Dark Wolf

18.Díl - Pomoc...

"Nemusíš, jestli nechceš," ujistila jsem ho. Nenutila bych ho do něčeho, do čeho nechce. Souhlasně kývl a zhluboka se nadechl.

"Ne, řeknu ti to, možná mi dokážeš pomoct."

"Budu se snažit ti pomoci s čímkoliv," usměji se na něj.

"Dobře, začalo to-" nestihl doříct ani větu, protože jsem ho přerušila.

"Počkej, někdo sem jde. Cítím ho!"

Cítila jsem ho hodně blízko, tak jsem vyskočila na nohy a běžela ke dveřím od šatníku, které byly blíže než dveře do koupelny. Zrovna, když jsem otevírala dveře od šatníku, dveře do pokoje se rozrazily.

"Stylesi!" zavolal někdo a já rychle zabouchla dveře. Musela jsem být ticho. Nevím, kdo to je, ale nestojím o ty řeči. Nevím, co by si myslel, kdyby mě tu někdo našel v Harryho oblečení a ještě brzo ráno. Vlastně ani nechci vědět, co by si myslel. Nastražila jsem uši, protože jsem chtěla slyšet, co si povídají a taky, kdy má ta osoba v plánu odejít. Chci vědět, co se Harrymu zdá. Ten má špatné načasování, zrovna, když Harry souhlasil, že mi to řekne, tak sem vrazí on. Poslouchala jsem jejich rozhovor.

"Co tu děláš! Říkal jsem, že tu nikdy nechci nikoho vidět a ani mít!"

Aaa jsem první, kdo tu kdy s Harrym spal. A to dokonce třikrát.

"Vím, kámo, vím, ale nebral si telefon a já potřebuju vědět, co zítřejší párty!"

"Co je s ní!"

"Půjdeš?"

"Samozřejmě!"

"Fajn, nemohl by si nějak udělal, aby zase začala dřív? Prosím, rodiče jedou už zítra ráno pryč, tak to musíme využít, ne?" zasmál se dotyčný, jehož jméno ještě neznám.

"Fajn, něco zkusím!"

"Dík, kámo!"

"Ale nejsi tu jen proto, že?"

"Ne, potkala mě tvoje máma, tak mě pro tebe poslala! A bez tebe se nemám ukazovat! Bože, máš fakt otravnou matku!"

"Fajn. Můžeš jet, já do školy přijedu!" odpoví Harry podrážděně.

"Ne, ne! Musím tě odvést. stejně tu nemáš auto! A jak ses sem sakra dostal?!"

"Nialle! Jsem dospělej, tak dojdu sám!"

"Počkám tě v autě!" odpověděl Harrymu se smíchem.

Takže Niall, určitě Horan, co mi říkala Katie. Slyšela jsem prásknutí dveří od pokoje a potom viděla Harryho, jak otvírá dveře od šatníku. Podívala jsem se na něj a vypadal naštvaně, možná až rozzuřeně. No skvěle, teď už mi nic neřekne. Pochopila jsem, že se chce převléct, aby mohl odejít, tak jsem se šatny vyšla. Zabouchl za sebou dveře, až jsem poskočila. Přišla jsem k posteli a vzala hrnek s čajem. Pomalu jsem usrkávala než Harry vyšel. Nevěnoval mi ani jediný pohled a odešel.

Co ho tam mohlo naštvat? To že jeho máma chtěla, aby přišel do školy.

Když mluvím o škole, musím se jít domů převléct. Vyskočila jsem z postele a hrnek postavila na stolek. Vběhla jsem do koupelny a sebrala z podlahy své oblečení. Podívala jsem se z okna a viděla, jak auto odjíždí. Venku bylo ještě šero, takže by mě nikdo nemusel vidět. Nazula jsem si svoje boty, které byly na podlaze a vyšla z pokoje. Seběhla jsem schody a šla ke vchodovým dveřím. Když se najednou otevřely. Uskočila jsem od nich a viděla, kdo to vešel. Byli to nějací dva kluci.

Vypadali příšerně. Určitě to byli nějací narkomani, protože zdravý člověk takhle nevypadá.

"A hele. To je mi překvapení. Čekal jsem, že tu nikdo nebude, ale takovou kočku, bych tu nečekal. Podívej Jerry!" zasmál se jeden. Měl černé vlasy s blond melírem. Modré oči a povadlou bledou tvář. Byl celý vychrtlý a třásl se. Druhý nevypadal o nic lépe. Byl jiný v tom, že měl čisté blond vlasy.

"Máš pravdu, Jasone. Co kdybychom si užili."

Vykulila jsem oči a nezmohla se na slovo. Upustila jsem své věci a začala rychle couvat dozadu. Narazila jsem na schody a začala utíkat,když mě jeden z nich chytil za nohu a stáhl mě dolů. Chytil mi obě nohy. Snažila jsem se dostat nahoru, ale pořezala jsem se o hřebík, který trčel ze schodu. Bylo to docela dost krve, ale je to nezajímalo. Začala jsem kopat, za co jsem si vysloužila pořádnou facku. Nemohla jsem to nechat jen tak. Nějak se mi podařilo dostat z jejich sevření a utekla jsem k hlavním dveřím. Prudce jsem je otevřela a běžela pryč. Oba mi byli v patách. Jelikož jsem se pořezala a dost jsem krvácela, tak jsem byla slabá. Když už jsem je nikde neviděla, zpomalila jsem. Došla jsem doprostřed lesa, tam kde jsme včera byli s Harrym.

"Myslela sis, že nám utečeš!" zakřičel ten kluk. Nejednou se kolem mě objevilo takových kluků pět. Neměla jsem, jak utéct. Nezbývalo mi nic jiného, než začít křičet. Ale ne lidský křik. Tenhle křik budou lidé slyšet, jako obyčejný křik dívky, ale vlci to uslyší, i když nebudou chtít. Jakmile se ke mně začali přibližovat, začala jsem ze všech plic křičet. Dokázala jsem takhle křičet asi minutu. Když jsem skončila, tak ti kluci se jen smáli. Určitě si vzali nějaké drogy, ale teď jsem měla strach, velký strach. Najednou jsem uslyšela vlčí vytí. Poznala jsem ho - táta. Fungovalo to, slyšel mě.

Kluk, co byl v domě, jehož jméno je nejspíše Jason, ke mně přišel a pevně mě chytil za čelist. Oběma rukama jsem se snažila se z jeho sevření dostat, ale nešlo to. Krev jsem mu všude rozmazávala, ale nepomohlo to. Ještě se mi vysmál.

"Byla jsi zlá a neposlušná holka! Teď za to budeš pykat!" řekl nechutně blízko mému obličeji. Začal si rozepínat opasek. A mě po tvářích začaly padat slzy.

Uslyšela jsem vlčí vrčení, což určitě slyšeli i oni. Prudce se otočili a viděli mého tátu, jak na ně vrčí a cení zuby. Byl obrovský, proto mě taky ten kluk pustil. Sebrala jsem se a běžela k tátovi. Schovala jsem se za něj. Hlavu zabořila do jeho huňatého krku a nechtěla se na ty kluky ani podívat. Táta hlasitě zavyl a já slyšela, jen jak utíkají. Dával tím signál mámě, že mě našel.

"Jsi v pořádku?" zeptal se, ale pořád byl vlk. Souhlasně jsem kývla a táta mi hlavou naznačil, abych mu vyskočila na hřbet. Poslechla jsem a vyskočila mu na hřbet. Lehla jsem si na něj a hlavu zabořila do jeho srsti. Táta se pomalu rozešel k domu a já se snažila uklidnit. Co se to právě stalo? Někdo se mě snažil znásilnit? Jak se to vůbec mohlo stát.

"Neboj se, už si v bezpečí," řekl táta. Normálně bych na něj byla naštvaná, že mi vlezl do hlavy, ale teď jsem byla ráda, že mě táta slyšel a zachránil mě.