Dark Wolf

56.Díl - Přeměna...

Chtěla jsem se jich na to zeptat, ale neměla jsem sílu. Nechala jsem je, aby mě odnesli do lesa, kde jsem to až moc dobře znala. Blížili jsme se k potoku, kde jsem byla s Harrym. Až teď jsem si všimla, že je tady asi tak dalších sedm lidí. Dvě ženy a pět mužů.

Co se teď stane? Zabijí mě?

„Je to ona?“ zeptala se jedna z žen.

„Ano, teď jí, ale musíme pomoct, aby to přežila.“

„Co abych přežila?“ zeptala jsem se slabě.

Jen se na mě podívali a usmáli se. Čemu se jako usmívají?

Muž, jehož jméno ještě neznám, se se mnou  rozešel k potoku.

Chce mě utopit?

V potoku stál nějaký muž, kterému mě podal. Musel strašně mrznout, protože všude byl sníh a led. Ale nevypadal, že by ho to vyvedlo z míry. Obmotala jsem mu ruku okolo jeho krku a čekala, co se stane. Muž, který mě sem nesl, skočil do potoka taky a šel ke mně, ale z druhé strany. Pořád jsem ve vodě nebyla.

„Neboj se!“ řekl mi mile. Podívala jsem se do jeho modrých očí, které mě ujišťovaly, že se nemám bát. Souhlasně jsem kývla a muž,  jehož jsem byla náručí, mě pomalu položil do vody. Ledová voda se mi dostala přes oblečení až na kůži, která byla jako v ohni. Bolest začala pomalu ustupovat a já se cítila mnohem líp.

„Co se to se mnou děje? A kdo jste?“ zeptala jsem hned.

„Já jsem Derek a tohle John,“ řekl blonďák s modrýma očima, co mě sem donesl.

„A co se se mnou teda děje?“

„Víš Annabell. Jak si měla autonehodu, tak se v tobě něco odehrálo. Nestane se to každému vlkovi. Tobě se děje něco speciálního. Vyvíjíš se!“ řekl a začal mi smývat krev z obličeje.

„Jak se vyvíjím?“

„Zatím nevíme, jak moc se vyvineš, ale víme jen jedno. Zrychlíš,budeš silnější,budeš mít moc,budeš jedinečná, není cesty zpět,budeš trpět,zažiješ nesnesitelnou bolest, která tě posílí, budeš patřit k nám.“

Oči se mi šokem rozšířily. On řekl úplně ty samé věci, co mi říkaly hlasy ve snu.

„Tohle už jsem slyšela. Říkaly mi to nějaké hlasy, když jsem byla v kómatu.“

„Já vím, ale teď mě dobře poslouchej. Zažiješ tři fáze bolesti. První fázi už máš za sebou. Teď následuje druhá, která bude horší o hodně horší. Voda ti pomůže, aby bolest rychle odezněla. A taky, aby si nezemřela. Tvoje tělesná teplota se bude zvyšovat a voda ti ji pomůžu snížit,“ usmál se.

Opatrně mě držel za hlavu a smýval mi krev.

„Co se mnou potom bude?“ zašeptala jsem a hluboce se mu dívala do očí.

„Nejdříve musím zajistit, aby si přežila. Potom budeme s tebou a pomůžeme ti. Všichni jsme si prošli tím, čím teď procházíš teď. A není to zrovna dávno. Nejstarší člověk tady je asi Mark…“

„Hej! Nejsem tak starý!“ někdo namítl. Otočila jsem se za hlasem a viděla muže, který se tvářil uraženě a ruce měl složené na hrudi -> (Stephen Amell)

Usmála jsem se i když mi do smíchu nebylo.

„A nejmladší tady budeš zřejmě ty.“

Úsměv mi postupně mizel z tváře. Začínala jsem pociťovat pichlavou bolest, která se pomalu rozšiřovala po mém těle. Bolest byla čím dál tím víc silnější a já pevně zatnula čelist. Slzy se mi pustili dolů tváří. Nevydržela jsem to a začala bolestně křičet. Netrvalo to dlouho a ocitla jsem se celá pod vodou. Křičela jsem, ale voda můj křik tlumila. Měl pravdu tahle byla ještě horší. Za chvíli jsem byla zase zpátky na vzduchu.

„To bolí! To strašně bolí!“ křičela jsem a začala sebou strašně házet.

Znovu jsem se ocitla pod vodou. Nepřipadalo mi to, že to bylo lepší, ale naopak.

***

Nevím, jak dlouho bolest působila, ale zdálo se mi to jako několik hodin. Byla jsem vyčerpaná a netušila, jestli to ještě zvládnu.

Derek a John vypadali stejně vyčerpaně jako já, ale nechtěli to dát na sobě znát. Bolest konečně ustoupila a já se mohla trochu uvolnit. Ale věděla jsem, že přijde další a už konečně poslední vlna bolesti.

„Něco je špatně,“ ozval se John a já se na něj blesku rychle otočila.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se a nepoznala svůj hlas. Byl slabý a skoro neslyšitelný.

„Nikdy proměna netrvala, tak dlouho. Tohle bude něco velkého. Extra velkého!“

„John má pravdu nikdy ta přeměna nebyla tak dlouhá. Vždy to trvalo maximálně hodinu až dvě,“ přidala se k nám do vody jedna z žen.

Přišla ke mně blíž a podívala se mi do očí.

„Podívejte se do jejích očí!“ vykřikla. Všichni se mi hned podívali do očí a jen otevřeli ústa.

„Annabell! Říkala si, že se to v tom snu zdálo to, co jsem ti říkal! Co se ti ještě zdálo?“

„Pamatuji si, že jsem seděla v místnosti bez oken, bez dveří a okolo mě byli obrovské ohnivé plameny. Hlasy se znásobily a já měla pocit, že se zblázním. Tak jsem do toho ohně skočila!“ řekla jsem vyčerpaně.

„A co mám s očima?!“ zeptala jsem se, ale odpovědi se mi nedostalo.

Další vlna bolesti byla tady. A jak říkali. Každá vlna bude jiná a více bolestivá. Tahle byla ze všech nejhorší. Připadalo mi jako by mi někdo strhával kůži zaživa. Ale dělal to pomalu, velice pomalu. Jako by nechtěl, aby na mně nezůstal ani kousek.   A následně jsem cítila bolest jako by mi někdo trhal kusy masa od kostí. Nemohla jsem zadržet svůj křik a tak jsem se ocitla znovu pod vodou. Předtím mi voda pomáhala, ale teď se mi zdálo jako by to ještě zhoršovala. Chtěla jsem se zpátky vynořit, ale teď už mě drželo sedm párů silných rukou. Oči jsem měla pod vodou zavřené, ale teď jsem je chtěla otevřít a podívat se, co se děje. Ale nešlo to.

Cítila jsem, jak mi dochází kyslík, ale ne to tím, že jsem pod vodou. Připadalo mi jako by mé plíce přestali fungovat.  Oči jsem zavřela a jako by mé tělo opustil všechen život. 

Tadá :D Tady je další díl. Měla jsem už větší část napsanou, ale musela jsem ji dopsat, což se mi povedlo ve vlaku, jak jsem jela ke kamarádce.

Moc vám děkuji za tolik VOTE :O Ani jsem netušila, že tohle čte tolik lidí :OO Normálně jsem se vyvrátila ze židle, když jsem to viděla :D A to si nedělám srandu :D Měli jste vidět výraz mojí mamky, když zrovna přišla do pokoje. Teď si musí myslet, že její dítě není v pořádku :D

A dál, co bych vám chtěla říct. Něco závažného jsem zjistila.

Někteří čtenáři téhle povídky mají vražedné sklony. Které vždy směřují na mou osobu :DDDD

Ano mluvím o tobě AnniePayne, ale musím uznat, že jsem se opravdu zasmála tvému komentáři :DD A taky tě miluju, vlastně miluju úplně všechny své čtenáře :D A nechceš mě vzít za Liamem?! Fajn, ale to počítej s tím, že těm dvěma ještě něco provedu :DDDD

Tak se mějte hezky a nezapomeňte na VOTE a KOMENTÁŘE :DD Ráda si čtu vaše návrhy na tuhle povídku :33 <3

Miluji vás ♥♥♥

*Anne*