Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

57.

Ahoj!!

Stál jsem tam jako opařený. Když jsem si myslel, že mě u něj nic jen tak nepřekvapí, byl jsem úplně vedle. Překvapoval mě neustále. Když se na mě otočil, vzpamatoval jsem se a šel pomalu k němu. Počkat! Co to vlastně říkal? Poté, co mě políbil, jsem zrovna moc vnímat nedokázal. 
,,Promiň, byl jsem trochu mimo, ale co jsi to říkal?" 

,,Všiml jsem si. Ptal jsem se, jestli bys nechtěl o víkendu zajít na pouť, takže?" optal jsem se tedy znovu a kvůli němu musel mít úsměv na tváři. I kdybych se nechtěl smát, stejně bych se smál. protože tohle se mnou dělá on. Když je v mé blízkosti, vše je jinak. Nikdo před ním tohle nedokázal. 

,,Určitě půjdu moc rád." odpověděl jsem a opět si s ním propletl prsty. Mírně se mu začervenaly tváře. Pozvedl jsem své koutky nahoru. Když mohl on, proč bych nemohl i já. Přeci jen spolu chodíme. Pak mi to došlo. Než mě políbil, řekl mi, že mě miluje. Už podruhé. Někde ve své mysli jsem skákal deset metrů vysoko, ovšem na povrch jsem se jen culil jako naprostý idiot, kterým mě tak rád nazýval. 

Nevím, co se mu honilo hlavou, ale jeho výraz se měnil každou chvíli. Nejdřív se jen jemně usmíval. Pak svůj úsměv rozšířil a nakonec se začal culit jako idiot, avšak extra roztomilý idiot. Měl jsem zase chuť jej políbit. 
,,Víš, že jsi i přes svou velikost a totální hloupost také roztomilý." řekl jsem a věnoval mu úsměv. 

,,Víš, že bys lichotku mohl pokládat trochu lepším způsobem, ale i tak si toho vážím a děkuji." odvětil jsem. Pomalu jsme se blížili k jeho domu. Nechtěl jsem jej opouštět, ale ani jsem nemohl jít k němu. Musel jsem se učit na zítřejší test. Rozpojil jsem naše prsty, kdyby náhodou někde číhala čarodějnice alias Yakuovo matka. Proč jí vlastně tak nazývá, nepřijde mi tak hrozná. 

,,Děje se něco?" optal jsem se, když rozpojil naše ruce. 

,,Jen jsem si říkal, že bys asi nechtěl, aby to viděl někdo ze sousedství, natož tvoje máma." odpověděl jsem. 

,,Jo to máš asi pravdu, máš něco v plánu, nechceš jít ke mně?" začal jsem se jej vyptávat. Nechtěl jsem být doma sám. 

,,Promiň. Musím se naučit na zítřejší test, ale jakmile se naučím, můžeme třeba zajít na chvilku na hřiště. Pokud bys chtěl." 

,,Chceš, abych si zase hrál na přísného učitele asi si budu muset vymyslet pár trestů." zavtipkoval jsem. Ovšem to by asi nebyl Lev, kdyby se toho hned nechytl. 

Sklonil jsem se k němu a začal šeptat.
,,Nooo pokud to bereš takhle, proč ne. Měl bys vymyslet i nějaké odměny. Víš jak to většinou dopadá? Problémový žák nakonec okouzlí svého učitele." 

,,Raději se ani nebudu ptát, kam na tyhle věci chodíš. Hodně štěstí s učením. Napiš mi, až budeš naučený." řekl jsem a využil toho, že byl skloněný k mé maličkosti. Letmo jsem jej políbil a omotal mu ruce kolem pasu. Jo naše objetí a polibky musí vypadat opravdu komicky. Kéž bych nějak mohl zapracovat na své výšce. Když jsem byl malý, vždy jsem si říkal, že se zvětším tím, jak jsem se pro věci v horních poličkách natahoval. Bohužel takhle to nefungovalo. 

,,To ty jsi roztomilý. Jsi tak rozkošně ma..." 

Přiložil jsem mu prst na rty, aby už dál nemluvil. Trochu jsem se odtáhl, ne však natolik, abych ho přestal objímat. Ostře jsem se na něj podíval. 
,,Nezmiňuj mou výšku, ano?" upozornil jsem jej. 

,,Morisuke? Leve?" 

Zaslechl jsem hlas Fúrie, která utekla až z Říma, aby se mohla převtělit do mé matky a dělat mi ze života peklo. 

,,Co to tu děláte?" pokračovala dál a v jejím obličeji bylo jasné nepochopení. 

Odtáhl jsem se od Leva, který si nejspíš přál propadnout se do země. 
,,Co bychom asi dělali? Loučíme se? A co děláš ty? To jsi jako začala chodit na nákupy v době, kdy mi končí škola, abys mě mohla sledovat?" zavalil jsem ji svými dotazy, aby neměla možnost přemýšlet nad tím, co viděla. 

Pokračování příště...