Our Kingdom //JiKook

Taehyung a pohádka

V ten samý večer, kdy Jungkook odvedl Jimina ze sídla.

Park Taehyung
,,Krásnější Omega po zemi nechodí!" Poplácal jsem svého bratra po rameni. Stihnout tak perfektní make-up v tak rekordním čase se mi snad ještě nikdy nepovedlo.

Pro Jimina měl každou chvilinku přijít princ Jungkook kvuli jejich rande. I když se Chim malinko bojí reakce Alfy, že jsem na jejich tajný plán přišel... jsem si víc než jistý, že to bude v pořádku.

Jungkook je opravdu solidární Alfa a kdybych si ho měl přeci jen vzít já, určitě bych se s ním necítil špatně. Proto mám z bratra tak obrovskou radost. Jeho Alfa se o něj určitě v životě dobře postará.

,,Až o tobě, Tae! Nikdo nemá tak nádhernou tvář jako ty!" Culil se Jimin. Potom si stoupl a něžně mě políbil na tvář. Bude mi nehorázně chybět. Samozřejmě, polibek jsem mu hned stejně tak něžně oplatil. Jeho tváře byly horké - určitě se nemůže dočkat, až pro něj princ Jeon přijde.

Popravdě, rád bych zůstal, ale musel jsem odejít než-

Ah, Jungkook akorát dorazil. Jeho vůni by nikdo v sídle nemohl nepostřehnout. Jimin okamžitě ztuhnul jako kámen a vyloženě se nechystal bez menší odpory odejít.

,,Notak, Alfa čeká, ukaž se mu!" Popohnal jsem ho. Chim se na mě snad až vyděšeně podíval. Tah Omega by se měla hodit do klidu!

Popravdě, na chvilku jsem dostal i sám strach. Přeci jen, Alfa Jungkook dal mému bratrovi jasné najevo, že o nich nikomu nesmí pověděl. A já tady teď stojím vedle Jimina a konejšivě ho Hladík po vlasech.

Naštěstí je Alfa Jungkook opravdu úžasný. S úsměvem mi naznačil, že je vše v pořádku. Že mi věří. I když jsem prvně říkal, že vše bude v pořádku, sám jsem začal jako blázen panikařit. Přeci jen, jsem jen slabá Omega a za žádnou cenu bych nechtěl naštvat pár mého bratra.

Teď už jsem jen bratrovi popřál hodně štěstí, uklonil se princi a tiše utíkal pryč z jeho pokoje. Ti dva jsou jako by vypadli z nějaké kouzelné pohádky! Vypadají spolu rozkošně.

Všechno se nám tak zamotalo. Myslím ale, že v tom dobrém.

Potichu jsem šel dlouhou chodbou a přemýšlel. Dokonce jsem ani nenarazil na své dveře od mého pokoje. Bylo mi to jedno, chtěl jsem přemýšlet. Na chvilku být sám, nejlépe najít cestu do oné nádherné zahrady a chvilku relaxovat. Přát Chimovi štěstí.

Chodím po sídelních chodbách už docela dlouho a připadám si jako v nějakém bludišti. Sídlo Jeon je hned od pohledu znatelně větší jak to naše rodiny Park.

Všude byla tma. Jen měsíc co zářil venku pronikla do vnitřního prostor sídla a osvětloval tak jeho opuštěné chodby. Opravdu, nikde ani noha. Dokonce jsem nenarazil na jediného strážce, což u nás je zrovna na denním pořádku.

Otec není fanouškem moderní techniky a říká, že oči toho mnohdy vidí víc, než kamery. Které jsou v sídle Jeon skoro na každém roku. Jungkook musí jejich rozmístění znát opravdu dobře, aby s Jiminem proklouzl ven. Prosím, ať se jim nic nestane.

,,No, teď už jsem opravdu ztracený," řekl jsem si pro sebe potom, co jsem se ponořil do svých myšlenek a úplně jsem ignoroval vestu, kudy jsem šel.