Our Kingdom //JiKook

02 Uklouzl jsem

Park Jimin

Nechtěl jsem zůstat na pokoji. Během letu jsem si odpočinul až až, takže jsem unavený nebyl. Takže... co mi brání od prozkoumání sídla?

Otevřel jsem dveře od svého pokoje a porozhlédl se po chodbě. Žádní hlídači, služebné ani stráž tam nebyla a naši rodiče společně s Jeonovými jsou určitě někde společně. Dnes večer má zdejší Princ narozeninovou oslavu, takže by nikdo nemusel mít čas kontrolovat co se děje okolo.

Měl jsem na sobě bílou košili s krystalky na konci rukávů a černé pukové kalhoty a kdybych jen věděl, jak jsou jejich podlahy kluzké, vyměnil bych své podpatky za obyčejné mokasíny. Má matka chce, abych vypadal reprezentativně a jak se od Omegy patří, podpatky ji jen dodají na kráse. Ale rozhodně ne na pohodlí. Tae je tak často nenosí, je dost vysoký a nezapadá do davu, jenže když jste malý nic není tak jednoduché.

Vyběhl jsem z pokoje a vydal se někam neznámo kam chodbou, která vedla od mého pokoj pořád dál.  Stěny byli světlé, na stropech krásné lustry a skrze okna byla vidět nádherná obrovská zahrada.

Jak jsem tak šel a nekoukal si pod nohy, tak jak to tak bývá, zakopl jsem o kýbl s vodou, který tam vyloženě nechala nějaká uklízečka. Podlomily se mi nohy a uklouzl jsem na svých vysokých jehlách. ,,Ahh-!" Vypadlo ze mě a doufal jsem, že to nikdo neslyšel.

Jeon Jungkook

Ahh... to snad není pravda. Zaspal jsem, takže jsem prošvihl příjezd rodiny Park. Matka mě za tohle nenechá jen tak být. Vstal jsem, upravil jsem se a doufal jsem, že je ještě někde zastihnu, ale vyloženě štěstí nebylo na mé straně.

Tohle znamená práce od otce na víc a proslov od matky ohledně toho, že pokud chci být Králem, měl bych se naučit chodit včas.

Vyběhl jsem ven z mého pokoje abych je alespoň přišel pozdravit do čajového salonku, kde by pravděpodobně teď mohli být. Stejně před tím neuteču, tak proč bych se stranil? Musím si udržet dobré postavení.

Procházel jsem chodbou, když v tom jsem uslyšel jemné; ,,Ahh-!"

Rychle jsem zatočil za roh a uviděl někoho, jak leží na zemi s kyblíkem rozlité vody a špinavým hadrem na klíně. Přišel jsem blíž a klekl si vedle něho. ,,Jsi v pořádku?" Zetal jsem se. Nejdříve jsem si myslel, že je to někdo ze služebnictva, ale soudě podle toho, jak ten krásný muž předemnou vypadá to není možné.

Zakýval hlavou a konečně ji zvedl tak, aby mi viděl do očí. ,,Jsem v-" Zasekl se uprostred věty a já ucítil chvění uvnitř mého břicha.

Oba dva jsem seděli na zemi a já nebyl schopný jediného slova. Co je to za pocit? Nemohl jsem od něj odtrhnout oči, až se kolem nás rozplynula sladká vůně. Nemohl jsem se jí nabažit. Cítil jsem, jak mé oči začínají měnit barvu a stejně tak i jeho. Byla modrá a tak krásná.

Položil jsem své tělo blíž k tomu jeho a nasával jeho vůni. Čas kolem nás jakoby se zastavil a byli jsme tak jenom mi dva, ale tak to opravdu nebylo.

Pravděpodobně by jsme tam takhle seděli ještě hodně dlouho, kdyby nás nevyrušila služka, která si vyloženě přišla pro svůj kýbl s vodou.

,,Můj bože! Omlouvám se!" Křikla hned jak si nás všimla. Zaklepal jsem hlavou abych se vzpamatoval a pomohl tomu muži předemnou pomohl na nohy. Musel jsem se v duchu zasmát při jeho výšce. Má podpatky a stejně není vyšší jak já.

Oba jsme si upravili šaty, jenže ty jeho byli stejně celé mokré, takže to moc smysl nemělo.

Služebná rychle kýbl sebrala a potom se otočila na nás dva. ,,Princi Parku, ani nevíte jak je mi to líto!" Park? Není to náhodou princ, kterého si mám brát?

Srdce mi začalo tlouct mnohem rychleji a musel jsem skrývat úsměv na mé tváři, který se mi začal rýsovat. Kdybych jen věděl, že muž, kterého si mám vzít je tak okouzlující, neměl bych žádné pochybnosti.

,,Ah!" Začala opět služebná a otočila se směrem ke mně. ,,Omlovam se Pr-" Zarazil jsem ji předtím, než se stihla dokončit. ,,Kook. Jsem Kook." Představil jsem se a odhrnul jsem Princi vlasy z čela. Ahh nejradši bych ho políbil.

,,Je to nebezpečné. Ať už se to příště nestane."  Řekl jsem a služebná kývla.

Park Jimin

O můj bože! Ten muž předemnou je tak nádherný. Skoro až se bojím, že i přes naši vzdálenost uslyší jak mi srdce buší.

,,Kook. Jsem Kook." Představil se a já zamrkal. Vypadá krásně. Musí to být někdo, kdo byl pozvaný na Princovu oslavu narozenin. Jen ta představa toho, že ho budu moct večer ještě potkat.

Je opravdu vysoký. I přes mé vysoké podpatky mu na ústa nedosáhnu. Takovou chuť někoho políbit jsem ještě nikdy neměl.

Když služebná odešla, malém jsem zapomněl na to, v jakém stavu jsem. Jsem mokrý od špinavé vody a vlasy mám všude možně. Tohle snad není možné!

,,Děje se něco?" Zeptal se Kook a vyloženě poznal to, že se necítím komfortně. ,,Já... musíte se za mě stydět. Podívejte jak vypadám..." Zabrblal jsem a zadíval jsem se na své mokré oblečení. ,,Nemůžete za to." Řekl a usmál se. ,,Pojďte, dovedu vás k vašemu pokoji." Nabídl se a já jeho nabídku rád přijal.

,,Takže, vaše rodina dnes ráno přiletěla?" ,,Ano, dnes má Princ Jeon narozeniny a naše rodina byla pozvána na jeho oslavu." Odpověděl jsem a vynechal jsem tu část, kde si má můj bratr onoho Prince brát.

Kook se usmál a dál jsme si povídali jen o bezvýznamných věcech. Tedy... jak pro koho. Cítil jsem se v jeho přítomnosti tak dobře! Nechtěl jsem ho ještě opustit, jenže dveře od mého pokoje se blížily.

,,Umm..." Začal jsem nejistě. ,,Ano?" ,,Budete dnes večer na plese?" Zeptal jsem se a Kook mě chytil za ruce. ,,Jistě, že budu. Ani neuvěříte, budu ten první, koho uvidíte!" Okamžitě jsem nasadil úsměv i já. Srdce mi začalo bušit jako splašené a nechtělo přestat. ,,Nepřestaneme s těmi formalitami?" ,,Prosím?" ,,Tykejme si." Řekl a ruku mi políbil stejně tak, jako Yoongi ráno Taeho. Jak romantické gesto!  Zasmál jsem se a kývl. Přeci bych takovou nabídku neodmítl.

,,Jsme tady." Řekl jsem a zadíval se na podlahu. ,,Děje se něco?" ,,Ne, jen..." ,,Jen?" ,,Rád jsem si s tebou povídal." Kookovi se rozzářily oči a políbil mi tvář. Polilo mě horko a nohy se mi skoro podlamovaly. ,,Večer budeme mít všechen čas na světě." Odpověděl mi, otevřel dveře od mého pokoje, rozloučil se se mnou a čekal, až za sebou zavřu.

Zády jsem se opřel o dveře a klesnul na zem. Obejmul si nohy rukama a nemohl se přestat usmívat. ,,Takhle vypadá láska?" Špitl jsem si pro sebe a srdce mi okamžitě poskočilo.

Je možné, že jsem se zamiloval do neznámého člověka?