Dark Wolf

22.Díl - Co mi tají?...

"Annabell! Vstávej, musíme si promluvit." Křičí máma z přízemí.

"Ještě pět minut," zakňučím a přes hlavu si dám polštář.

"Dělej, nebo si pro tebe dojdu," vyhrožuje a já rychle zvednu hlavu. Ležela jsem na břiše a Harry taky. Měl přes mě přehozenou ruku a v pěsti držel moje tričko.

"Jak chceš, jdu pro tebe," řekla máma a já slyšela, jak jde po schodech. Rychle jsem vyletěla z postele a Harry potichu zanadával a otočil hlavu na bok. Rychle jsem šla ke dveřím a otevřela je. Právě v čas. Máma stála ve dveří.

"Musíme s tebou mluvit," řekla a chtěla vejít, ale já ji nepustila.

"Dobře, tak jdeme," řekla jsem a zavřela dveře. Vzala jsem mámu za ruku a táhla ji pryč od svého pokoje. Došly jsme do obýváku, kde nás čekal táta.

"No konečně, sedni si," pokynul na gauč. Souhlasně jsem kývla a sedla si.

"Annabell, dnes do školy nepůjdeš?"

"Cože? Proč?"

"Protože jsem řekl. Dnes má přijít balík a někdo ho musí vyzvednout a ještě dnes někdo za tebou přijde."

"Ale, proč nemůžu jít do školy?"

"Nehádej se se mnou. A stejně, už před deseti minutami začala hodina."

Cože? Budu muset vzbudit Harryho.

"My s mámou teď musíme do práce. Přijedeme pozdě večer."

"Jste vůbec architekti?"

"S-samozřejmě, co bychom měli být?" zeptala se nervózně máma.

"Mami? Co mi tajíte?"

"Nic, už musíme jít."

Řekl táta a šel rychle pryč. Máma se zvedla, dala mi pusu na čelo a odešla. Co mi uniká? Zvedla jsem se a pomalu šla do pokoje. Musela jsem přemýšlet nad tím, co rodiče skrývají. Vešla jsem do pokoje, kde Harry pořád spal. Vypadal spokojeně, až mi ho bylo líto vzbudit.

Sedla jsem si na kraj postele a zatřásla jeho ramenem.

"Harry?"

"Grrr..."

"Harry? Musíš do školy, zaspal si?"

"Do školy nejdu," řekl a zakryl si hlavu polštářem.

"Jak chceš," řekla jsem a šla do koupelny udělat hygienu.

Byla jsem hotová a Harry byl překrytý peřinou, až po uši. Usmála jsem se a nechala ho spát. Sešla jsem do kuchyně, abych si dala snídani. Do misky jsem nasypala corna flakes a zalila je mlékem. Posadila jsem se za stůl a pustila se do jídla. Přemýšlela jsem, co tu dnes bude celý den sama dělat. No, nejsem tu sama, ale co bych mohla dělat s Harrym? Možná, jak se probudí, tak odejde. Možná nechci, aby odešel. Cože? Ne, myslela jsem, že tyhle myšlenky byly jen z nedostatku spánku, ale zřejmě ne. Och bože, proč? Nesmím na něj myslet! Nesmím na něj myslet!

Musím dělat něco, co mě zaměstná. Uklízení. Rozhlédla jsem se kolem sebe a všimla si, že je všude uklizeno. Jak je to možné? Nikdy jsme neměli paní na úklid, máma vždy všechno zvládla, ale teď? Nechápu, jak to stíhá. Zvedla jsem se ze židle a misku dala do myčky. Opřela jsem se o linku a přemýšlela, co budu dělat.

Můžu si jít třeba zaplavat. Zašla jsem do zadní části domu, kde je bazén. Byl obrovský, čeho jsem si ani nevšimla. Možná je to tím, že jsem poslední tři dny nebyla doma, kromě včerejška, ale to jsem viděla jen svou postel. A Harryho. Sakra nemysli na něj!

Klekla jsem si a zkusila, jaká je voda. Byla celkem teplá, ale nechtělo se mi jít do pokoje pro plavky. Půjdu tam ve spodním prádle. Nikdo mě neuvidí a Harry nevypadá jako ranní ptáče. Všimla jsem si, že na lehátkách u bazénu jsou složené ručníky, takže to bude bez problému. Sundala jsem si tričko a šortky, které jsem položila na jedno z lehátek. Rozpustila jsem si vlasy a šla ke schodkům. Opatrně jsem je sešla a ihned se ponořila do vody. Už si ani nepamatuji, jak dlouho jsem nebyla ve vodě. Položila jsem se na záda a nechala se nadnášet vodou.

Nevím, jak dlouho jsem byla ve vodě, ale z mého odpočinku mě vyrušila obrovská rána, která rozvlnila vodu. Otočila jsem se za zdrojem a viděla hnědou hlavu, jak se vynořila z vody.

"Harry, jak ses sem dostal?" zeptala jsem se ho naštvaně.

"Já nevím. Hledal jsem tě a našel tě tady. Tak jsem za tebou skočil," usmál se a znovu se ponořil. Za malou chvíli se vynořil a zvláštně se usmíval.

"Máš na sobě plavky?" zeptal se najednou. Vím, že jsem nabrala červenou barvu.

"Budu to brát jako ne."

Připlavala jsem k němu blíž a on se na mě podíval. Nevím, proč jsem k němu připlavala blíž, ale jako bychom byli magnety, co se navzájem přitahují. Začala jsem se cítit trapně a chtěla odplavat pryč, ale Harry mě za boky přitáhl k němu. Dívala jsem se do jeho očí a on mě políbil. Konečně mě políbil. Chtěla jsem ho znovu políbit od našeho prvního polibku. Dala jsem mu ruce okolo krku a přitáhla se k němu ještě víc. Harry i se mnou ke kraji, abychom se neutopili. Natiskl mě na kachličky bazénu a já se usmála do polibku. Své ruce přesunul na zadek a stlačil ho.

"Harry," odtáhla jsem se od něj, ale on naše rty zase spojil. Znovu jsem se odpojila a podívala se do jeho očí.

"Děje se něco?" zeptal se starostlivě a pohladil po tváři.

"Já jen, že jsem..." můj hlas se ztratil. Cítím se trapně ohledně toho, že jsem panna.

"Jsi panna?" zeptal se a já strašně zrudla. Lehce jsem zakývala hlavou.

"Bell, já sebou, ale nechci spát," začal se smát.

On se směje. Samozřejmě, že se mi směje, že jsem s ním chtěla spát, ale tohle bolí. Hodně bolí. A já jsem totální kráva, že jsem s ním chtěla spát.

"Dobře?" protáhla jsem. Nechtěla jsem mu dát najevo, že mě jeho reakce silně zabolela. Chtěl něco říct, ale já něco slyšela. Dala jsem mu ruku na pusu a poslouchala. Někdo přijel.

"Co se děje?" zeptal se potichu Harry.

"Počkej tady a nevycházej, dokud ti neřeknu," řekla jsem mu a sundala ze sebe jeho ruce. Vyskočila jsem z bazénu a natáhla na sebe šortky a tričko. Šla jsem pomalu ke dveřím a slyšela, jak někdo strká klíč do dveří. Myslela jsem, že ne naši vrátili, ale toho, kdo se objevil ve dveřích bych tu nečekala.