Dark Wolf

27.Díl - Najdeš mě?...

"Annabell?" přišla do pokoje máma, zrovna když jsem chtěla Harrymu oplatit ten cucflek. Rychle jsem vyskočila z postele. Podívala se na nás a otočila oči v sloup.

"Jedeme s Allison do nemocnice, aby ji prohlédli. Teď už vlčí sílu používat nebude, tak můžeme. Zabavíte se nějak?"

"Jo, stejně jsme se chtěli jít s Harrym proběhnout."

"Dobře, ale počkejte, až se setmí," řekla a odešla. Oddychla jsem si a otočila se na Harryho. Počkala jsem chvíli, až uslyším prásknutí vchodových dveří. Když jsem jsem si už byla jistá, že jsou pryč, drapla jsem Harryho za ruku a táhla do kuchyně.

"Co se děje?" zeptal se, když jsem ho donutila sednout si na židli.

"Když jsou naši pryč, tak toho využijeme," usmála jsem se na něj.

"Ale? Tady v kuchyni?" zasmál se a stáhl mě za ruku na jeho klín. Až teď jsem si uvědomila, co tím myslel. Celá má tvář nabrala rudou barvu. Ruce mi položil kolem pasu a tím mě přitáhl blíž.

"Líbí se mi, když se červenáš," usmál se a jeden neposedný pramen mi zastrčil za ucho. Lokty jsem mu položila na ramena a prsty zapletla do vlasů. Miluji jeho vlasy. Jsou tak příjemné na dotek, že bych se jich mohla dotýkat každý den.

"Políbíš mě?" zeptal se a našpulil rty. Udělal smutná očka, kterým se nedalo odolat. Ale nechtěla jsem mu dát, to co chtěl tak snadno.

Nejdříve jsem mu dala pusu na čelo a potom na koutek rtů. Tím jsem ho rozesmála.

"Nemuč mě," zachraptěl a dal mi pusu na krk. Usmála jsem se a šnečím tempem jsem se k němu přibližovala. Asi mu se mé tempo nelíbilo, tak mě chytil zezadu za krk a přitáhl k sobě. Zasmála jsem se a spolupracovala. Nevím, co to do mě vjelo, ale začala jsem na Harryho klíně pohybovat do předu a dozadu, čímž jsem si vysloužila Harryho stén. Musím přiznat, že to byl skvělý zvuk. Chtěla jsem to slyšet znovu, tak jsem se začala hýbat rychleji, ale to Harry stiskl mé boky, aby mě zastavil.

"Nezačínej něco, co nemůžeš dokončit," zavrčel mi do ucha. Zachichotala jsem se a slezla z něj.

"Ale neříkal jsem, aby si slezla," zatrucoval.

"Počkej tady," řekla jsem mu a vlčí rychlostí vyběhla do pokoje a vzala šátek. Seběhla jsem zpátky a Harry byl na stejném místě, jak jsem ho nechala. Přistoupila jsem k němu a zavázala mu oči.

"Co to děláš?"

"Dnes se naučíme používat čich, takže musím se ujistit, že nebudeš podvádět."

"Pff.."

"Kolik ukazuji prstů?" zeptala jsem se a ukazovala čtyři.

"Dva," odpověděl a já kývla.

Přišla jsem ke kredenci a vytáhla hřebíček. Vzala jsem ho a rychle doběhla až na půdu, kde jsem ho otevřela. Seběhla jsem zpátky, kde si Harry nervózně poklepával na stehno.

"Tak Harry. Schovala jsem něco, někde v domě. Tvůj úkol je, aby si pomocí své čichu poznal, co to je a kde to je, chápeš?" zeptala jsem se ho a on souhlasně kývl.

"Jak jsem ti říkala, jak používat zrak, tak je to s čichem úplně stejné. Soustřeď se a přej si, aby si to dokázal."

"Myslel jsem, že mě naučíš používat sluch!"

"Nekecej a čichej." zasmál se a soustředil se.

"Cítím to. Je to krásná vůně. Je to, je to...hřebíček?"

"Skvěle a kde je?"

"Cítím dřevo, prach a vítr... je na půdě?"

"Jo, výborně!" vypískla jsem a on si sundal šátek.

"Teď to zkusíme znovu. Já se poběžím schovat do lesa. Náskok budu mít pět minut a ty mě budeš muset podle čichu najít, ok?"

"Dobře a dostanu nějakou odměnu?" přišel ke mně blíž.

"Uvidíme," usmála jsem se a vyběhla ven.

"Pět minut," zakřičel ještě na mě. Usmála jsem se a běžela. Vůbec jsem netušila, kam se schovat.

Probíhala jsem lesem a uvědomila si, že už nemám žádný čas. Doběhla jsem k velkému, starému stromu, který měl vydlabaný kmen. Super schovka. Rychle jsem do něj vlezla a čekala, dokud mě Harry nenajde. Snad to bude brzo.

O pár hodin později...

Už je skoro tma a Harry pořád nikde. Počkám ještě chvíli a když se neukáže, půjdu domů sama. Hlavně proto, že se mi chce spát.

"Mám tě!" vybafl Harry.

"Já tě zabiju! Málem jsem dostala srdeční zástavu!" zakřičela jsem.

"Promiň!" usmál se a pomohl mi ven z kmene.

"Kde si byl celý den?!" zeptala jsem se nepříjemně a protáhla se. Byla jsem z toho celá polámaná.

"Já tě našel hned, jen jsem chtěl vědět, jak dlouho bys na mě čekala," zasmál se zlostně.

"Zabiju tě!" řekla jsem výhružně.

"Nezabiješ. Miluješ mě!" řekl namyšleně.

"Tak to teda ne!" zkřížila jsem si ruce za prsou.

"Jasně, jasně. Jdeme, tví rodiče už určitě budou doma," řekl a vzal mě okolo pasu.

"A taky tam bude můj synovec, díky kterému si omdlel," začala jsem se smát.

"Nech toho, nebo tě hodím tady do nedalekého potoka," vyhrožoval, což mě rozesmálo ještě víc.

"Jak chceš!" řekl a podebral mě pod koleny. Hodil si mě přes rameno a někam šel.

"Harry! Pusť mě, prosím!" křičela jsem a bouchala ho do zad. Což ho nijak nevyvedlo z míry. Za nějakou chvíli jsme došli ke krásně čistému potoku. Musela jsem mít vlčí vidění, protože už byla tma. Potok by široký a vypadal hluboce.

"Když už se mi nebudeš smát, tak tě tam nehodím," řekl a postavil mě na nohy.

"Dobře, nebudu se ti smát, když si vzpomenu, jak si omdlel při porodu!"

Nešlo tomu odolat a já dostala záchvat smíchu. To jsem, ale dělat neměla. Harry mě vzal do náruče jako princeznu a hodil do potoka.