Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

16.

Ahoj!!

Věnováno Prolive87 <3 

Doufal jsem, že to tím nepřeháním. Ale když nic nenamítal, nechal jsem to tak. Jeho vůně byla tak zvláštní. Byl jsem z ní omámený. Sledoval jsem, jak surfuje po netu. Poté mi ukázal několik trailerů. Všechny vypadaly zajímavě, a tak bylo těžké z nich něco vybrat. Nakonc mě něco napadlo. 
,,Co takhle vybrat náhodně? Chytím tě za ruku, zavřeme oči a film, na který budeme ukazovat si pustíme. Souhlasíš?" optal jsem se jej. Přiznávám, možná jsem vymýšlel, co nejvíc věcí, při kterých bych se ho mohl dotknout...jenže u něj to nešlo jinak. 

Vykulil jsem oči a jen pohledem přejížděl po místnosti. Nakonec jsem se opět vrátil do reality a jen kývl. Zakryl mou malou dlaň tou jeho obrovskou. Zavřel jsem oči a blížil se i s jeho rukou blíž k obrazovce, dokud jsem se jí nedotkl úplně. Měl tak příjemně teplou dlaň a i teď se dalo poznat, jak jemnou pleť má. Jen na vteřinku jsem si představil jak se otáčím k němu a naše rty se najednou spojí. Zavrtěl jsem hlavou a při tom jej malinko bouchl. 
,,Promiň." hlesl jsem tiše. 

,,V pořádku. Vypadá to, že jsme vybrali a zrovna, tenhle film se mi zalíbil nejvíc." řekl jsem s úsměvem. Očividně mu moje přítomnost nebyla lhostejná. Byl jsem si čím dál jistější, že bych u něj mohl mít šanci. 

,,Tak to jsme dva." odvětil jsem a úsměv mu oplatil. 

,,Jen zhasnu a můžeme to pustit." 
Ještě jsem vytáhl misku, do které jsem nasypal různé brambůrky a dal ji Yakuovi do ruky. Poté jsem zhasl a sedl si k němu. Opřel jsem se o polštář a dal také jeden Yakuovi za záda, aby se mu pohodlně sedělo. Vzal jsem si od něj Notebook a spustil film. Byl o dětech, které jeli na tábor. jenže jeden den se něco zvrtlo a byly napadeni mimozemskýma stvůrama. Umírající astronautka svěřila jednomu z nich klíč, který měli donést do nějaké centrály. Bylo to zajímavé, ale koutkem oka jsem stejně sledoval Yakuovo, neboť mi přišla o dost zajímavější. Doslova ten film hltal očima. 

Bylo to napínavé a opravdu mě to bavilo. I u Leva to tak vyapdalo. Chroupali jsme u toho brambůrky. Někde v půlce jsem začínal pociťovat únavu a nedokázal jsem sedět klidně. Snažil jsem se neusnout. A to jsem spal chvíli i odpoledne. Nevím, co to se mnou bylo. 

,,Jestli se ti sedí špatně, klidně se o mě opři." řekl jsem a natáhla ruku za něj, aby pochopil, jak to myslím. 

Nevím, jestli se opírat opírat o polonahého kluka, když spolu koukáte na film je zrovna normální. Protože i kdyby se to bralo jen z přátelského pohledu, bylo to divné. Už tolikrát jsme s klukama z týmu koukali na film, ale rozhodně jsme se neváleli jeden na druhém. 

Bože ty už jsi vážně nemožný. V čem zase vidíš problém? Vždyť to je přesně to, co chceš a jestli nevidíš, on si to přeje taky. Tak aspoň jednou přestaň přemýšlet nad tím, co je a není normální a prostě to udělej. 

Proč bych tě měl poslouchat? 

Protože já vím, ze všech nejlíp, co chceš. A taky vím, že nechceš, aby mu upadla ruka, takže se koukej opřít, když nejsi schopný ani odpovědět. 

Opřel jsem se o něj a hned mi bylo o něco líp. Dal mi ruku kolem ramen a já teď ležel na jeho nahé hrudi. Teplo z jeho těla doslova proudilo do toho mého. Po chvilce mi začaly padat víčka a já věděl, že za chvíli usnu, ale nechtěl jsem opustit něco tak příjemného, a tak jsem to nechal být. 

Pokračování příště...

Jelikož jsem včera nestihla vydat, dnes tu máte ještě jeden :3 

S láskou Vaše Tsukki <3