak hrozně moc miluje volejbal. 

Odebral jsem se pomalu k šatně. Když jsem otevřel dveře, byl tam jen Yaku. Chtěl jsem ho jen pozdravit a on mě hned začal s tím, ať na něj dnes nemluvím, protože nemá dobrou náladu. Chtěl jsem něco namítnout, ale pokaždé mě přerušil. Převlékl jsem se a do šatny mezitím přišel Kuroo s Kenmou. Jakmile je spatřil, šel do tělocvičny. Šel jsem za ním. Musíme si promluvit, než nás to oba zničí.

Už při vstupu do tělocvičny mě ten malý a na pohled roztomilý hoch probodl očima. Jenže tentokrát jsem si řekl, že se nenechám odradit.
,,Yaku, prosím promluvme si, prosím..." řekl jsem s nadějí v hlase. Chtěl jsem pochopit, proč se ke mně tak chová.

,,My dva nemáme o čem mluvit, tak už toho nech!"
Ne rozhodně jsem to dneska nezvládal a nemohl jsem přestat.

,,Nemůžu a nenechám toho, dokud mi neřekneš, co jsem udělal tak hrozného, že mě nemůžeš vystát." pověděl jsem nazpátek a snažil se zadržet přicházející slzy.

,,Jsi vážně otravný, to mě štve. Rušíš můj klid. Nechci se s tebou přátelit, tak proč to pořád nechápeš?" křikl jsem.

,,Jo možná jsem otravný, ale že by mě kvůli tomu lidi odháněli, jako to děláš ty, se mi ještě nestalo. Vždyť o prázdninách..."

,,Zastav! Nechci to poslouchat. Prostě mě nech být, nevšímej si mě a nezkoušej na mě mluvit." opět jsem křikl. Jenže tohle jsem zrovna říct nechtěl. Nechtěl jsem na něj být tak zlý, ale pořád jsem byl tak naštvaný."

,,Yaku, tohle mi nedělej prosím. Chtěl bych, aby to bylo jako oprázdninách...tak-" opět mě přerušil.

,,Myslíš si, že to jak to bylo o prázdninách, může být i teď? Ne, nemůže, tak už mě sakra nech být!" křikl jsem a hodil míčem surově o zem. Ten vyletěl a nebýt Kurooa a jeho rychlé reakce, trefil by Kenmu do obličeje. Do háje...teď jsem stoprocentně mrtvý. 

Pokračování příště...