Dark Wolf

40. Díl - Věděla si, že je to můj bratr? ...

"No nic, já radši jdu." Usmál se Harry a dal mi pusu a odešel. Zavřela jsem dveře a otočila se na Gemmu, která tam už nebyla. Zaposlouchala jsem se a slyšela jí nahoře. Rychle jsem vyběhla za ní zrovna ve chvíli, kdy držela telefon u ucha. 

Ne! Ne! Ne!

Přiběhla jsem k ní a mobil ji vytrhla z ruky. Ukončila jsem hovor a ona se na mě naštvaně podívala.

"Co si jako myslíš, že děláš?" zakřičela na mě a její oči začali svítit. Je naštvaná, ne-li rozzuřená. 

"Věděla si to?!" zeptala se a já si všimla, jak vystrčila drápy.

"Já-á..."

"Tak věděla?!" zakřičela.

Já jen mlčky přikývla. Přišla ke mně a chytila mě pod krkem. Chytila jsem ji za ruku ve snaze ji odtáhnout, ale její stisk jen zesílil. Najednou mnou hodila do dveří, které se otevřeli a já přistála na chodbě. A zřejmě tohle nebyl konec. Přibližovala se ke mně a já se dál odtahovala. Zastavila jsem se před schody, ale ona mě kopla do břicha, tak že jsem spadla dolů. Kdybych byla člověk, už bych dávno bylo po mně.

"Proč si mi to neřekla? Hm? Věděla si, že je to můj bratr, ale držela si hubu!" zakřičela a přišla ke mně. 

Znovu mě vzala pod krkem a přitiskla mě ke zdi. Nohy se mi země nedotýkali. Kdo by řekl, že je tak silná. Vůbec na to nevypadá. Její drápy se mi zarývali do kůže a mé oči se začali plnit slzami. 

"Ty-y, ty-y to nechápeš!" zachraptěla jsem, protože jsem sotva dýchala.

"Tak mi to vysvětli."

"On-on..." 

Nedopověděla jsem, protože si mi před očima začalo stmívat. Pustila mě na zem a já se rozkašla, ale byla jsem ráda, že zase můžu dýchat. 

"Tak mi odpověz!" zakřičela a já sebou trhla. Měla jsem s ní strach. Docela velký strch.

"Když si ho odvezeš, budou chtít, aby dokázal, že je to on..."

"A?!"

"On se v životě proměnil jen jednou. Neumí se bezbolestně proměňovat!" zakřičela jsem.

"Co?"

"Proměnil se jednou, ale nevěděl co je zač. Nikdo mu s tím nepomohl. A víš jak dlouho se proměňoval?!"

"Jak dlouho?" řekla potichu a její oči přestali zářit.

"Dva dny! Dva dny se svíral v bolestech. Každý úplněk se uvazuje, aby se nemohl proměnit!" 

Nemotorně jsem se postavila a opřela se zeď. Mám vyhozené rameno, takže ho musím  vrátit zpět. "Křup!" Oddchyla jsem si, že to už tak nebolí. 

"Já-á, omlouvám se. Měla jsem tě nechat, aby si mi to vysvětlila."

"Pomáhám mu. Myslí si, že ho jeho otec opustil a chce se stát silným, aby ho mohl najít. Proto ho učím, jak své já ovládat. Proto nechci, aby si ho odvezla. A taky, že ho miluju a nechci, aby odešel."

"Já-á..."

"Nemusíš nic říkat, ale pojď se mnou. Chci ti ukázat, kde žije."

Měla jsem v plánu ji ukázat jeho sídlo. Aby mi věřila, tak ji ukážu zadní místnost, kde jsou řetězy s jeho krví a po stěnách hluboké škrábance od drápů. Mlčky přikývla a já ji ukázala, aby šla za mnou. Na krku jsem měla svou zaschlou krev, ale teď mi to bylo úplně jedno. Vyšla jsem z našeho domu a Gemma za mnou potichu šla. Prošly jsem lesem a ocitly se před polorozpadlým sídlem. Šla jsem ke vchodu, ale bylo zamčeno. 

Nepamatuji si, že by zamykal. Ale nejsem hloupá. Na každé straně dveří byli dva obrovské květináče. Pod jedním z nich musí být klíč. 

Bingo. Pod pravým byl. Snad je ke dveřím. Opatrně jsem strčila klíč do dveří. Byl to on. Pomalu jsem otevřela dveře a nechala Gemmu, aby vešla první. Hned v předsíni se všude rozhlížela.

"Tady bydlí? Tady se bydlet nedá!" zakřičela.

"Vím, ale má tu jeden pokoj, který si sám  opravil. Nemá peníze, aby ho mohl opravit celý. Ale teď pojďme do zadní místnosti. Abych pravdu řekla nikdy jsem tam nebyla." 

Řekla jsem a šla směrem k té místnosti. Celá jsem se třásla, protože jsem měla strach, co uvidím. Zastavila mě až ruka, která se omotalo okolo mého zápěstí. Otočila jsem se a podívala jsem se do Gemminých očí. 

"Nemusíme tam chodit. Cítím krev, věřím ti."

Oddychla jsem si a souhlasně kývla. 

"Tak? Už chápeš, proč jsem ti to neřekla. Sama Harrymu řeknu, kdo je až bude připravený."

"Ale oni nepřestanou dokud ho nenajdou." Řekla a rukou si prohrábla vlasy.

"Vím. Ale jsme na dobré cestě. Umí používat čich, zrak i číst myšlenky. Stačí ho jen naučit požívat sluch a potom jeho proměna. Zkusíme to při úplňku, to bude proměna nejlepší. "

"Dobře. Zůstanu tu do té doby než se promění, abych věděla jestli je to opravdu on."

"Dobře."

"Moc se ti omlouvá, za to jak jsem se chovala. Netušila jsem to. Jsem strašně blbá. Prosím odpusť mi to."

"To je v pořádku." Usmála jsem se. 

"Ne opravdu. Je mi to tak strašně líto, že jsem ti ublížila."

"Zřejmě bych udělala to samé. Neomlouvej se prosím."

"Dobře. Chceš to tady ukázat? Nebo se vrátíme domů?"

"Ukaž mi to tady a pověz mi všechno, co o Harrym víš." Usmála se a já s ní.

Vyšly jsme ze sídla a já ho znovu zamkla. Klíč jsem si nechala u sebe, protože si nejsem jistá, jestli o něm Harry ví. Procházely jsme se lesem a já ji říkala všechno, co o Harrym vím. 

"Ale, ale. Koho tu nevidím. Ty malou potvoru, která nám minule utekla." Ocitl se před námi nějaký kluk. Ano ten kluk, co mě našel v Harryho domě. Myslím, že jeho jméno je Jerry?

Začala jsem se třást a přitiskla se na Gemmu, která stála jako by se nic nedělo. 

"Dnes už s sebou nemáš toho velkýho psa?!" zeptal se dost nechutným tónem. 

Celé mé tělo se ještě víc roztřáslo a na celém těle jsem měla husí kůži. Chytila jsem Gemmu za ruku a natiskla se na ní. Od kdy jsem takový srab? Od té doby, kde jsem kvůli nim byla málem...ani to nemůžu vyslovit.

"Jason a ostatní. Pojďte sem. Dnes tu máme dnes dvě." Zasmál.

Gemma se roztřásla taky. Asi si až teď začala uvědomovat vážnost situace.

"Já se bojím. Co budeme dělat?" potichu jsem se zeptala.

"Já-á nevím." Zakoktala se. Jediné, věc můžeme udělat je křičet. 

Nadechla jsem se, když mi někdo přiložil ruku na pusu a i Gemmě. Snažila jsem se svého útočníka nějak setřást, ale nešlo to. Po tváři se mi začali kutálet slzy a já se podívala na Gemmu, která se snaží bránit taky. Už jsem chtěla použít svou sílu, když se okolo nás objevili další muži.

"Jestli je okamžitě nepustíš ty kokote, tak z tebe vymlátím duši." 

Podívala jsem se na toho kluka a potom na Gemmu. Uklidnila se a dívala se na něj.  Oni se znají a kdo to vůbec je?