Our Kingdom //JiKook

38 Cítím se hrozně

Jimin se poprvé od jeho naprosto dokonalé a nezapomenutelné svatby probudil v posteli sám. Místo vedle něj bylo studené, z čehož usoudil, že jeho milovaný manžel odešel už před nějakou dobou.

Jimin se pomalu posadil. Jeho tělo bylo těžké, bolel ho snad každý jeho kousek a bylo plné nehezkých, opravdu bolavých, modřín. Jednu se pokusil zmáčknout a soudě podle něho reakce ho to pěkně bolelo.

Rozhlédl se kolem sebe. Jeho krásné, velké oči byly červené od jeho neustálého pláče. Nebyl si jistý, jestli plakal bolestí, smutkem a nebo slastí. Pravděpodobně to bylo vše zamotané v sobě.

Rukama objal své nahé tělo a pomalu a pravidelně dýchal. Hlava mu třeštila, jako by ho do ní někdo silně praštil a své nohy snad ani necítil. Jemný vánek se do místnosti dostal skrze pootevřené okno, kde nadzvedával hedvábné záclony.

Jimin si přitáhl kolena k hrudi, zády se opřel o čelo postele a snažil se přemýšlet. Uklidnit. Jeho manžel je naštvaný, teď pravděpodobně zuří ve své pracovně a jeho srdce je bolavé. Jimin neměl tušení, co si má o předešlých několika hodinách myslet. V hlavě měl v tu dobu jen jedno; ,,uspokojit jeho Alfu v říji a být dobrá a poslušná omega pro svého manžela."  Nakonec po tom všem usnul bez objetí a v neuspokojení po tvrdém sexu.

Doufal, že alespoň svoji alfu uspokojit a že byl pro něj užitečný.

Podíval se kolem sebe a přes okno, které vedlo od spodního patra jejich královského lože, až ke stropu druhého polopatra, kde měl mladý pár postel s nebesy. Kolem ní byli na zemi poházené deky a polštáře. Kousek od prince pak ležela jeho roztrhnutá noční košilka o kterou se Jungkook tak rychle postaral.

Jimin vzal rozervanou, skoro průsvitnou košilku do rukou a přehodil si ji přes svá holá ramena. Její jemná látka si sedla na jeho pokožku a chladila ho. Znovu si pak nahlas a dlouze oddechl, než sebral veškerou svou zbylou sílu a odebral se do koupelny, kde pro něj byla připravená horká vana s levandulovou vůní. Nechal si pa zavolat pro svého bratra a snažil se relaxovat.

—————————

Jungkook seděl ve své velké, kožené židli  za svým pracovním stolem s čelem zabořeným ve svých rukách. Jeho vlasy byly rozcuchané a neupravené, pomalu stejně tak, jako zbytek jeho outfitu. Kravatu měl uvolněnou, že mu skoro padala z krku a tkaničky u jeho mokasín byly zakázané jak od nějakého pětiletého dítěte.

Nemohl sám sobě uvěřit, co jeho omeze oné noci udělal. Jak jen mohl? Co ho to vůbec napadlo?

Hned ráno, když se probudil, si vzal pilulky na oddálení říje. Musel se uklidnit a i když to pro alfu nebylo zdravé, musel to pro sebe udělat.

Pohled na jeho zničeného manžela klidně dřímajícího vedle něj v jejich obrovské posteli... zvedl se mu z toho žaludek.

Jimin mu připadal odporný ve všech těch škrábancích a modřinách. Rozcuchaným a ulepených vlasech. V těle pokryté jejich spermatem. Normálně by byl na svou práci pyšný, ale dnes?

A proč si přidá odporný sám sobě? Nemohl se na sebe ani podívat do zrcadla. Jako se mohl zachovat tak nehumálně, odorně. Jako nějaký hajzl.

,,Oh, ty jsi hajzl, Jungkook," zašklebil se sám pro sebe. Jak jen něco takového mohl udělat? Chovat se jako, jako kdyby chtěl svoji vlastní dokonalou a perfektní Omegu zabit, roztrhat na kusy jen za to, že-