Our Kingdom //JiKook

04 Z toho bude problém

  Park Jimin

Jeon Jungkook? Můj Kookie je Jeon Jungkook? Bylo hned to první, co mi přišlo na mysl.

Aniž bych pořádně myslel, utekl jsem ze sálu pryč. Nechal jsem za sebou mého bratra i všechny ostatní a jako malé dítě se slzami v očích jsem si to namířil neznámo kam do chodeb sídla.

Po chvíli mi ale došel dech a já musel zpomalit.

Proč jsem začal tak šílet? Neznal jsem ho, potkal jsem ho teprve před pár hodinami a ani jsem s ním pořádně nemluvil... tak proč mám pocit, jako by mě zradil? Jako bych ho znal celou věcnost a teď mě všechno zradilo?

Po nějaké době, co jsem sídlem pomalu jen procházel, jsem ucítil krásnou sladkou vůni. Jako by mě uklidnovala. Co je to? Pomyslel jsem si a šel směrem, odkud ke mně vůně přivála.

Došel jsem až k malé zahradě, která vypadala jako by byla uprostřed celého domu. Byla malá a v jejím středu byla malá fontánka s altánkem. Kolem byli stěny sídla s prosklenými okny.

Otevřel jsem dveře dovnitř a vešel mezi hromadu květin. Tohle byla ta vůně.

Slzy v očích jsem už neměl a cítil jsem se mnohem lépe. Šel jsem blíž a klekl si vedle jednoho trsu květin. Byly bílé a jejich květy byly husté. Neznal jsem ten druh květin, ale jejich vůni bych mohl nasávat klidně celé dny.

Moje Omega byla klidná a nic ji netížilo, až...

,,Ty květy sem nechala vysázet moje babička." Řekl ten někdo, kdo přišel za mnou. Hned mi bylo jasné, kdo to je. Kookie.

Otočil jsem se a moje srdce začalo hned znovu hlasitě bušit. Brečet se mi nechtělo, ale pořád jsem neměl pocit, jako bych si přítomnou Alfu chtěl pustit k tělu.

Jungkook se porozhlédl kolem a potom pokračoval. ,,Prý Omegy uklidňuje jejich vůně." Tak proto se cítím kolem nich tak dobře. ,,Nemůžu to potvrdit, nejsem Omega, ale... asi to funguje?" Řekl a jemně se usmál. Já mu úsměv opětoval. Možná větší, než jsem si myslel, protože Kookova vůně se hned změnila ve více uvolněnou, jako by věděl, že ke mně může jít blíž.

,,Líbí se ti?" Zeptal se, když byl už v zahradě taky a zavřel za sebou dveře. ,,Hmm.." Odpověděl jsem a uhnul od něj pohledem. Hned mi na mysl přišlo to, co se před chvíli všechno stalo. Moje Omega i přes všechny ty květy kolem byla znovu rozčílená. Ublížená.

,,Jimi-" ,,Kookie." Přerušil jsem ho a stoupl si. Věděl jsem, že bych se měl vrátit a Kook by teď měl být s mým bratrem. ,,Měl bys být s Taem." Řekl jsem a v srdci mě bodlo.

,,Nemůžu..." ,,Jsi s ním zasnoubený! Kookie!" Křikl jsem a z nějakého důvodu jsem měl vlhko v očích. ,,Nemůžu se s ním zasnoubit!" Zakřičel na zpátek, vzal me za zápěstí, abych znovu neutekl a držel si mě tak při sobě.

,,Sám nechceš, abych šel pryč." ,,Jak to můžeš vědět?" ,,Cítím to." Řekl Jungkook. ,,Tvoje vůně se změnila. Před Královskou Alfou to jen tak neschováš." Dokončil se a díval se mi do očí. Bůh ví proč jsem pohledem nemohl uhnout.