ANNABELL
Stála jsem nad Harryho postelí. Spal a dolní část těla měl zakrytou. Já už na sobě měla své oblečení a chystám se ven. Naposledy jsem ho políbila na čelo a vyšla z pokoje. Derek už na mě čekal před pokojem. Pozdravila jsem ho kývnutím hlavy a šli jsme ze zámku.
„Koně jsou připraveni?“ zeptala jsem se.
„Jsou.“
„Dereku, jestli máš strach, nemusíš se mnou chodit.“ Otočila jsem se na něj, když už jsme byli venku.
„Nebojím se. Jsi náš vůdce a my při tobě budeme stát až do konce života.“ Prohlásil tvrdě. Pořádně jsem ho objala, protože je to možná naposledy. Nevím, co můžu v lese čekat. Nasedla jsem na Igneuse a Derek na druhého koně. Vytvořila jsem pár ohnivých koulí, které nás doprovodí po cestě do lesa.
„Co si myslíš, že najdeme v lese?“ zetal se po chvíli Derek.
„Já nevím. Ale musíme zkusit úplně všechno, nechci, aby se někomu něco stalo.“
Netrvalo to dlouho, než jsme dojeli k onomu stromu, který mě pronásleduje několik týdnů.
HARRY
„Harry! Harry!“ Někdo třásl mým ramenem. Prudce jsem otevřel oči a podíval se na Gemmu.
„Co se děje?“ Protřel jsem si oči a rozhlédl se po pokoji. Zmátla mě prázdná půlka postele, kde by měla spát Annabell.
„Musíš vstávat. Hned!“ Nestačil jsem se zeptat na nic jiného, když Gemma vyběhla z pokoje. Zamručel jsem a natáhl se pro své oblečení, které bylo vedle postele. Oblékl jsem se a šel k oknu. Zrovna začalo svítatat. Tohle bylo zvláštní. Každý den hustě sněžilo, ale dnes ne. Svítilo krásně slunce a celé okolí se rozzářilo. A potom jsem si jich všiml. Černé postavy byly okolo celého zámku. A je jich…hodně. Pane bože, je jich strašně moc. Prohrábl jsem si vlasy a rychle vyšel z pokoje.
A nejvíc mě zajímalo, kde je sakra Annabell?! Vběhl jsem do trunního sálu, kde bylo pár vojáků a má rodina. Byli tu i Arririové, ale Annabell nikde. Ani ten…Derek? Jo, myslím, že ten.
„Tati, co se tu děje?“
„Harry, vezmi si zbroj. A meč.“ Nakázal rychle a já si až teď všiml, že všichni v místnosti už jsou připravení.
„Celá armáda je okolo zámku a za chvíli bude připravená k útoku! A kde je Annabell!“ zakřičel na celé kolo.
„Já nemám ponětí, ale určitě se ukáže. Stává se každý den, že v noci někam zmizí, ale ráno se objeví.“ Ozval se John.
„To si nás opravdu uklidnil.“ Přidala se Gemma.
„Ale zmizel i Derek, to není dobré. A jestli tu není ani Igneus, tak je to sakra v prdeli!“ Postěžovala si Eleanor. Zamračil jsem se a připravoval se na nejhorší.
„Tak jdeme!“ zavelil táta. Gemma s mámou, Eleanor, Sophian a Claudia zůstali v sále. Pořádně jsem se nadechl a šel se všemi ven. Když jsme otevřeli obrovské dveře a ocitli se na schodech. Měl jsem pořádný výhled na všechno, co se tady děje. Lidé v černých pláštích, kteří vypadli, že se smrti nebojí. Ale já taky ne. Budu se bít až do smrti, abych ochránil svou rodinu a všechen svůj lid. Och bože, už mluvím jako z roku jedna, dva. Ale je to pravda, nikdy bych nenechal, aby se mému lidu něco stalo. To raději zemřu. Ale teď je tu hlavní otázka, kde do pekla je Annabell?!
„Máte možnost to vzdát!“ Objevila se před námi z ničeho nic Elsa.
„Nikdy se nevzdáme!“ odpověděl jsem já. Podívala se na mě a usmála se. Přišla ke mně blíž a pohladila mě po tváři. Hned jsem hlavou ucukl, protože její dotyk byl strašně nepříjemný.
„Pro Annabell je tě škoda. A kde vlastně je? Že by se mě bála?“ zasmála se a já zatnul pěsti.
„Ne, přijde, až to budeš nejmíň čekat a pak tě zničí!“
„Ale, ale. Nevystrkuj hned drápky, vlčku.“ Usmála se a celého mě obešla.
„Nechceš si to rozmyslet? Mohl by si být se mnou. Můžu ti dát to, co Annabell ne.“ Zašeptala a mě se na šíji vytvořila husí kůže. Ne, že by mě to vzrušovalo, neměl jsem z ní zlý pocit.
„A co mi můžeš dát, co Annabell nemůže?“
„Můžu ti dát dítě…“ Řekla smyslně a postavila se přede mě.
„O čem to mluvíš?“ Ví snad něco, co já ne?
„Nevíš o tom, že Annabell už je zaslíbená jinému muži?“
„Cože? Vymýšlíš si!“ zakřičel jsem.
„Když myslíš. Takže se ne nevzdáte?“
„Nikdy!“
„Vaše volba. Válka může začít!“ Otočila se a dala se na odchod. Dokázala mě strašně vytočit, tak že bych dokázal pobít celé její vojsko. Na což zřejmě přišel čas.
ANNABELL
„Jsme tady, tak co teď?“ zeptal se Derek.
„Udělám to, co v tom snu.“
Klekla jsem si před strom a až teď si všimla, že jsou do kmene vyryté stejné znaky jako je moje tetování. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Vydechla jsem všechen vzduch a zavřela oči. Bojím se, co když to byl jen nějaký hloupý sen, co si vymyslela moje mysl? Co když se nic nestane? Ne! Nesmím takhle přemýšlet. Musím věřit, že se něco stane, co nám pomůže tuhle válku vyhrát.
Ruce jsem položila před sebe, čímž jsem se naklonila trochu dopředu.
Stabitis vos inimicis nostris occidere. Ego ad te, vocabant. Ascende…
Zašeptala jsem a okolo mě se objevil ohnivý plamen.
Stabitis vos inimicis nostris occidere. Ego ad te, vocabant. Ascende…
Řekla jsem znovu, ale tentokrát hlasitěji. A potom se to stalo. Před očima jsem začínala vidět různé obrazce a hlava jako by mi chtěla prasknout. Nemohla jsem se nadechnout, takže jsem začala lapat po dechu. Najednou se mi zatmělo před očima a celé mé tělo opustila energie a jakoby celý život.
Ahojte. Takže další díl, trošku kratší, ale nechtěla jsem vás nechat dlouho čekat. No a co na to říkáte? Hm? :DDD
A chtěla jsem vás poprosit, jestli byste si nepřečetli můj nový příběh, který najdete na mém profilu a jmenuje se ZMĚNA K HORŠÍMU :3 Není to sice ten příběh, co jsem chtěla zveřejnit, ale příběh, co jsem chtěla zveřejnit zveřejním po tom. Neplánuji, že to bude dlouhý příběh. Tak vás moc prosím <3
A zase mnohokrát děkuji, že čtete můj příběh. Netušila jsem, že vás bude tolik. Moc, moc, moc vám děkuji. Ani nevíte, jak moc vás zbožňuju.
Tak příjemné čtení a snad bude další díl o víkendu. <3
Mějte se krásně.
*Anne*
ČTEŠ
Dark Wolf
FanficOsmnáctiletá Annabell se i s její rodinou přestěhují do malého města ve státě Washington, kvůli práci jejích rodičů. Annabell pozná tajemného kluka, který skrývá stejné tajemství jako ona.
