Our Kingdom //JiKook

30 Mám tě rád

Jeon Jimin

Dva týdny. Dva úžasné týdny, co jsem se stal oficiálně Jeon Jiminem. Moje omega každý den vrní radostí.

Můj manžel se o mě stará úžasně. Při každém našem milování mě drží jako nějaký nejvzácnější diamant, chválí mě, laská a drbe za ušima. Lepší život jsem si nemohl přát.

Co moje rodina odjela zpět do království Park, vůbec se mi nestýskalo. Měl jsem u sebe svoji úžasnou Alfu, která mě uržovala zaměstnaného v jednom kuse a já si nijak nestežoval. Proč by taky.

Naše první společné ráno bylo naprosto dokonalé. Alfa mě držela v jeho teplém, pevném náručí a také jsem poznal snad nejúžasnější Betu na světě, Jinniho. Dokonce jsem neodolal a vydudal jsem od Jungkookiho jeho mobil, abych mohl Betě zavolat. Alfa měla v ten den spoustu práce a mě se nebavilo celý dlouhý den jen tak povalovat.

Za ty dva týdny, co jsem provdaný do rodiny Jeon, jsem se naučil spoustu věcí o jejich královští. Princ Hoseok mi dokonce řekl, že - jak se říká u nás šlapka - je v tomto království ona kurva. Radši nikdy své Alfě neřeknu, že jsem se to takto dozvěděl! S největší pravděpodobností bych se musel spokojit s několika hodinovým napomínáním o tom, jak se má slušně vychována Omega chovat.

A teď když o tom tak přemýšlím, Jungkook mi dává opravdu hodně volnosti. Zatím jsem nepřišel na nic, co bych podle jeho pravidel, jakožto Alfy, nesměl vůbec dělat. Snad jediné, co mám výslovně zakázané, je dívat se do očí jakékoliv nespárované Alfě a také žádný Alkohol. Červené víno po večerech s mým bratrem mi bude chybět, ale nikdy se nesmím stavět proti vůli mého manžela.

Jsem si ale jistý, že časem narazím na jeho hranice.

Akorát ležím v našem společném a útlulném pokoji, kde čekám na Kookieho.

Kookie. Není to rozkošná přezdívka? Alfě dokonce vůbec nevadí, jen ho tam moc nesmím oslovovat na široké veřejnosti. Ještě jsem zkoušel něco jako Kookinek nebo Kookineček, ale to už mi neprošlo. Stejně ho tak někdy pozlobím!

,,Jimin, jsi tam?" Uslyšel jsem od dveří. A podle vůně to nebyl nikdo jiný, než můj těhotný bratr.

Jak já mu závidím. Není sprovaný, ani nemá po svatební noci a už pro své Alfy nosí dítě. A já co se snažím o to, abych své Alfě udělal tu samou radost, se o to snažím už tak dlouho... a stále nic. Každý den čekám, jestli mi Jungkook poví, že se má vůně změnila, ale nic.

Neměl bych se tím tolik zatěžovat, až si to bude Luna přát, dítě světu také donesu. Doufám.

,,Pojď nahoru!" Zavolal jsem na něj, na což za sebou zavřel dveře a pomalu došel ke mně. Posadil se na okraj postele a usmál se.

,,Deníček?" Culil se. Já zčervenal. Není na tom nic špatného, povídat si s vaším věrným přítelem. Každý večer ho schovávám pod polštář, kde ho nikdo bez mého svolení nenajde. Rychle jsem ho proto zaklapl a schoval ho. Hlavu zavrtal do polštáře a nohama zahoupal ve vzduchu.

,,Ale, že by si nás malý Chimm psal něco tajného?~ notak, poděl se o své úchylárničky~" provokoval. Jenom jsem něco zamulala nechal ho bez odpovědi. A neudělal bych to kdybych čekal jeho šílený lehtací útok! Jeho dlouhé prsty jsou jako deset malých lechatacích ďáblíků! Můj smích musel být slyšet učíte až na druhou stranu sídla.

Potom, co jsem se snažil bratra od sebe konečně odstrčit a popadnou dech, přestal. ,,Přišel jsem ti říct, že je Jungkook ve velké společenské místnosti. Nepůjdeš se na na něj podívat? Yoongi říkal, že je dnes nějaký mrzutý," řekl a usmál se. Jeho úsměv je to nejkrásnější, co kdo může kdy vidět.

Ani na chvilku jsem nezaváhal, zhoupl se z postele a nohy a upaloval si to za svým manželem.

Poslední dny má tolik práce, že na mě má tak málo času. Vím, že bych si na to měl zvykat, a že to bude ještě horší, až převezme vládu po svém otci, ale první dny od něj pro mě byly hotové peklo.

Tak moc rychle jsem k němu přilnul, až mi přišlo skoro nemožné být bez něj. Jako Omega se nemůžu motat do věcí, jako je vedení státu, to je mi už od malinka dáváno do hlavy, ale alespoň poslušně a tiše sedět vedle jeho klína, to by snad nikoho nezabil...

Když jsem otevřel jedny z několika dveří, co vedli do společenské místnosti, uviděl jsem svého manžela jak odpovídá na jednom z velkých červených gaučů. Hlavu měl opřenou o opěradlo a jeho oči byly zavřené. Musel být hrozně unavený, po tak náročném dni.

Snažil jsem se k němu přijít jak nejvíc potichu jsem mohl. Srdce mi bušilo jako blázen, když jsem si pomalounku sedl vedle něj a natulil se k němu. Jeho dech byl klidný a jeho ústa jemně pootevřená. Jeho hruď se zvedala a klesala s každým dalším nádechem a výdechem a já jsem jí byl naprosto fascinovaný.

Neprobudil jsem ho, za což jsem byl rád. Mohl jsem v klidu obdivovat mého pohledného a dechberoucího manžela.

Má Omega vrněli radostí, že je náš pár po našem boku. Rukou jsem Jungkooka lehce hladil ve vlasech a hrál si s jeho jemnými prameny. Jeho černé a husté vlasy mu podali do obličeje a já se snažil zahnat všechny ty pramínky, které by ho mohly šimrat na kůži.

,,Tak moc tě mám rád," pošeptal jsem. Tak tiše, že jsem skoro sám sebe neslyšel. Tak moc jsem mu to chtěl pověděl, ale měl jsem strach. Co když mě můj princ rád nemá? Připadal bych si potom akorát hloupě.

A dokonce ho mám možná více, než rád. Ale na to už vůbec nejsem připravený. I když jsem každou sekundu s ním cítil motýlky v břiše, nemohl jsem se přinutit ta slova vyslovit nahlas.

Byla tak silná a romantická.

Ale na ně máme oba ještě spoustu času.

Natulil jsem se k Alfě mnohem víc. S jemňonkým polibkem na jeho horkou tvář jsem si zavrtal hlavu do jeho krku, stále se snažíc ho neprobudit z jeho odpočinku. Jeho vůně byla tak příjemná, tak mě konejšila.

Nevím kdy, nebo jak dlouho mi trvalo usnou také, ale poslední, na co si dokážu vzpomenout, je vřelý úsměv mého prince, jak mě drží v jeho náručí a pokládá do naší mněkoučké postele.

Mám ho tak rád. Tak moc.