Dark Wolf

62.Díl - Doma...

Annabell šla cestou lesem, která vedla k jejich domu. V hlavě měla plno myšlenek, kterých se bála nejvíc. Všechny Arririe rodiny zavrhli, protože se z nich stali nestvůry. Není to pravda. Jen král Christopher je donutil, aby se jich zřekli. Kdyby to neudělali, tak by je čekal trest. Velký trest. Arririe by zabil. Jelikož to nikdo nechtěl, tak se jich raději zřekli, což bylo bolestivé, pro všechny.

Netrvalo to dlouho a Annabell se objevila u domu svých rodičů. Nic se tu nezměnilo. Všechno vypadalo stejně.  Byla u zadní části domu a nechtěla tam přijít jako nechtěný host. Obešla celý dům a najednou stála před vchodovými dveřmi.  Cítila se nervózní. Měla strach, že ji odmítnou. Chtěla se otočit a odejít, jenže tolik ji rodina chyběla. Chtěla znovu cítit jejich objetí. Zhluboka se nadechla a přistoupila ke vchodovým dveřím. Zmáčkla zvonek a měla chuť vzít nohy na ramena a utéct.  Už svůj plán nestihla uskutečnit, když se vchodové dveře otevřeli.

Dech se ji zasekl v krku a v puse měla úplně vyschlé. Ve dveřích se objevil její bratr.  Jeho zděšení bylo víc než viditelné. Nedokázal se ani pohnout. Nechtěl ani věřit tomu, že tu je.  

„Annabell?“ zašeptal. Měl strach z toho, že kdyby promluvil hlasitě, zmizela by.

„Scotte,“ zašeptala stejně tiše jako on.

Nečekal ani vteřinu a silně ji objal. Annabell úlevně vydýchla a silně se k němu natiskla.

„Pane bože. Mysleli jsme, že jsi mrtvá! Jsem tak rád, že žiješ!“  Víc si ji přitiskl k tělu a ona cítila jeho slzy na svém krku. 

„Skoro jsem byla.“ Zašeptala mu taky.  Pomalu se od ní odtáhl a otřel si slzy.

„O tomhle ani muk! Jsem přece chlap!“ Pohrozil  ji ukazováčkem.

„Dobře,“ řekla z úsměvem, který ji oplatil. Pustil ji dovnitř a zavřel dveře. Už nebyla tak nervózní, jak před chvílí, ale pořád tu nějaká nervozita byla. Oba šli do obýváku, kde byli její rodiče.

„Scotte? Kdo to byl?“ Zeptala se jejich matka, která ležela na gauči. Měla na sobě deku a vypadala celkově příšerně.  Oba se otočili na Scotta i Annabell.

Claudie i Phillipe zatajili dech. Nemohli uvěřit, že je Annabell tady. Claudii se spustili slzy a překryla si ústa rukou.  Annabell nevěděla, co čekat. Budou na ni křičet? Budou mít otázky?

Pořád ji tyto otázky probíhaly hlavou.  Její matka jako by našla novou sílu a prudce se postavila z gauče. Přešla k Annabell, která strachy ani nedýchala. Čekala, co se bude dít. Nejednou se ocitla v matčině náručí. Úlevně vydechla a pevně matku objala. Za krátkou chvíli se k jejich objetí připojil i Phillipe.

„Pane bože! Jsi tady! Žiješ!“ Brečela Claudia. Annabell se cítila skvěle, ale…ale nebrečela. Tušila, že až se rodiče dozví, co je zač, zavrhnou ji, tak jako ostatní.  

Po nějaké době se od sebe odtáhli a ona viděla své rodiče, jak mají tvář plnou slz. Máma ji pořád držela za ruku, jako by se bála, že zmizí.

„Kde si byla?“ Konečně promluvil Phillipe.

„Já-á...“ Musela narychlo vymyslet nějakou lež.

„Nesedneme si?“ zeptala se.

„Jistě,“ řekla Claudia.

Všichni si sedli na gauč, když zazvonil zvonek.

„Jdu otevřít!“ Zvedl se Phillipe a šel ke dveřím.

„Jsem tak ráda, že ses mi vrátila.“ Pošeptala jí Claudia a začala znovu brečet.

„Claudie.“ Ozval se Phillipe a všichni se ne něj otočili. Už tu, ale nestál sám. Za ním byl král Christopher, Harry, Gemma a královna Anne.

„Veličenstva!“ Zvedla se Claudia z gauče a poklonila se. Annabell se také zvedla a udělala to samé.

„Annabell? Už si se vrátila? Harry mi něco takového říkal!“ Usmál se král a Annabell se podívala na Harryho, který na sobě měl kamenný výraz. Zároveň byl rád, že Annabell našel tady a ne venku, kde se pořád pohybuje ten nebezpečný vlk.

„Tak řekneš nám, kde si byla?“ Všichni si sedli na gauče a Harry si sedl vedle Annabell.

„Já-já nevím. Nevím, co se stalo. Byla jsem ve škole a šla jsem na toalety. Musela jsem se uklidnit, když za mnou stála nějaká osoba v černém plášti. Přiložil mi kapesník na pusu a…dál už si napamatuju. Probudila jsem se někde v lese, kde mě našla jedna holka. Řekla mi, kde jsem. Byla jsem v Anglii nedaleko Campbellu. Pomohla mi dostat se zpátky sem…“

Slzy ji začali téct po tvářích a začala nahlas vzlykat.  Claudia ji objala a začala ji utěšovat.

„Ale kde si byla celý měsíc?“ Zeptal se pro změnu Harry.

„To je na tom to zvláštní…já se probrala až po měsíci!“ Odtáhla se od mámy a podívala se na něj. On se jí zadíval do očí, aby zjistil pravdu. Vždy dokázal poznat na lidech, že lžou, ale na Annabell to nepoznal.

„Dobře, to jsme teď nechtěli řešit. Phillipe musíme do Anglie. Ty víš kvůli čemu!“ Řekl Christopher.

„Ano, ale počkejte pár dní. Jsme rádi, že se naše dcera vrátil.“

„Souhlasím. Taky chci být s rodinou.“ Usmál se.

„Můžu s tebou mluvit?“ pošeptal Harry Annabell do ucha.

Otočila na něj hlavu a podívala se mu do očí.

„Prosím,“ dodal a ona si povzdychla. Slabě přikývla a Harry se zvedl z gauče. Nastavil ruku, kterou přijala.

„Omluvte nás,“ řekl Harry a šel s ní z obýváku. Annabell šla do svého pokoje a on ji následoval. Otevřela dveře do svého pokoje, který se vůbec nezměnil. Až na to, že krabice odsud zmizely. Odstoupila ode dveří a nechala Harryho vejít. Zavřela za ním dveře a pozorovala ho. On přešel k nástěnce, která vysela nad stolem. Všiml si dvou fotek, které mu vyčarovali úsměv na tváři.  Na jedné byl on a v náruči držel malého Alexe, který ho držel za prst a on se usmíval. Tuhle fotku sem Annabell dala, když byli ještě spolu. Moc se jí líbila.

Na další fotce byl Harry s Annabell. Stáli v kuchyni a byli v objetí. Láskyplném objetí.

„Na tuhle fotku si nepamatuji,“ řekl Harry a Annabell k němu přešla. Podívala se na fotku a v hlavě se jí vybavil ten okamžik.

„Já ano. Tuhle fotku udělal Scott po tom, co si choval Alexe.“ Usmála se nad tou vzpomínkou. Oba ještě chvíli stáli a dívali se na ty fotky.

„Proč si se mnou chtěl mluvit?“ Zeptala se zaujatě a on na ní spočinul pohledem.

Ahojte. Omlouvám se, že je díl tak pozdě, ale měla jsem tolik učení, že jsem byla ráda, že jsem se na počítač vůbec dostala :-) Snad se vám bude líbit a kdy bude další to opravdu nevím, ale budu se ho snažit přidat, co nejdřív. Moc děkuji za tolik VOTE :O To by mě ani ve snu nenapadlo, že jich bude tolik :O MOC DĚKUJU :3333

Tak nezapomeňte na VOTE a KOMENTÁŘE ♥

*Anne*