Our Kingdom //JiKook

55 Mýlil jsem se

Jimin pobíhal po sídle sem a tam po dlouhých a nekonečných chodbách. Snažil se zůstat v klidu, aby jeho pár nic nevycítil a hned mu nevynadal. Doufal, že bude mít jeho Alfa dost práce na to, aby si změny v jeho pocitech nevšiml.

Jimin se rukama držel za svoje bříško a snažil se uklidnit tím, že je s ním alespoň jedno jeho dítě. Jeho druhé musí být ale někde v sídle. Prostě musí. A musí najít dřív, než si jeho absence všimne i Alfa rodiny.

Jimin akorát procházel kolem středu sídla, kolem tak známe prosklené zahrady. Vůně květin se k Jiminovi dostala i přes takovou dálku a malinko jeho nervy uklidnila. I tak měl ale slzy stále na krajíčku. Jeho syn byl někde pryč bez jeho přítomnosti na naprosto neznámém místě. A když chtěl kolem vchodu do zahrádky jen proběhnout, nemohl si nevšimnout muže, sedícího na lavičce v altánku s hlavou vlčete na jeho klíně.

Jiminovi se málem zastavilo srdce. Hanz. Beta Hanz Genberg.

S jeho drahocenným Suem na jeho klíně.

Mladou omegu polil vztek. Zlost. Hanz ho od něj musel vzít, ukrást Sua z jeho vlastního pelíšku. Ta odporná Beta se musela vloupat do pokoje jeho dítěte a sprostě ho odnést pryč bez jeho vědomí. Bety mají slabší vůni jak Alfy, proto si jeho přítomnosti v jeho spánku nevšiml. Jeho vůně ho nijak nerozrušila. I tak ale až příliš polevil v obraně.

Jimin vycenil zuby a jeho oči nabraly čiře modrou barvu. Snažil se ze všech sil jako princ si zachovat chladnou hlavu, ale při pohledu na Sua v klíně někoho, koho neměl rád z celého srdce, mu tak jen z těžka šlo zůstat v klidu.

Jimin rozrazil dveře do zahrady a rychlím krokem zamířil k altánu. Hanz si ho samozřejmě hned všiml - jeho neklidná vůně musela určitě zalarmovat i jeho výsost, prince Jungkooka skrze jejich spojení.

Hanz dal rychle ruce do vzduchu, aby naštvané omeze předním ukázal, že z něj nemá mít strach. Že on není důvod k tomu, aby omega kolem vycítila nebezpečí. Omegy dokáží být i přes jejich klidnou a často submisivní povahu opravdu nebezpečné, když se jedná o jejich štěňata v nebezpečí. Nechal proto Jimina, aby si od něj Sua v jeho vlčí podobě vzal do rukou a udělal s ním několik dlouhých kroků od něj dozadu.

,,Vaše výsosti," začal klidným hlasem Hanz, aby omegu ještě více nevyprovokoval. Bylo mu jasné, že s princem nemá tak dobrý vztah, ale nechtěl, aby si o něm princ myslel, že chtěla štěněti v jeho rukách něco udělat. Nedokázal by s tím jen tak žít. Pomalu si stoupl a ruce natáhl před sebe, aby Jimin jasně viděl, že žádnou zbraň, nebo cokoli jiného, v ruce nedrží.

,,Vaše výsosti," zopakoval se, když Jimin nic nenamítal ani se nijak nehýbal. Jen držel vyplašeného Sua pevně v rukou. Jeho uši byly stažené dozadu, kvůli špatné atmosféře, kterou kolem sebe vycítil. Bál se. A Jimin nebyl stále ani trošku spokojený. ,,Není to tak, jak to... vypadá," řekl Hanz. Snažil se vypadal menší, jako vlak před ním.

Jimin se zhluboka nadechl a pokusil se uklidnit. Už jen kvůli Suovi, který se v jeho rukách nepohodlně vrtěl a jeho malé drápky se mu nepříjemně zasekávali o kůži. Ranky za sebou naštěstí nenechávali, takou sílu štěně nemělo. ,,Jak to podle tebe má vypadat," vydechl Jimin nakonec. Neustále se držel před Betou v pozoru.

Hanz bral princovu odpověď jako svolení k mluvení. ,,Procházel jsem kolem zahrady. Akorát jsem odcházel od jistého hovoru s jeho výsostí. Králem Jeonem."