„Myslíte, že je v té smlouvě všechno?“ zeptala jsem se, když jsme mířili do Cambellu. Je něco málo do půlnoci a já se cítím nervózně, ale vlastně ani nevím z čeho.
„Já myslím, že ano. Je fér, že v případě porušení smlouvy, se král vzdá svého trůnu.“ Řekl John.
„A my, když porušíme smlouvu, tak už nás nikdo neuvidí. Já myslím, že je to fér.“ Přidala se Sophia.
„Dobře. Máte nějaké zprávy o Malarascích?“ zeptala jsem se.
„Žádné zprávy. Jen mi připadá, že je tu něco špatně. Připadá mi jako by se propadli do země. Není po nich ani stopy.“
Němě jsem přikývla a dál se věnovala cestě. Byli jsme u zámku, kde bylo něco podezřelého. Cítila jsem tady zvláštní chlad. I koně to poznali. Zastavili se a odmítali jít dál. Začali se vzpírat a nebylo možné je nijak donutit k pohybu.
„Igneusi. Co se děje?“
„Bojí se. Něčeho se bojí. Jde z toho velmi temná energie. Je to v zámku.“
Řekl Igneus rychle.
„Harry!“ vykřikla jsem. Seskočila jsem z něj a běžela do zámku.
„Annabell!“ všichni na mě křičeli a běželi za mnou. Já je ale nevnímala, běžela jsem přímo do zámku. Bylo tady děsivé ticho. Všechna světla byla zhasnutá. Musela jsem použít svůj vlčí zrak, jinak by nebylo možné se pohybovat. Šla jsem dál tmavou chodbou a mé pěsti začali silně hořet. Vařil se ve mně vztek a hlavně strach. Strach, co se ostatním mohlo stát. Do něčeho jsem vrazila. Podívala jsem se dolů a viděla tělo jednoho ze stráží. Klekla jsem si k němu, abych zjistila, zda ještě žije. Jeho srdce tlouklo, ale velmi slabě. Vzala jsem jeho ruku, která byla úplně ledová.
Nechala jsem svůj oheň vstoupit do jeho těla. Slyšela jsem jeho prudký a trhaný nádech. Prudce otevřel oči a podíval se na mě. Přiložila jsem si prst na ústa a tím mu naznačila, aby byl zticha.
„Zůstaň tu.“ Zašeptala jsem. Souhlasně kývl a lehl si zpátky na zem. Má cesta pokračovala dál. Narazila jsem na několik stráží. Někteří z nich byli mrtví, ale ne všichni. Tuhle cestu jsem znala, vedla do trůnního sálu. Když jsem byla skoro u dveří, viděla jsem na zemi Louise. Žil, ale jen tak tak. Rychle jsem mu pomohla, i když byl na mě hrubý, tak je to stále přítel Eleanor a Harryho kamarád. Prudký a hluboký nádech a je to.
„Eleanor.“ Zašeptala jsem a ona se objevila za pár vteřin vedle mě.
„Postarej se o něj.“
Chtěla jsem jít do sálu, když mě chytila za ruku.
„Buď opatrná.“ Zašeptala se starostlivým výrazem.
„Budu.“ Řekla jsem, ale vůbec to nevyznělo přesvědčivě. Právě, že to vyznělo, tak že je mi to úplně jedno. Byla jsem připravená na všechno. Vešla jsem do sálu a zalapala po dechu. Na zemi ležel král, Gemma, moji rodiče a Harry.
Cítila jsem, že ještě žijí. Což mi dopřálo trochu úlevy, ale né úplně. Podívala jsem se k trůnu, kde seděla jedna bytost zahalená v černém plášti. Vedle ní stáli dva bledí muži s černýma očima, bez zorniček.
„Vítám tě, Annabell. Čekala jsem, že se brzy uvidíme.“ Promluvila ta bytost. To bude zřejmě jejich vůdce, jak říkal.
„Kdo jsi?“ Zeptala jsem se skrz zaťaté zuby.
„Ale, už si mě nepamatuješ? Kdysi jsme se setkaly a měly spolu, jak bych to řekla. Menší konflikt.“ Zasmála se.
„Netuším, měla jsem s lidmi tolik konfliktů a nemůžu si pamatovat na každé monstrum, které potkám.“
Zase se ozval až jedovatý smích a postavila se z trůnu. Sundala si kapuci a já ji viděla do tváře.
„Ty!“ Byla jsem překvapená, ale překvapení za chvíli vystřídal nehorázný vztek.
„Podle tvých očí soudím, že si mě poznala.“
„Takže mohly bychom se dohodnout. Nerada prolívám krev, ale když není jiná možnost, tak jiná cesta není.“
„Na čem se chceš dohodnout?“ Zmateně jsem se zeptala.
„Asi jistě víš, že chci moc Darků. Nesnáším je, a ty jistě také ne. Hlavně, když tě tvůj snoubenec nechal, že?“ Zeptala se a podívala se na Harryho.
„A co chceš po mě?“
„Chci, aby si byla mým spojencem. Chci, aby si mi pomohla podřídit si všechny vlky, abychom mohly vládnout. Spolu.“ Podívala se svýma černýma očima. Předstírala jsem, že o tom přemýšlím a pak se šibalsky usmála.
„Opravdu si myslíš, že bych uzavřela spojenectví s tebou? S někým takovým, kdo dokázal zabít mé přátele přímo, před mýma očima?! Ještě když jsem byla dítě? Bylo mi jen čtrnáct!“ zakřičela jsem a vytvořila dvě ohnivé koule, které skočili v těch dvou mužích, kteří stáli vedle trůnu. Začali hořet a bolestí křičet. Ona se ode mě vzdálila a drze se usmívala. Jako by ji vůbec nevadilo, že jsem ji zabila dva z jejích lidí.
Mé celé paže byli celé ohnivé, ale jí to úsměv ještě rozšířilo.
„Jen tak dál Annabell. Nebude dlouho trvat a tvé tetování bude až k zápěstí. A on si pro tebe přijde a nepomůže ti ani tvé vlčí já.“Zasmála se.
Začala jsem po ní házet ohnivé koule. Pokaždé se jim vyhnula a nakonec mě shodila k zemi a utekla ven. Rozdýchávala jsem svůj nehorázný vztek, abych mohla normálně přemýšlet. Když jsem byla poměrně v klidu, tak jsem si uvědomila, co se tu děje. Podívala jsem se na Harryho, který byl strašně bledý.
Doplazila jsem se k němu a jeho hlavu si položila do svého klína. Pomohla jsem mu tělo zahřát, aby mohl zase normálně fungovat.
Když byla jeho teplota v pořádku a on se prudce nadechl, tak se mi ulevilo. Dala jsem mu pusu na čelo a byla ráda, že žije. Zhluboka jsem dýchala a cítila, že tu není něco v pořádku. Válka bude brzy. Nedivila bych se, kdyby byla už zítra. Tahle žena je zákeřná. Nikdy, nikdo neví, co se jí v té hlavě honí.
Pocítila jsem dotek na své ruce a cukla jsem sebou. Podívala jsem se dolů, kde se na mě Harry díval. Slabě jsem se usmála a pohladila ho po tváři.
„Bell, kdo byla ta žena?“ zeptal se chraplavým hlasem.
„Starý nepřítel.“
„A znáš ji?“
„Líp než si myslíš.“
„Jaké je její jméno?“
„Elsa, její jméno je Elsa.“
Tadáááá. Další díl je na světě. Jak počítám, tak za chvíli bude válka a potom konec. Někteří se mě ptali, jestli bude i druhá série, ale bohužel nebude:(((
A chci vám strašně poděkovat za vaší podporu. Ani nevíte, jak mi to dělá radost, když vidím, že někdo dal VOTE na prolog a další díl. Moc si toho vážím a nemůžu vám dostatečně poděkovat.<33
A chtěla bych tento díl věnovat adushe123, která překládá super příběh, který najdete na jejím profilu (TIU) <3
Ještě jednou vám za všechno moc děkuju<3 A Elsa na boku <3
ČTEŠ
Dark Wolf
FanfictionOsmnáctiletá Annabell se i s její rodinou přestěhují do malého města ve státě Washington, kvůli práci jejích rodičů. Annabell pozná tajemného kluka, který skrývá stejné tajemství jako ona.
