Our Kingdom //JiKook

18 To, co potřebuješ

Park Taehynug

Jimin byl jako tělo bez duše. Sám si ani nedokážu představit, jak jeho Omega trpí. To snad ani nemůžou myslet vážně, muselo jim snad být jasné, že jako soulmates bez sebe být nemohou. Jejich vlci se bez sebe akorát zblázní...

,,Jimin, jsi vzhůru?" Zeptal jsem se opatrně svého milovaného bratra, když jsem otevřel dveře od jeho pokoje. Bylo mi jasné, že se od mé zkoušky šatů na svatbu neukáže a zaleze si k sobě do postele. Tedy, spáše do svého pelíšku, který si udělal v jedné velké šatně, která v místnosti byla.

Všechyn peřiny a polštáře, co snad našel, měl poskládané v rohu šatny, kde se choulil do klubíčka. Jindy bych se k němu rád přidal, ale tenokrát to nebylo na místě. Ani to nebylo bezpečné, narušovat Omegy hnízdo, když byl v takovém stavu.

Jeho zlatavé uši trčely ven a byly svěšené dolů, což znamenalo, že se necítí ani trošku dobře. Svůj huňatý ocas měl obmotaný kolem těla a mezi svýma prstama si držel jeho konec. Nespal, ale do řeči mu také nebylo. Komu by taky ano?

,,Lásko, můžu k tobě?" Zeptal jsem se ho mile, tiše, abych o nevyplašil. Chimm se zavrtěl, podíval se na mě jeho skleňenýma očima a kousíček se odsunul, dělajíc mi tak prostor v jeho bezpečném úkrytu.

Pomalu jsem se k němu přitulil, objal ho rukama kolem ramen a přitiskl ho k sobě. Jimin si našel pohodlí, zavrtal si hlavu do  mého krku a tiše popotahoval.

Muselo mu být tak zle. Ani mně nebylo do smíchu, nechtěl jsem si vzít Jungkooka. Nejříve jsem to rodičům odsouhlasil, protože pro nás vždy chtěli jen to nejlepší. I když to nebylli nejlepší rodičr na světě, milovali jsme je a oni nás.

Nikdy by mě ani nenapadlo, že se  nám to všechno takhle zamotá. Najít svého soulmate je něco tak dokonalého, úžasného. Skoro nikdo ho za celý svůj život nepotká a když už se tak stane, jejich vlci jsou nerozluční. To by měli královské výsosti chápat.

Nikdy byl se nevzpíral tomu, si Jungkooka vzít. Vždy si k sobě dva lidi můžou najít cestu, i když je to někdy opravdu náročné. Byl jsem už připravený na všechno, i kdyby mě měl celý život nenávidět. Chtěl jsem být silný. Dokonce jsem si představoval to, jak bych se já a princ Jungkook do sebe dokázali časem i zamilovat. Každý by chtěl mít po svatbě sladký život...

Všechno by se svezlo tak jednoduše. Jednoduše tak, jak nám někdo nadiktoval. Jenže už od první chvilky, co jsme vystoupily z limuzíny a uvítala nás rodina Jeon, jsem očima bloudil po Alfě, která mě vzala za ruku a odváděla do jejich rodininého sídla. V ten den Jungkook zaspal. Popravdě, myslel jsem si, jak je to nevychované a dětinské, ale později se ukázalo, že to tak možná mělo být. Že si to tak Luna přála.

Byl jsem princem Yoongim naprosto očarovaný, až jsem se přistihl, jak zapomínám na hlavní důvod toho, proč tu vůbec jsem. I přes to, proč na chvilinku nezapomenout na povinsti? Jen kdyby Jimin potkal Jungkooka hned v ten první moment, všichni by si všimli toho, jak je to k sobě táhne. Jejich zvláštní, šíleně sladké vůně, která se kolem nich pozdějí v zahradě rozlila.

Já sám, když jsem později zjistil, že jistý Yoongi už  má dávnon svoji drahou polovičku, nebyl jsem z toho nadšený. Možná i malinko ublížený a co mě děsilo ještě víc bylo to, že jsem na sobě pociťoval pocit jisté podřízenosti, když jsem stál kolem nich. Jako každá jiná Omega, i já jsem musel být k Alfám slušný, jen můj lvk vyl do vzduchu. Byl jsem jimi snad až okozlený a když ke mně prokazovali náklonnost, nijak jsem se nebránil.

V duchu jsem tak nějak žil s tím, že Jungkook patří Jiminovi a že nás dva dohromady nic dát nemůže. Proto jsem v podstatě zahodil všechny povinosti a sám si užíval společnost dvoul Alf, které mi přirostli k srdci.

Ten večer, kdy Jimin s princem odešli na tajno ze zámku, jsem narazil na oba dva, jak se procházejí chodbami. Hned mi věnovali jejich pozornost a nakonec jsme společně skončili v jejich obrovké posteli, odkud jsem nechtěl pryč minimálně do úsvitu. Jen to se pokazilo tím, že jistý strážce nahlásil Králi Jeonovi to, že jeho syn a syn Park odešli bez jediného slova ze sídla.

Nejen Jimin a Jungkook, ale i já a moje dvě Alfy jsme byli zasažení tím, co nám rodiny oznámily. Svatba, která měla být až za pár týdnů, se jako nějakým kouzlem přesunula a od té chvéle se měla konat už jen za pár hodin.

Sám jsem myslel, že to se mnou praští, ale víc než já někoho zrovna potřeboval Jimin. Hlavně potom, co jeho Alfa beze slov odešla a nechala Omegu samotnout. Není to pro nás dobré, jako Omegy jsme od přírody citlivý a naše Alfa je pro nás vším. Když nás Alfa jakýmkoliv způsobem odmítne, nevíme co se sebou.

,,Jiminni, všechno bude v pořádku," drbal jsem ho jemně za jeho jemnýma ušima a snažil se ho co nejvíce přivést do klidu. Musel jsem s ním mluvit o jistí věci, proto jsem potřeboval, aby mě co nejvíce vnímal. Zítra jsem se měl vdávat a neměl jsem tolik času... všechno muselo jít jako po másle. Hlavně taky kvůli tomu, že všude budou kamery a celá naše úžasná svatba pojede živš v televizi. Měla se konat v královké záhradě sídla Jeon, což nám náramně nahrálo do karet.

Všechno bude perfektní. Musí být.

,,Baby, chtěl bys svoji Alfu?" Zeptal jsem se ho a kousek se ho od sebe pokusil odtáhnout. Jimin malilinko zamrkal a ztiskl si své rty mezi zuby. Kývnul.

,,Také chci, abys' měl svou Alfu," pokračoval jsem, dělajíc mu svými prsty kudrlinky z jeho blonďatých vlasů, ,,a sám chci zůstat se svými princi," usmíval jsem se, aby měl Jimin pocit pohody. Malinko potom nastražil své vlčí uši a zadíval se mi do očí. Konečně mě začal lépe vnímat.

,,Princ Yoongi a Princ Hobi?" Oplatil mi úsměl a jeho tváře zrůžověli. Tenhle malá princ je ale pozorný!

Zasmál jsem se a jen zlehka brouknul. ,,Teď mi musíš něco slíbit," vytáhl jsem obočí a zhluboka jsem se nadechl. Bylo mi jasné, že Jimin - pravděpodobně - nebude namítat, že pro Alfu by udělal cokoliv, jen jsem se trohu bál toho, že by k němu po tom, co od něj jen hloupě odešel nechtěl sám jít. Že by se mu chtěl vyhýbat, ale zároveň se ho chytit a nikdy nepustit.

Každá Omega je citlivější na pouta, než Beta nebo Alfa, ale Jimin byl až moc... baby. Jeho srdíčko je ze zlata a pro všechny chce jen to nejlepší. Jako já pro něho, proto nemám žádný problém mít po tom mém úžasném plánu klidně několika hodinovou přednášku od otce. I když... tu nakonec dostaneme určitě všichni a určitě z toho bude šílený problém.

Jenže jsem více, než odhodlaný. Stejně tak i Alfa Jungkook.

,,Slíbit co, TaeTae?" Kňournul, pustil si svůj nezbedný ocásek a obejmul mě kolem krku. Snažil se o to, aby ho jeho krásný úsměv neopustim už ani na chvilku.

Jeho srdce muselo opravdu bolet.

,,Zítra ráno, těsně před tím, než to všechno začne, musíš přijít do mé převlékací místnoti," polknul jsem a chvilku počkal, jesli opravdu dával pozor. Dával.

,,Nebudu to já, kdo si vezme Jungkooka. Bude to jeho milovaná Omega."