Our Kingdom //JiKook

24 Konečně svoji

Žádná svatba se neobejde bez snad stovky podpisů a hloupých smluv. Ani ta královská. Proto ještě Jungkooka a Jimina nezastihly jejich rodiny a neměli zbytečně dotazy. I když - ty ještě přijdou a opravdu jich nebude málo.

Jimin akorát stál pod velký stromem kousek od všech lidí, připravujíc se na další z několika, už šíleně otravného, focení jeho a jeho manžela.

Kolem něj stálo přinejmenším pět služek, které ho ovívaly velkými vějíři, které ho chladily. Venku svítilo slunce a bylo opravdu horko. Především princi v jeho honosných šatech. Miloval je, neberte ho špatně, ale byli těžké, nedalo se v nich kvůli korzet v pase pomalu dýchat a nohy ho od podpatků, jak na nich nesl celou váhu, začínaly pěkně štípat.

Upřímně, už toho začínal mít plné kecky.

Jungkook musel odejit, kvůli jistým reportérům, a nechal tak svoji Omegu samotnou. Nechtěl ho sebou tahat dál, než musel, protože cítil omegy nepohodlí. Každopádně, nikdo jiný si toho ještě kromě jeho bratra nevšiml. Kdo by si taky všímal? Všichni onu úžasnou svatbu braly spíše jako politický celek. Někdo uzavře dobré kontakty, novináři mají hot novinky do článku a zpráv.

Ani mladému princi nepomáhalo to, že jeho čerstvý kousanec na krku od jeho milované Alfy nepřetržitě pulzoval a přivádět tak Omegu skoro až do euphorie. Nemohl se dočkat, až ulepené s jeho Alfou a dokončí tak jejich páření. Až bude srdcem, duší i tělem jen Jungkooka.

,,Vaše výsosti, úsměv, prosím!" Zavolal na něj další snad z nekončící fronty fotografů. Dokonce kousek opodál stál obrovský stojan s platném, kam tradičně malíř maloval obrat novomanželů. Měl pak vyset v trůním sále a dělat tak ohromnou ozdobu sídlu.

Služby kolem Jimin udělaly několik kroků dozadu. Jimin hned tak ucítil nedostatek chladu, který na něj díky vějířům foukaly. Skoro až nuceně se usmál, v hlavě stále jen myslel na Alfu, kdy se k němu konečně vrátí. Ani Taehyngu u něm momentálně nebyl. Říkal něco o tom, že jde zabavit rodiče a snažit se jim něco vysvětlit. Bylo toho dost.

,,Ještě jednou Vaše Výsosti! Usměje se prosím do objektivu!" Zavolal fotograf znovu, Park - nyní už Jeon - se narovnal v zádech jak nejvíce mu to ještě po tom všem šlo, rukama pevně sevřel svoji kytici a usmál se. Bože, ani jeho tváře z toho věcného usmívání necítil. Hlava ho od velké korunky začínala bolet. Co by teď dal za jeho malou, svátěční. Nebo jeho oblíbenou s diamanty, když přijde drahá návštěva... každopádně, bude si na ně muset zvyknout. Jako mladá a spárováná královská Omega musela začít nosit korunku nepřetržitě. Bylo to další znamení toho, že už má majitele. Alfu. Tak to jednoduše mezi výsostmi chodilo.

,,Mnohokrát Vám děkuji, Výsosti," uklonil se fotograf konečně, Jimin kývnul na zpět a další konečně odešel. Jenže... několik dalších zbývalo. To už si Jimin myslel, že to s ním na místě šlehne, jen kdyby neucítíl to, jak mu jeho milovaná Alfa neobtočila kolem jeho úzkého pasu ruce. Omega se o něm hned opřela a nahlas si oddechla. Vůně jeho manžela ho dokázala malinko uklidnit.

,,Vše v pořádku?" Zeptal se Jungkook hned potom, jak se Jimin znovu nadechl. Ten pak jen brouknul a na chvilku zavřel svoje už vyčerpané oči, od všech těch otravných blesků.

,,Mluvil jsem s otcem," pokračoval potom. Na to se od něj Jimin odlepil a podival se na mu do očí. Bál se jehi reakce. Bál se reakce jeho rodičů. Ale teď už s tím nemohl nikdo nic dělat ne?