Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

17.

Ahoj!!

Věnováno Kamcaa_ <3 

Cítil jsem, jak se jeho váha o něco málo zvětšila. Když jsem pohlédl na jeho tvář, měl zavřené oči a ravidelně oddechoval. Dal jsem notebook a vše ostatní stranou. Opatrně jsem jej položil na záda, aby druhý den nebyl celý rozlámaný a lehl si vedle něj. Pozoroval jsem jeho spící tvář, která byla mimochodem neuvěřitelně roztomilá. Nakonec jsem ho políbil na čelo a popřál mu dobrou noc, i když jsem věděl, že mě neslyší. Ačkoliv se to tak brát nedalo, řekl bych, že to bylo nejvydařenější první rande, co jsem zažil. Dal jsem mu ruku kolem pasu a též zavřel oči. Nakonec jsem po chvilce vytuhnul. 

---------------------------------------------

Když jsem se ráno probudil, ocitl jsem se v Levovo náruči. Odlepil jsem se od jeho nahé hrudi. Zděšený z uvědomění v jaké situaci jsem se ocitl, jsem rozevřel váčka dokořán a nestačil se divit. Tohle mi vážně nepřidalo jen jako přátelské chování. Musel jsem zmizet a to co nejrychleji. Ne, počkat to ne. Určitě by se kvůli tomu cítil hrozně. Vždyť se toho vlastně ani tolik nestalo. Prostě jsme usnuli vedle sebe při koukání na film.  Sedl jsem si na postel a chvilku se na něj díval. Najednou jsem uslyšel kroky, doufal jsem, ať se neblíží k tomuto pokoji. 

,,Lyovochka, koukej vstávat!" zaslechl jsem z chodby jeho sestru. 

No do háje! Než se stihly dveře úplně otevřít, rychle jsem se schoval pod postel a snažil se být potichu. Začalo mi tlouct srdce jako o závod. Snad se tu nezdrží dlouho. 

,,Lyovochka, tak už vstaň! Chci ti něco říct." křičela dál. 

Mít ji za sestru, asi bych ji zabil za takový budíček. 

Slyšel jsem velice iritující hlas. Pomalu jsem otevřel oči a když jsem uviděl svou sestru, prudce jsem se zvedl. Porozhlédl jsem se po místnosti. Yaku už odešel? Asi ano, když je tu jen ta kreatura, co mě budí z dokonalého spánku. Promnul jsem si oči a protáhl se. ,,Co chceš?" optal jsem se a sledoval ji, jak se mračí nad mobilem, který jsem u ní ještě neviděl. 

,,Proč tu máš tenhle mobil?" optala se a dál si jej prohlížela. 

A sakra. Co teď? Co jí řekne? Nevypadá to už tak dost divně? Modlil jsem se i za něj, aby neplácl nějakou blbost, která by vyzradila události ze včera. 

,,Dej mi ho!" řekl jsem a na chvíli se odmlčel, abych vymyslel něco věrohodného. ,,Včera jsem ho potkal na chodbě a chtěl jsem mu poslat jednu písničku. Vtiskl mi telefon do ruky a někam si odběhl, ale když se nevracel, vzal jsem ho zatím k sobě. Určitě si pro něj za chvíli přijde, tak jdi! Já pak za tebou přijdu." 

,,Proč? Jistě bude rád, že mě uvidí, no ne?" 

,,Věř mi, nebude." 

Moje myšlenky se podobaly jeho slovům. Rozhodně bych nebyl nadšený. 

,,Ale tohle je důležitý..." 

,,Bez tak vím, o co jde. Zase jsi někomu dávala falešné naděje a teď nevíš, jak se ho zbavit. Teď jdi, pak ti s tím pomůžu." 

,,Děkuji." najednou řekla s ůsměvem a konečně se uráčila odejít. 

,,A příště mě nebuď!" křikl jsem za ní, než se dveře zcela zavřely. Povzdechl jsem si. Určitě si to vyložil zase jinak, než to je, když tak brzy odešel. 

,,Konečně odešla." tiše jsem hlesl a začal se plazit ven. Ovšem když jsem vystrčil hlavu z pod postele, spatřil jsem Leva a vykřikl leknutím. On též zakřičel. 

,,Myslel jsem, že jsi dávno odešel..." 

,,Probudil jsem se chvilku před tím, než přišla, a tak jsem schoval. Nevím, jak by si to vyložila, kdyby nás dva viděla v jedné posteli a ještě tebe bez trika." řekl jsem, když jsem vylezl úplně. 

,,Jo v tom máš asi pravdu a promiň, že ses musel schovávat. A promiň, že jsem tě večer nevzbudil, spal si tak klidně, a tak jsem tě nechal tady." 

,,V pořádku. Ale teď už raději půjdu, kdyby se chtěla vrátit. Až budeš mít čas, napiš." řekl jsem a dal se na odchod. 

Pokračování příště...

S láskou Vaše Tsukki <3