Dark Wolf

64.Díl - Princ Harold Edward Styles Dark III.

O dva týdny později…

Annabell otevřela oči a pomalu se podívala po pokoji.  Byla už dva týdny doma, ale pořád se cítila, že sem nepatří.  Celou dobu se snažila všem vyhýbat. Jen s Johnem mluvila, který ji dal jasně najevo, že se zlobí, kvůli tomu, že mu neřekla o svých narozeninách. Dala mu jasně najevo, že o tom nechce mluvit, ale stejně tuší, že to John nenechá jen tak. Její narozeniny jsou už dnes. A odjezd do Anglie, je za tři dny. Do Anglie se těší, ale chce být s Arririi a ne s Darky. Blíží se další úplněk a jí připadá, že na ní má větší sílu, než dřív. Už dvakrát se probudila vedle potoka, který ji pomohl k přeměně.

Zhluboka si povzdychla a vstala. Šla se připravit do školy, ale když se jim tam vůbec nechtělo. Vlasy si zapletla do jednoduchého francouzského copu. Vzala si černé jeany, bílé volné tričko s potiskem a šedý svetr.  Vzala si tašku s učením, svůj červený kabát a vyšla z pokoje. Chtěla jít rovnou do školy. Na jídlo neměla ani pomyšlení.

„Annabell?“ promluvila na ní máma, když už držela kliku v ruce. Zavřela oči a nadechla se. Otočila se s úsměvem, hodně falešným úsměvem, na ní.

„Ano?“

„Pojď se aspoň na snídat,“ usmála se. Tenhle úsměv nebyl falešný. Byla ráda, že se jí dcera vrátila domů.

„Nemám hlad mami, chci jít do školy. Musím si zařídit hodně věcí, když jsem tam, tak dlouho nebyla.“ Usmála se.

„Dobře, vezmi si mé auto.“ Řekla a podala jí klíče.

„Děkuju.“ Dala ji rychle pusu na tvář a vydala se z domu. Nemusela do garáže, protože auto stálo před ní.  Nasedla do auta a jela do školy. Bylo docela brzo, tak tu moc studentů nepotkala, ale všimla si Johnova auta. Zaparkovala vedle něj a vystoupila. Neměla oblečený kabát, tudíž si přála, aby už byla ve škole. Rychlejším krokem došla ke své skříňce a ihned ji otevřela. Brala si učebnice na první hodinu francouzštiny, když ji přišla sms.

Učebna 3C. –J

Učebnice vrátila zpátky a zavřela skříňku. Vykročila od skříněk směrem k učebně 3C. Pomalu otevřela dveře a viděla Johna, Sopii a Ell, jak sedí na lavicích.

„Ahoj,“ řekla jim a šla blíž.

„Ahoj, no konečně!“ Podotkl John.

„Tak co se děje?“

„Bell, za tři dny odjíždíš s Darky do Anglie. My pojedeme o den dřív.“ Řekla vážně Sophia.

„Kvůli tomu jste mě volali?! Nestačilo napsat, jen sms?!“ zvýšila trochu hlas.

„Uklidni se! To není všechno.“

„Chceme, aby si byla naše něco jako štěnice. Budeš nám dávat informace, co plánují. Ještě stále netuší, že patříš k nám. Tak to prozatím musí i zůstat. Neví o našem nepříteli. Jejich nepřáteli jsme stále my.“

„Proč? Proč jsme jejich nepřátelé? Co jsme jim udělali?“ Zeptala se hned.

„Je to dlouhý příběh.“ Povzdech si John a protřel si spánky.

„Času dost. Hodina začíná za tři čtvrtě hodiny.“

„Dobře. Vezmu tu zkrácenou verzi. Nebylo to tak vždycky. Za ostatní vládce jsme žili v míru, jenže to se změnilo začátkem vlády Christophera.  Král měl kdysi přítelkyni, kterou miloval. Jenže začala s přeměnou. To by bylo v pohodě, jenže ona tu přeměnu nezvládla a zemřela. Od té doby nás král nenávidí. Konec.“ Úlevně John vydechl.