Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

31.

Ahoj!!

Věnováno ringo_15 děkuji za všechny ty hlasy♥️

Fajn celou dobu se snažíte zbavit jednoho otravy a když už to vypadá celkem nadějné, začne vás opravovat někdo jiný. Ovšem s tim rozdílem, že Kuroo mě nelíbal a není mnou posedlý. Očividně se stalo něco mezi ním a Kenmou a nevěděl, s kým by si mohl promluvit. Nevím, jestli jsem byl já zrovna dobrá partie, ale nakonec jsem souhlasil, že s ním ven půjdu. Měli jsme sejít nahrišti nedaleko jeho domu. Já to tedy měl delší, ale čert to vem. Jen doufám, že nějakým štěstím nepotkám Leva.  

Došel jsem na hřiště v určený čas. Už když jsem ho viděl, to vypadalo vážně. Ve škole nic moc najevo nedával, ale teď mi připadal jako hromádka...be spíš velká hromada neštěstí. Zvedl ruku na pozdrav a já udělal totéž. Nezapomněl jsem dodat mírný úsměv. Čekal jsem, až z něj něco vypadne, ale ke slovům se jaksi neměl. 
,,Řekneš mi, co se děje?" optal jsem se jej.

,,Ach Yaku, poradíš mi s něčím?" optal jsem se jej s úsměvem.

,,Něco ohledně Kenmy nebo?" položil jsem mu další otázku, i když jsem věděl odpověď, jelikož vždy takhle vzdychne, když se jedná o Kenmu. 

,,Ano, dostal jsem se totiž do fakt zvláštní situace, kdy ani já bezostyšný Kuroo nevím, co mám dělat."

,,A co jsi zase vyvedl?" řekl jsem bez špetky překvapení, neboť u něj tohle bylo normální. 

,,Nooo prostě...když mu nebylo dobře, zašel jsem k němu, abych ho zkontroloval a pak se to celé nějak vymklo kontrole..."

,,To jsi mi toho moc neřekl..."

,,Myslel jsem si, že spí, a tak jsem ho hladil po vlasech a začal se omlouvat, jelikož v ten den se naše prsty propletly...omylem. No a když už jsem chtěl odejít, letmo jsem ho políbil do vlasů a on najednou promluvil. Omotal mi ruce kolem krku a zadíval se mi do očí. Ať už jsem se snažil držet sebevíc, nedokázal jsem to a prostě ho políbil. On vypadá tak jako vždy, spíš jde o mě. Nevím, jak to mám brát a jak s ním mám mluvit..."

,,Hlavně z toho nedělej vědu a nebuď jím přehnaně posedlý po jednom polibku..." vyhrkl jsem naštvaně. Neboť jsem si hned vzpomněl na náš polibek s Levem, který se mi opravdu líbil...ale to jak se chová teď, už se mi nelíbí.

,,Naštval jsem tě tím snad?" zmateně se optal.

,,Ne, jen jsem si vzpomněl na jednoho idiota, co si po jednom polibku myslel, jak ten druhý hoří touhou být po jeho boku. Ještě byl tak drzý, že mu ukradl první polibek..."

,,Takový rozhodně nebudu, já se spíš bojím na něj vůbec promluvit." řekl. 

,,Divím se, že se něčeho bojíš. Jde vidět, že ho máš opravdu rád."

,,Nemám ho jen rád, já ho zbožňuji už tak dlouho. No a co ty, kdy si najdeš nějakou holku nebo snad kluka? Víš, že mě to říct můžeš." 

Vykulil jsem oči a snažil se na něj nedívat, aby si nevšiml, že jsem v rozpacích. 
,,Asi ti došlo, že mě holky zrovna moc neberou a no ty už máš Kenmu a vždy jsi byl můj idol, takže nevím asi nikdy a nezkoušej být jko moje matka a někoho mi dohazovat." 

,,Já? Co prosím? Jako vím, že se sem tam koukl, když jsem byl bez trika, ale to asi každý...ale stejně...nezlomil jsem ti nevědomě srdce, že ne?"

,,Ne. Už jen ta představa je dakra divná...bože, ne. Jen se mi líbily tvé břišáky." 

,,Jen? Nemusíš být vždy tak upřímný. Ne dělám si srandu. No a co Lev, přijde mi, že se mu líbíš a jelikož je snad nemožné se za tak krátkou dobu zamilovat, ještě když se mu vyhýbáš, mi něco říká, že se znáte o něco déle. Není on náhodou ten fajn kluk z dovolené, o kterém jsi mi psal asi třetí den?" 

Ani nevím, že jsem mu psal...já jsem idiot. Teď se do toho bude šťourat, dokud to nezjistí. 
,,Jestli jsem někdy napsal, že je fajn, tak jsem lhal, ale určitě jsem nepsal o něm. nepůjdeme se někam projít, když tu nikdo není?" optal jsem se, abych se aspoň na chvíli vyhnul tématu Lev. 

Pokračování příště...