Dark Wolf

35.Díl - Utíkej...

 

"Všechny jsou omluvené od vašich rodičů, ale o tom jsem mluvit nechtěla."

Oou. Co teď? Jak se z toho dostanu? 

"Chtěla bych mluvit o mém synovi."

Naprázdno jsem polkla a připravila se na nejhorší.

"Všimla jsem si, že jste si dost blízcí. Tak se ptám chodíte spolu?" 

Oddychla jsem si, že mě včera nepoznala.

"Ehm...ano, neřekl Vám to?"

"No, víš. Můj syn je poslední dobou uzavřený a už se mnou skoro nemluví a to mě mrzí. Dřív býval úplně jiný. Usměvavý chlapec, který se těšil z maličkostí, ale v jeho pubertě jako by se něco změnilo," řekla smutně.

Dovíte se, když se to unesla jako novorozeně?a nevěděla, že se proměnil?

"Vím, že už je dospělý, ale už jsem ho víc jak tři dny neviděla. A dnes určitě není ve škole, takže s ním nemůžu ani mluvit." Povzdychla si.

"Jo...ehm, včera se stala toková věc."

"Pane bože! Je v pořádku?"

"Samozřejmě, ale včera šel s mým bratrem do baru a trochu víc se při opili. A Harry usnul u nás." Usmála jsem se na ni.

"Uff, to se mi ulevilo. Ale ať se poučí, že nemá tolik pít," zasmála se a já s ní. 

"No, ale to pořád není to, na co jsem se chtěla zeptat."

"Ano?"

"Dnes večer máme čtyři lístky na divadlo a  chtěla bych, aby jste šli s námi."

"S vámi?"

"Ano, já a Franklin. Liam nemůžu, protože odjel na týden za svou matkou do británie." Usmála se na mě.

"Já nevím, musím se zeptat Harryho."

"Byla bych ráda kdyby jste šli."

"Dobře, pokusím se ho nějak přemluvit."

"Děkuji, moc to pro mě i pro Franklina moc znamená."

"Je to všechno? Zmeškala jsem hodně hodin, tak jestli už můžu jít do třídy."

"Jistě, ale po konci vyučování přídi sem. Dám ti pro Harryho oblek." Ukázala na skříň za sebou, kde visel pytel i s oblekem.

"A jak jste věděla, že budu souhlasit?"

"Kdyby ne, prosila bych až by si souhlasila." Zasmála se a já s ní. 

"Dobře. Po škole se sem stavím. Na shledanou," řekla jsem a postavila se. 

Ona mi ještě poděkovala a vyprovodila z ředitelny. Šla jsem na hodinu matematiky a omluvila se, že jsem byla u paní ředitelky. Učitel pochopil a já si sedla do lavice vedle Katie. Začaly jsme si povídat a úplně přestaly vnímat hodinu.

"Kde si byla celý víkend?"

"Přijela bratr s manželkou a ona začala rodit. Mám krásného malého synovce."

"Vážně? Miluju miminka. Vyfotíš mi ho?"

"Jasně." Usmála jsem se na ni. Podívala jsem se na barbie, která se tvářila jako by ji někdo praštil pánví po hlavě. Začala jsem se potichu smát, až se na mě otočila.