Our Kingdom //JiKook

46 Vajíčka a slanina

,,Tae šel včera večer počítat lahve. Prý jste se ani nesnažili šetřit," chychtal se Jimin, když svému muži podával sklenku vody s práškem na bolest hlavy. Bylo kolem desáté ráno a Jungkook se cítil jako kus hadru. Ani si nepamatoval, kdy se dostal do své postele.

Jungkook si sklenici převzal a div se v ní neutopil. ,,Omlouvám se. Jimin, opravdu jsem neměl v plánu-"

,,Ale," zabrzdil ho Jimin. Posadil se na kraj postele kousíček vedle prince a ruce složil v klíně. Na nohou měl jen chlupaté bačkůrky, volné kalhoty a černou košili. Byl jen ve svém pokoji a nikam se jít nechytal, mohl si dovolit vypadat více uvolněně. ,,Nikdy jsem tě neviděl si užít večer. Byl to Taehyungův nápad. Musíš mu pak poděkovat," řekl a nepřestával se usmívat.

Mít telefon, hned by si jeho muže vyfotil. Jenže žádný neměl, protože se to nemá. Další hloupost, se kterou se jako omega v rodině Park musel on i Tae vypořádat. I když jeho bratr už jeden dostal před nějakou dobou od Hobiho, aby ho mohl zavolat, kdyby se cokoliv dělo. A další mu v jejich starém sídle dala jejich tetka, takže tak pozadu nebyli.

Každopádně, Jimin nemá žádný svůj doteď. A nemyslí si, že by ho nějak potřeboval. I když je na něm Taemin v jednom kuse a Jimin se diví, co na něm tak dlouho může vůbec dělat. Na druhou stranu, hry jsou čím dál tím lepší, takže to docela chápe. Kdysi hrál nějakého poua, co do něj stáhl TaeTae. Později byla jeho největším koníčkem manga - která ho popravdě ještě ani bavit nepřestával - a momentálně je pro něj nejpřednější šťastná rodina.

Jungkook něco zabručel, položil už prázdnou sklenici na noční stolek a hodil sebou do měkkého polštáře. Jeho hlava třeštila jako blázen a věřil, že na tom ostatní nejsou nijak jinak.

,,Oba jste tak krásní," prohodil Jungkook, co se zasněně díval na jeho těhotnou a krásnou omegu. Stále nemohl. Uvěřit tomu, že se mu podařilo jeho omegu oplodnit. Byl tak hrdý, že to snad ani nebylo hezké. Nestyděl se za to a rád to dával jasně najevo.  A nemohl se dočkat, až bude Jiminni chodit s velkým a kulatým bříškem.

,,Oh, takže jen krásní?" Našpulil Jimin pusu. Nemyslel to vážně, samozřejmě, že ne. A Jungkook se toho hned chytnul. Dramaticky si proto povzdechnul a rukou si zakryl oči. ,,Tak andělsky krásní, až bych z toho mohl oslepnout!"

,,To abych odešel, kdo by chtěl slepého prince s kocovinou?" Smál se Jimin a postavil se na nohy. Chtěl pro Alfu udělat snídani, udělat mu tak radost. Chtěl se na ni vrhnout už dříve, ale zároveň nechtěl, aby se princ probudil v jejich královském pokoji sám. Jeon se ho hned začal vyptávat, kam má namířeno. Jimin ho ale ujistil, že hned bude zpět a že má odpočívat. Povinnost jednou můžou počkat.

Jimin se proto rychle převlékl do něčeho více vhodného, stále ale pohodlného. Dlouhou chodbou potom mířil ke kuchyni a usmíval se na všechny, kteří se mu pokorně uklonili.

Jakmile vešel do velké královské kuchyně, několik jejich zaměstnanců hned trvalo na tom, že by se neměl namáhat a že jsou tady právě od toho, aby pro jejich výsosti vše připravili. Chimm je ale hned ujistil, že by si opravdu přál něco připravit sám. Chce se ukázat jako perfektní a všehoschopná omega.

Jimin si celou dobu při přípravě snídaně broukal jeho oblíbení písničky, které poslouchal z rádia a jeho sbírky alb. Bohužel ji ale celou musel nechat v království Park. Stačí však jen říct a celou ji má hned u sebe. Jen... chce jeho starý pokoj zanechat takový, jaký si ho pamatuje, kdyby se do něj někdy vrátil. Všechny vzpomínky chce mít přesně na místě. Byl si jistý, že by jeho muže stačilo jen poprosit a měl by vše na světě.

Jungkook miloval vajíčka snad na všechny možné způsoby, proto s nima nešetřil a snažil se je připravit jak nejlépe dovedl. Nakrájel salát, přidal osmaženou a pekelně nezdravou slaninu a džus. Tohle by u stolu jen tak neprošlo, ale Jimin věděl, jak moc taková prasárnička jeho Alfě chutná.

A akorát když po sobě všechno pokud možno uklidil, vše nandal na tác a byl skoro u jejich lože, nemohl si nedovolit přeslechnout hlasy, které se jeho směrem nesly. Hlas Hanze a Julie by nikdy na světě nepřeslechl. Neměl je rád. I když je možná odsuzoval za něco, co neudělal schválně, neměl je rád. Nemohl si pomoct.

S hlubokým nádechem a zavrtěním hlavy se znovu dal do kroku. Dokonce se chystal k tomu, aby je oba slušně pozdravil. Musel si za každé situace ponechat nějakou soudnost. A mnohem víc z těch dvou mu pod kůži nešla Julie. Její výstřih byli na její postavení moc velké. Jimin nechápal, proč jsou oba ještě stále vůbec v královském sídle. Těhotný je, kdo by je tady teda potřeboval?! On rozhodně ne.

,,Ale! Princ Jimin! Jaká to náhoda, kam máte namířeno!" Zdravila Julie, hned jak si ho všimla. První věc - nejsou v takovém vztahu, aby mu říkala jen Princ Jimin. Má ho oslovovat jako jeho výsost. Druhá - příliš překračuje jeho komfortní zónu.

,,Slečno Krestenburg," narovnal se v zádech Jimin. ,,Jsem si jistý, že si nejsem blízcí na takové oslovení jaké jste použila," ohranil se. Možná by mu to tolik nevadilo, kdyby alespoň mohl vystát její přítomnost. Jeho omega je prostě neměla ráda.

,,Ara, to je mi líto. Myslela jsem, že bude takové oslovení v pořádku, když jsme v podstatě rodina," zamrkala a rozhodila svými svázanými vlasy do vysokého a upraveného culíku.

Rodina?! Jimin byl zaskočený. Jak ji něco takového mohlo vůbec napadnout?

A Hanz si očividně všiml Princova nepokoje, proto udělal krok dopředu a o mnoho mileji Prince pozdravil. Jeho úsměv v sobě měl jen dobrotu. Byl menší jak Jimin skoro o hlavu a jeho vlasy měli stejně tak blond barvu. Jen momentálně kratší, protože si ty Jiminovy začali růst jako z vody. Dokonce začal uvažovat o tom, že by je přestal stříhat.

,,Omlouvám se moji družku, výsosti. Určitě tím chtěla říct jen to, že se chtěla více ublížit, když tu s vámi nějakou tu dobu budeme," natáhl ruku k Jiminovi, ale když si uvědomil, že drží tác s jídlem, rychle s ní cuknul zpět k sobě.  A Jimin znovu nevěděl, o co tu jde. Znovu mu však Hanz odpověděl i bez jeho nevyslovené otázky.

,,Jeho Královká výsost, Král Jeon, je přesvědčený, že nechat nás na sídle je to nejlepší rozhodnutí. Myslí si, že by pro vás mohlo být těhotenství těžké, když jste tak dlouho..." odmlčel se. Hned ale pokračoval. ,,Kdyby se cokoliv chtělo, přál si, abychom byli hned k dispozici. Pokud chápete."

,,Hmm, jednoduše, když nebudete použitelný, musí se spoléhat na nás." Řekla Julie. Tak pisklavým a otravným hlasem. A to, co vůbec z pusy vypustilo, mírně překvapilo i jejího stoupence, omegu Hanze. Jeon na ni zatím jen nevěřícně zíral, skoro až s otevřenou pusu. Jeho omega se v něm okamžitě ohnala a Jimin se cítil vůči jeho dítěti teritoriálně.

Musel si ale zachovat chladnou hlavu, jakožto slušně vychována Omega. Musí jít všem příkladem a i když byl značně uražený jejími slovy, zkousl si spodní ret a rázně ji odpovědě; ,,Abyste věděla, já a moje dítě jsme v naprosto perfektním stavu. Jsem si jistý, že jste jeho královské výsosti museli nějak špatně porozumět. Pokud mě omluvíte."

Jimin nečekal a bez ohlédnutí se rozešel do pokoje, kde na něj čeká jeho už určitě hladový manžel. Nechtěl myslet na to co o něm Julie řekla. Jimin není nepoužitelný, ani není nijak rozbitý. A Král Jeon to snad nemůže myslet vážně!

Dalo mu opravdu hodně zabrat, aby se na místě neotočil a nehodil jeho vajíčka na tvrdo po té drzé Julianě. Dal si s nima ale poměrně velkou práci, proto je radši nechal namístě a donesl je Alfě.

Jungkook si ho nemohl vynachválit.

A Jiminovi jeho omega nedala pokoj.