Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

55.

Ahoj!!

Vážně byl tak natvrdlý, nebo to jen hrál? Každopádně jsem se chtěl vyhnout dalším dotazům, a tak jsem se rozešel smeřem z šatny, ale Kuroo mě zastavil. 

,,Kam jako jdeš, to nepočkáš na svého dobrého kamaráda a nepovíš mu, co se stalo?" vyhrkl dotčeně. 

,,Nepamatuji se, že by ti někdy záleželo na tom, jestli na tebe čekám nebo ne, když většinou ty čekáš na Kenmu." řekl jsem a doufal, že mě nechá jít. 

,,To je sice pravda, ale někdy je dobré udělat vyjímku a navíc, chci to vysvětlení." řekl a v očích se mu zablesklo. Nakonec asi nebyl tak hloupý, ale ani ne tak dost chytrý, aby mu došlo, že to očividně není od žádného zvířete. 

,,Nemusím ti nic vysvětlovat. Navíc Kenma ti to jistě rád sdělí, určitě mu to už dávno došlo. Jdu připravit síť." řekl jsem a vyvlíkl svou ruku z té jeho. Rozešel jsem se k tělocvičně, jak jsem měl původně v plánu. Koutkem oka jsem ještě zahlédl, jak jde Lev za mnou. Jen doufám, že nebude mluvit. Úplně mě přešla nálada a já mu nechtěl říct nic zlého. 

Chtěl jsem něco říct už v šatně, ale nevěděl jsem, jestli smím. Chtěl jsem jim narovinu říct, že už zdaleka nejsme jen přátelé. Jenže když jsem viděl, jak se k tomu Yaku staví, došlo mi, že je na to ještě brzy. A teď jsem šel za ním a bál se promluvit i na něj. Vlastně ani nevím, co bych mu řekl. Už jsem se mu omluvil několikrát a pochybuji, že by to chtěl poslouchat znova. Měl bych se příště víc ovládat a rozhodně ho nekousat. Šel jsem za ním až do kumbálu. Beze slov jsme vzali potřebné věci na trénink a sestavení sítě a dali se do práce. 
,,Promiň." hlesl jsem téměř neslyšně. 

Jen jsem zavrtěl hlavou a usmál se, abych mu dal najevo, že se tím nemusí trápit. Ani Lev zrovna teď neskákal radostí a mě bylo celkem líto, že na jeho tváři nevidím ten zářivý úsměv. Jindy by mi to bylo jedno, jindy bych mu ještě k jeho trápení přidal, ale teď po tom všem jsem chtěl, aby se jen usmíval. 

,,Vážně mě to mrzí." řekl jsem i přesto, že už to slyšel minimálně počtvrté, musel jsem to říct znovu. 

,,Ale no tak. Stalo se. Holt budeme muset tenhle trénink přejít s hloupými keci, ale to je asi tak všechno. Jen nebuď tak smutný." hlesl jsem a věnoval mu úsměv. Už jsem chtěl jít k němu, abych ho objal, ale dovnitř se nahrnul zbytek týmu s Kurooem vepředu, a tak jsem zůstal stát na místě. 

,,To ses popral s nějakou holkou nebo co, že jsi tak pokousaný?" optal se s chladným výrazem Yamamoto. 

,,Já myslel, že to má od kocoura, co dostal od mamky..." zahlásil Kuroo a palce a ukazováčkem si přejížděl přes bradu pořád dokola, jako by se nad tím snad zamýšlel. 

,,Ty bláho, ať už to bylo cokoliv, nechci vědět, jak dopadl útočník..." ozval Inuoka.

,,Lidi, co kdybychom se zaměřili na něco důležitějšího, třeba co bychom mohli zlepšit, místo toho, abychom řešili osobní záležitosti jednoho z našich členů." řekl Kenma poměrně hlasitě, což u něj také byla novinka, ovšem jeho pomoc jsem vítal. 

,,Kenma má pravdu. Také k vám mám určité výtky. Začal bych Levem, měl bys zlepšit svůj příjem a také bys mohl zapracovat na čtení protivníků. Yaku měl bys mu dát pár rad a vy ostatní se soustřeďte na podání a smeče. Tak můžeme začít." řekl trenér. 

Začali jsme s příjmy. Utvořil jsem dvojici s Levem. Ano smečovat uměl dobře, ale o jeho přijmech se to říct nedalo. Budu na něm muset pořádně zapracovat. 

,,Takže tě napadl Lev?" optal se tiše Kuroo. 

,,Ty prostě nepřestaneš, dokud to nebudeš vědět, že? Prostě jsme se nějak přestali ovládat, podrobnosti ti říkat nemusím...určitě jste se s Kenmou dobrali k podobným věcem." řekl jsem, abych ho umlčel. Najednou se mu vytratil úsměv z tváře. Tady nám někdo záviděl. Skodolibě jsem se na něj usmál a začal se opět věnovat tomu přede mnou. 

Pokračování příště...